Usnul jsem Pavlíně v náručí jak mimino a celou noc jsem měl, navzdory tomu, co se stalo, klidnou jak lední medvěd. Ráno jsem málem zaspal. Pavlíně to slušelo pod peřinou i mimo peřinu, a tak jsem jí ani neměl chuť budit.
Stejně asi není zvyklá vstávat v šest. Připravil jsem fofrem Myšce jednoduchou svačinu, sobě jsem hodil do tačky cereální tyčinky a vyrazil.
„Koukám, že už ses opravdu zabydlel," uslyšel jsem za sebou známý hlas.
„Proč myslíš, Soňo?"
Vyvětrávala po ránu plíce a psa, a na rozdíl ode mně měla volno.
„No, že už se tu i pereš. Nebo jsi uklouz v koupelně?"
„On ti Milan nevyprávěl?"
"No říkal něco, žes nezvlád nervy včera."
Jo nervy.
"Tak to neříkal úplně přesně. O nervy docela určitě nešlo. Ale myslím, že kdybych já viděl, jak z ničeho nic začne někdo mlátit jeho, tak bych ho v tom nenechal."
"No jo no. Hlavně, že se ti tu líbí."
"Líbí."
Podrbal jsem Bobajze a rozloučil se.
V práci byl klid, na odboru pro evropské fondy jsem sehnal nějaké informace pro Pavlínu a v poledne jsem neodolal vůni pečené klobásy, která obohatila jarní den. Vlastně všechno bylo tak, jak mělo být. Napadlo mě, že dnes je to přesně rok, co Milena odešla. Pamatuje se to lehce, protože to bylo na její narozeniny.
Nevěřil bych tomu, co všechno se za ten rok stane. Ať už dobrýho nebo zlýho. A hlavně... co všechno z ní vypluje na povrch. Ale stejně to byl dobrý rok. Docela by mě zajímalo, s jakým pocitem si ho vyúčtuje ona.
Jestli tak, jak dělala firemní účetnictví celou dobu, tak se sebou bude docela spokojená. I když dodnes nebydlí, nejezdí a vlastně jen visí mámě na krku. Hlavně, že to má všechno zadarmo.
No tak, co si stěžuješ, houklo na mně moje alter ego. Nestěžuju... jen jsem prostě termínovej typ a ten rok nějak uzavřít musím. Přišel jsem o člověka, který se podle vlastních slov stejně jen kvůli mně zapíral, ale našel jsem sebe a taky skvělou dceru, práci a Pavlínu. Jo, a ta mi našla nějakou divnou pihu nebo co, a já musím na kožní. Ještě, že ta ženská na světě je.
"Vy jste lechtivej na zádech?" divila se doktorka a já jí vysvětloval, že jsem lechtivej skoro všude.
Už od mala jsem měl problém s navlíkáním ponožek, a to vůbec nemluvím o tom, když se mi někdo pokoušel ostříhat nehty na nohou. Časem jsem zjistil, že mám lechtivou hlavu, to při vlasové masáži u kadeřnice.
Takže pak už mě nepřekvapilo ani to, že mám lechtavý i zuby, což se ukázalo, když mi moje zubařka odstraňovala zubní kámen.
"No to jsem ještě nezažila.Takže. pane Moravče, příští týden se stavte o patro níž na sále a vyndáme to. "
"A to půjde na histologii?"
"Ano dáme to tam. Už jste někdy něco takového měl?"
"Ne, ještě nikdy."
"Tak jsme domluvený. A zkuste si to nějak nestrhnout, ať nemáme nepříjemnosti."
Chtěl jsem Pavlíně zavolat, ale volala Myška.
"Tati..."
"Copak? Nějakej problém ve škole?"
"Ne, vůbec. Dostala jsem dokonce jedničku z materiálů."
"No to je skvělý."
Učili jsme se na to spolu o víkendu a musím přiznat, že jsem měl docela problém to v sobě poskládat aspoň tak, abych jí mohl prozkoušet. Možná bych přece jen měl ještě tu svojí školu zkusit. Neopečovávaná hlava zakrňuje.
