Stanice Hvězda vysílá zprávy. Generální tajemník ÚV KSSS Michail Gorbačov s chotí a doprovodem zahájil 30. dubna 1989 oficiální přátelskou návštěvu Československa, ke které ho pozval ÚV KSČ. Na ruzyňském letišti v Praze vzácné hosty přivítal generální tajemník ÚV KSČ Miloš Jakeš, prezident republiky Gustáv Husák a další nejvyšší českoslovenští straničtí a státní představitelé.
"Předpokládám, že průvodu se zúčastníš", houkla na mně zapisovatelka svazácké organizace výpočetního střediska, Ilona Valentová. Kdybych uměl předvídat budoucnost, zasmál bych se už teď, protože to samé pak dělala i v cinkacím listopadu s dobrovolnými a svobodymilovnými demonstracemi.
"Jestli budou mandarinky, tak jo. Na Vánoce se nějaký ty konzervy hoděj", odpověděl jsem jí, a tušil, že to nenechá jen tak.
"Nezlehčuj to. O mandarinky přece nejde."
No to by mě fakt zajímalo, o co tedy jde. Když jsem před třemi roky přišel do Sokolova, překvapilo mě, že mám na první schůzi hlasovat o tom, jestli nějaká soudružka dostane byt nebo ne. Takže jsem hlasoval jako neutrál. Načež si mě zavolal místní předseda odborů a žádal vysvětlení. Předtím jsem v Praze zažil leccos, třeba i hádku o banány na stranické schůzi výpočetního střediska. Ale tohle bylo hornicky jedinečné.
"Proč jsi hlasoval proti tomu, aby soudružka Ryndová dostala byt?"
"Ale já nehlasoval proti. Já se jen zdržel."
"No to je v důsledku jedno, soudruhu."
"Hm, tak proč ta možnost zdržení se vůbec je? Já myslel, že když tu jsem týden, a danou soudružku jsem v životě neviděl, tak se prostě nemůžu objektivně vyjádřit."
Soudruh Damík se zavrtěl nespokojeně.
"Jeden myslel a dostal po čuni."
Kdyby jeden, pomyslel jsem si odvážně podruhé.
"Prostě napíšu, že jsi hlasoval pro a je to. Odkud jsi k nám přišel?"
"Z vojny. A předtím z Prahy."
"Jo Pražáááááák." Jasně, tím se to vysvětlilo. "Ty jsi přišel za naší Milenou, že jo?"
"No já myslel, že je Dvořáků."
Damík se rozesmál: "My jsme tady všichni tak nějak .. velká rodina, víš?"
Říct mu, díky tati, jsem odvahu nenašel.
Ale i tak mě po příchodu z práce čekala debata s Milenou a její dělnicko-rolnickou matkou: "Cos to řešil s Damíkem, prosím tě. Víš, že čekáme na byt a ještě si to zavař u něj."
"Co bych si u něj zavařoval. Snad se můžu zdržet hlasování."
Panímatka se vnořila do debaty.
"Zdržel hlasování? To jsou nějaký pražský móresy? Buď rád, že máš práci a klid."
"Ten byt jsem dostal přislíbenej jako podmínku, že tady nastoupím. A jestli mi nějakej Damík bude něco chtít zavařit, tak se prostě sbalím a půjdu kamkoliv jinam. Já nebudu mít problém se uživit."
"To ať tě ani nenapadne", oznámila mi Milena a postavila přede mne horkou polívku. Jsem polívkovej, ale nějak mě přešla chuť.
"Víte co, dámy? Dodělejte si na zítřek mávátka, já si půjdu s klukama zahrát fotbal."
Sbalil jsem Petříka i Pavlíka, ten sice sotva chodil, ještě tehdy, ale s míčem se pletl po trávníku rád. Druhý den už od rána si byl mráz, si byl déšť, dokonce se i blýskalo, takže ke slavnému průvodu byl i ten správný revoluční čas. Z tribun hovořili soudruzi s ostravským přízvukem, přes ty šachty jsme byli tak nějak spřízněni, zajímavé vystoupení měl tuším kapitán ze sovětské vojenské posádky. Mno a pak přišli na řadu další soudruzi - budovalo se, plnily se plány, sem tam nějaká ta pěrestrojka ... za pár let jsem většinu těch soudruhů potkal jako aktivní kapitalisty a šlo jim to stejně dobře, jako tohle. Někde na tom vumlu asi udělali soudruzi chybu.
"Poslouchej, nesehnal bys u vás na generálním nějaký bony? Nebo marky, nebo tak..." houkl mi do ucha kamarád z Rychnova. No to je přesně ono .. jeden větší odborář a soudruh než druhej, ale marky a bony prostě frčej.