"Jsem přišla domů..."
To mi obvykle neoznamuje, přece jen za těch pár měsíců se trefuje docela spolehlivě. (Kdyby mě teď mohla číst myšlenky, uviděl bych nejopovržlivější pohled posledního desetiletí.)
"A?"
"No... Pavlína mi uklidila pokoj."
"Sláva! Kdybych to uměl, udělám to dávno," zasmál jsem se.
"Jenže mě se to nelíbí."
"Jako že ti přestěhovala stolek nebo co?"
Na druhé straně se povzdechlo.
"Ale ne."
Zvážněl jsem.
"Aha... rozumím. Tobě vadí, že ti nic neřekla a udělala to sama od sebe v tvém pokoji."
"Jo. Přijde mi to... Prostě je to můj pokoj."
"Myško, já vím, co ti vadí a chápu to. Promluvím s Pavlínou. Ale je fakt, že ten pokoj si o to koledoval, říkal jsem ti už párkrát, ať si to aspoň trochu zcivilizuješ."
"Jsem chtěla... v sobotu."
"Tos říkala už minulou i předminulou."
"Říkal jsi mi, že člověk má právo na svoje soukromí."
"Ale taky určitý povinnosti se o to soukromí starat, obzvlášť když souvisí s tím mým."
"Petře to bylo jedno."
Aha. Už zase.
"Podívej Myško, já si myslím, že to od Pavlíny možná nebylo úplně košér, ale vím docela jistě, že to nemyslela nijak zle.
A co se týče Petry... radši budu žít s ženskou, co se stará o trochu víc, než s tou, které je všechno fuk. Ono to sice vypadá, jako by to byl dar svobody, ale věř mi, že když někomu na někom záleží, tak mu prostě některý věci nedaj. Jen si to někdy ty lidi musej trošku vyjasnit a domluvit. Neboj.
Mimochodem, je Pavlína u nás?"
"Není."
"Tak zajedeme na hambáče, co ty na to?"
"Joooo, to by bylo skvělý."
Sotva jsem zavěsil, volala Pavlínka.
"Kúpila som nám skvelé uteráky, tie vaše boli také... no vieš ako," oznámila radostně a mně něco napadlo.
"Pavlínko, a já tě zvu na hambáčovej oběd, i když uznávám, že tak zbytečně odložím předvedení svého kuchařského umění."
"To by bolo skvelé, miláčik. Eště nám kúpim poriadne utierky a som tam. Milujem ťa."
Některé věci se nemůžou ani odložit ani nechat vyhnít.
Jen doufám, že mi obě nehodí tu placatou hovězinu na hlavu.
Měli swisskinga, s tou bramborovou plackou a tomu těžko odolávám. Třešňová taštička byla přesně propečená a Myška si užívala svého doublecheese. A opravdu jsme neměli pocit, že nějak podporujeme globální stravování, prostě jednou za čas je to vhod.
Pavlína dorazila za chvilku, skočil jsem jí pro velkýho vesnickýho a trochu doufal, že si to zatím nějak vyřídí dívky mezi sebou sami. Jenže nevyřídily.
Myška kousala taštičku (tu třešňovou) a Pavlína si něco četla. Dal jsem jí tác s mac-obědem a pusu.
„Ďakujem," usmála se na mně.
„Co to čteš?"
„To sú tie materiály pre Stöhrovú. Mohol by si sa na to pozrieť?"
„Určitě. A Pavlínko ... „ začal jsem nenápadně.
„Áno miláčik?"
Jo, už to mám.
„My máme s Myškou drobnej problém."
Pavlína se usmála...
„Dúfam, že som nechrápala."
„Ne... tedy aspoň já o ničem nevím. Ty jo, Myško?"
Myšla zakývala, jako že ne a dovycucla taštičku.
„Tak o čo ide?"
„Pavlínko, já jsem velmi rád, že jsi u nás a upřímně, i kdyby mě tvůj chirurg chodil proklepnout každej den, tak mi to vadit nebude."