"Na co to chceš? Budete kupovat další slepice?"
"Jaký slepice? Prostě chci koupit jednoho jetýho bavora, ale starej Dluhoš nechce koruny. To víš, není blbej."
Jasně. Třeba do hospody každej den trefí napoprvý. Zpátky už se to někdy komplikuje, ale jinak blbej určitě není. Zlitej v práci, zlitej doma ... Zlitej vlastně pořád.
"A že je tu dneska hezky? A ty jsi sem ani nechtěl", zašveholila mně Milena u ucha.
"Ale jo. Já jsem vždycky rád, když se lidi bavěj."
"Koupíš mi cukrovou vatu?"
"Určitě, " usmál jsem se. Já ji sice bytostně nemusel, vždycky jsem se od ní nějak celej upatlal, ale MIlena ji zbožňovala.
"Našlas mandarinky?"
"Já se po nich nekoukala. Na Vánoce budou taky někde."
Výjimečně měla pravdu. Ty Vánoce, co nás čekaly, byly opravdu plné překvapení.
"Koukej .. stavil jsem se ve spořitelně. Ta bezúročná půjčka dokupy s tou nenávratnou ... na domek by bylo."
Milena se netvářila moc nadšeně: "Já ti nevím Jirko. Třistat tisíc je hodně peněz. A budem tady pak vázaný."
"No počkej, sama jsi říkala, že na nějaký stěhování mám zapomenout."
"No to jó. Ale člověk nikdy neví."
Milena byla ekonomka. Tedy .. potkali jsme se na ekonomické fakultě. Čili proč bych jí nevěřil. Asi ví, co říká.
Hornický orchestr spustil další nářez, teď se pochodovalo pro změnu přes krvavé řeky, už přesně netuším kam. Ale bylo to s velikou armádou. Loni jsem s ní absolvoval sedmitýdenní cvičení, jak říkal Werich, byla to hlína. Nejdřív jsme tři neděle krumpáčema uplacávali pole, by se na něm daly stavět stany .. pak na to pole přijely družstevní sečky a my jsme šli plácat jinam. Prostě armáda.
Na rohu nábřeží jsem zahléd sedět Míru Jabčáka, takovej místní chartista. Řekli jsme si sotva několik vět, nějak jsem politiku neřešil. (Za pár let na tom byl v podstatě stejně, jen se mi moc nevybavuje, kterou chartu zrovna v té době pak podepisoval.) Ostatně v tomhle kraji se dělila buď na soudruhy nebo na samostarajici se instalatéry, řezníky atp.
Kupříkladu paňmáma volila jednoho ženatého elektroinstalatéra - pro lásku ji stačilo to, že jí jednou za měsíc přivez nakradený okapy, a občasnej výlet do nějaké chaty zadarmo. Ne nadarmo se říká, jaká matka, taká Katka.
Jenže jak tomuhle má člověk lehce po dvaceti věřit?
x x x
Kdysi dávno, ještě na gymnáziu, jsme den před průvodem přemalovali transparent s nápisem No Neutron Bomb na Yes. Byli jsme blbí, s politikou to nic společného nemělo. Ten záběr na našeho tělocvikáře, který se přihnal na poslední chvíli, chmatl po transparentu a hrdě ho nesl vztýčený nad hlavou, byl nezapomenutelnej.
„Moravec, Hrdinka!!!", zaznělo dost často, než náš třídní došel ke katedře. Ale teď to bylo přece jen výhružnější. „To je vaše práce, s tou neutronovou bombou?" No jo no. Co s tím může člověk udělat, když celá třída ví, že jsme si opět neodpustili se předvést. „Víte vy vůbec, co jste udělali málem profesoru Vykoukovi za průšvih?" Hrdinka mi šeptl: „Teď ho za trest nevezmou na vojnu, imperialistu."
Vyprskl jsem smíchy, dál nemělo smysl cokoliv říkat. Třídní nás vypakoval na chodbu, přislíbil rázné řešení a my měli doma zaděláno na standardní rodičovský přednes. Byly to stejně krásný doby. Kluci byli malí, Milena fajn ... a celej život jednoduchej, jak facka. I kdybych se mohl vrátit zpátky, neměnil bych.
ONA
Stanica Hviezda vysielá správy. Generálny tajomník ÚV KSSS Michail Gorbačov s choťou a doprovodom zahájil 30. apríla 1989 oficiálnu priatelsku návštěvu Československa, ku ktoré ho pozval ÚV KSČ. Na ruzyňskom letišti v Prahe vzácné hosty privítal prezident republiky Gustáv Husák, generálny tajomník ÚV KSČ Miloš Jakeš, a další najvyšší českoslovenští straničtí a štátny predstavitelia.
"Tak ideš dneska s nami?" spýtala sa ma sestra ráno 1. mája 1989, a pritom si nanášala na riasy maskaru značky Dermacol. "Nie Peťa, nejdem do žiadnej výletnej reštaurácie, MUSÍM ísť do sprievodu!"
"Prosím ťa vykašli sa na sprievod, si neni normálna??" moja sestra si otrávene poťukala na čelo. "Si myslíš že bez toho nedostaneš červený diplom, alebo čo?"
"Ježiš nerozčuľuj ma, si myslíš, že sa mi akože chce?? Tomáš ma pozval na akciu a ja som mu musela povedať že nemôžem, skoro ma porazilo. Ale šak som ti vravela, že ten idiot Zárubňa mi povedal, že mi ten štempel dá, iba keď ma uvidí v sprievode."
Idiot Zárubňa bol predsedom fakultnej organicácie KSČ a jeho podpis som potrebovala na žiadosť o vycestovaciu doložku. Cez letné prázdniny som sa totiž chcela pozrieť do Rakúska. Veľmi som nenávidela predstavu, že kvôli tomu nemôžem tráviť „sviatok práce" s Tomášom, ale vidina, že sa pozriem na Západ inak, ako v telke, stála aj za túto obeť.
"Aha, no - tak si to uži. Máš dostatok mávatok?" uškŕňala sa Petra a dokončovala úpravu svojho tupírovaného vrabčieho hniezda pomocou Libaru do každého počasia.
„Nechaj si svoje múdrosti, dobre?"
„Ale prosím ťa, veď je máj - lásky čas, nemôžeš byť trochu príjemná?"
„Nemôžem. Ale ty skús dneska neotehotnieť. Ako ti určite neušlo v rámci prípravy na maturitu, ženy sú v máji plodné ako vlhká ornica."
„Ty si fakt neni normálna."
„Máš sa lepšie učiť, to je predsa klasik," zasmiala som sa a napadlo ma, že by som mohla z toho sprievodu tak o desiatej zdrhnúť. Predtým sa samozrejme pozdraviť so Zárubňom. Aby ma neprehliadol. A potom utekať za Tomášom.
Električka bola štandardne preplnená upotenými pracujúcimi, ale počasie nádherné, a cítila som sa skvele.
Ani všadeprítomné červené zástavy a rezké pochody linúce sa z pouličných reproduktorov mi nemohli pokaziť náladu. Partiu som videla už z diaľky, sedeli na terase študentmi obľúbenej výletnej reštaurácie na začiatku lesoparku.
Mávatko som hodila do najbližšieho koša a pobehla v radostnom očakávaní. Slniečko mi svietilo do očí, až dokiaľ som neprešla pod pergolou, ktorá tvorila vstup na terasu. Preto som ich uvidela až potom.
Petra sedela Tomášovi na kolenách a bozkávali sa. Moja prvá životná tragédia sa práve odohrala. A to som eště nevedela, čo ma čaká za pár rokov, kvoli mojej milovanej sestričke.
Alebo ... že by kvoli mne?
ROMAN
Ty si fakt neni normálna
je v pořádku? Mě to tahá za ušiska jako blázen. Ve druhý vosobě jsem to snad ještě neslyšel. Moh by nám k tomuhle typu záporu podat někdo, kdo má slovenčinu v malíku, výklad? Vďaka.
Mala jazykova chybicka se vloudila do vety "Generálny tajomník ÚV KSSS Michail Gorbačov s choťou". Tam by misto chotou bylo spravne s manzelkou.
Ale to prece neni dulezite. Ja si tyhle jazykove vymeny cestiny a slovenstiny vychutnavam. U nas se mluvilo michane, maminka doma mluvila jenom slovensky a tak jsme meli jazykovej "galimatyas", protoze cizejm jsme automaticky odpovidali v jazyku, kterym na nas mluvili. A tak kdyz byli v spolecnosti Cesi i Slovaci znelo to podivne.
Rozdil byl jedno jedine vynechane pismenko. Jeste se mi obcas povede neco zajimaveho, jde hlavne o vetni konstrukce, a manzel to miluje.
Slysela jsem, ze mnoho mladych lidi nebo deti nerozumi slovensky...prijde mi to neuveritelne. Za mych cs dob si vsichni rozumeli(aspon jazykove).
) oni TI blaváci (chlapi) jsou prostě nějaký proti mně zaujatý .. mimochodem .. větní konstrukce, to je taky krásný ale je fakt, že s tou slovennštinou u dětí mě to taky docela děsí a přijde mi to naprosto nereálný - oni fakt nerozumí.