Myška vyprskla.
Pavlína si nás prohlédla, ale nereagovala zatím nijak.
„Chtěl jsem říct, žes nám udělala tím úklidem radost, a hned je vidět, že ta ženská ruka prostě chybí."
Myška chtěla něco říct, ale přišláp jsem jí trošku nohu.
„To som velmi rada. Chcela som vám urobiť radost. A akosi... sa ovděčit za azyl."
„No ale víš... já bych byl moc rád, kdybychom tyhle věci nějak dělali spolu. I když rozumím tomu, že to teď bylo jak to bylo a opravdu za to děkujem."
„Tak tomu nerozumiem. Mohol by si sa vyjadriť priamo?"
„Prostě... Myšky pokoj je její... a i když v něm měla příšernej čurbes, je to prostě její záležitost. A starat se o něj stará, i když uznávám, že by mohla častěji."
Tohle vůbec nemusí dopadnout dobře. Děkovat by se asi mělo jinak.
„Myško... ty sa na mňa za to hneváš?" podívala se
Pavlína Myšce do očí, a mě samotného zajímalo, co jí na to řekne.
„Nehněvám, jen mě to naštvalo."
„Takže hneváš."
Musel jsem zasáhnout, jazykové problémy by nám teď nepomohly.
„Víte co, ženský moje? Řekněte mi radši, co byste rády do společného bydlení teď a já vás nechám chvilku řádit samotný s mojí kreditkou. Stejně bych vám překážel a aspoň zajedu s autem na myčku."
„Tak jo, ale budem toho potřebovat dost... teď," uzavřela Myška debatu a natáhla ruku po kartě.
„A nezruinujte mně," políbil jsem Pavlínu a pohladil je obě.
Holky nesežerte se, mám vás rád.
ONA
Jirka vyzeral fakt strašne, i keď musím priznať, že roztrhnuté obočie na ňom pôsobilo sexy, podobne ako na Bruceovi Willisovi (preto ho má roztrhnuté v každom filme). Okamžite sa vo mne prebudili opatrovateľské pudy a aj keď sa bránil, dôkladne som mu ošetrila všetky rany.
Potom sme sa jeden druhému schúlili do náručia, ako to iba my vieme (topologicky je to síce nemožné, ale nám to funguje).
A začalo mi dochádzať, v akej sme situácii.
Nemám ani rezervné nohavičky, ani zubnú kefku. Nehovoriac o milióne ďalších vecí, ktoré denne potrebujem.
Nemám mobil. Mám našťastie doklady a platobné karty. Napadlo ma, že musím čo najskôr vybrať nejakú hotovosť, keby ho napadlo zablokovať účty.
„Miláčik, musíme premyslieť ďalší postup," zľahka a nežne som ho bozkávala tam, kde som si myslela, že to nebude bolieť.
„Budem sa musieť čo najrýchlejšie vrátiť aspoň pre najdôležitejšie veci. Ale mám z toho strach," hladila som ho riasami po viečkach. „Neboj, lásko, půjdu s tebou...." mrmlal mi do vlasov. „Nechcem aby ťa zabil. Je to fakt psychopat... to by som neverila, čoho je schopný..."
„To je zajímavé, to jsem už dneska někde slyšel..."
„Vieš, on nebol taký predtým... ja neviem, čo sa to vlastne stalo... pamätám sa, keď sme sa prvýkrát stretli..." rozprávala som a rozprávala, všetko sa to zo mňa lialo, celý ten príbeh, čo sa dneska tak nešťastne skončil.
Lenže - po nejakom čase som si všimla, že Jirka medzitým zaspal. Ach bože...
Keď som sa ráno zobudila, boli už obaja preč. Osprchovala som sa, a premýšľala, čo si obliecť. Požičať si niečo len tak od Myšky mi prišlo blbé, tak som to vyriešila nakoniec tak, že som si natiahla rifle na holo a k tomu Jirkovo tričko, čo som našla na sušiaku. Natrela som si rožok s maslom, opláchla po sebe riad, potom ostatný riad, čo ostal po raňajkách, upratala kuchyňu, a už to išlo.
Kúpeľňa, obývačka a nakoniec Myškina izba. Mala tam otrasný bordel. Nejako som mala pocit, že by som si mala zaslúžiť, že tu s nimi môžem byť. No a potom som si utekala kúpiť aspoň pár najdôležitejších vecí. Hlavne tie nohavičky. Lenže uvidela som krásne uteráky, presne by sa odtieňom hodili do Jirkovej kúpeľne. Tak som ich vzala. A potom zavolal Jirka, aby som prišla za nimi na hamburger...
No - a ukázalo sa, že som to trochu prehnala s upratovaním. Jirka sa hrozne snažil, aby mi dal najavo, že moju snahu oceňuje, ale aj tak ma to zamrzelo. Lenže pravda je, že keby mne nejaká cudzia ženská v šesnástich prehŕňala veci, tak ma to tiež naštve. Prečo ma také veci nikdy nenapadnú dopredu?
Píp.
Moc se omlouvám za včerejšek. Prosím, vrať se domů, ať si můžem aspoň promluvit.
ROMAN
Takhle story otřásá mým přesvědčením, že na VŠ se lidi učí hlavně myslet, a na přírodních vědách (ČVUT nebo slovenská obdoba) obzvlášť.
Tunelovat manželovo konto ještě teď, a honem honem nakupovat, než jí zablokuje kartu, to se mi hrubě nelíbí.
Taky bych čekala, že bude intenzivně pracovat na tom projektu, a né courat po krámech a kupovat ručníky.
Pavlína se zatím chová jako slípka. Poklidí po světnici, nakoupí ručníky a provětrá Jirkovi (s Myškou) kreditku.
No, uvidíme, jak se nám holka zapojí do pracovního procesu a zda se postaví na vlastni půvabné nožky.
Třeba je opravdu dobrá, jen to zatím nestačila předvést. Nevím, v jakém oboru vystudovala, ale za 15 let je skoro jakýkoli obor už o pár kroků až kilometrů dál a ona nemá žádnou praxi, žádnou zkušenost s pracovním kolektivem, a ještě k tomu mluví slovensky. Né, že by to zrovna mně vadilo, ale spousta mladých (i šéfů) už slovenštině moc nerozumějí nebo nechtějí rozumět.
EU projekt hotovej za "celej (jeden) den" jo? Tak pokud neměla studium EU projektů jako hobby posledních 15 let v domácnosti, tak chci ještě tu o Červené karkulce.
K návratu domů: Pochybuji, že si dr. H. vzal dovolenou a hlídkoval celý den, jestli se nevrátí. V takovém případě stačilo zavolat zámečníka - asi nebyla první v celém HK, kdo si nechal doma klíče. I kdyby hlídkoval, tak PČR je k asistenci při vyzvednutí osobních věcí z trvalého bydliště neskonale vhodnější než zmlácený milenec.
No, pokud neměli zúžení SJM, tak bude Pavlína asi nakonec odcházet s půlkou majetku nabytého za manželství. Ono pokud by po ní dr. nechtěl, aby seděla doma, tak z ní mohla být relativně normální ženská, takže by to trošku logiku mělo.
Neuklizeno - tak chápu umytí nádobí, vytření, odprašnění apod. Ale přerovnávat věci - to by mě asi coby stálého obyvatele mrsklo. A obdivuji Myščinu stoickou reakci.
To, že se Pavlína při svém vzdělání nechala vmanévrovat do role "nepracující ozdobičky", je jenom její chyba a její problém. Za to žádné odškodné nedostane, i kdyby jí u soudu hájil Tomáš Sokol.
Nakonec, nebylo jí tak zle.
S tím projektem bych to nepřeceňovala, ta obrýlená osoba Pavlíně řekla, ať zkusí připravit úvod projektu, ne celej, a dala jí na to čas do pozítří, tak to asi nebude práce na měsíc, řekla bych (pokuď ji tedy nechce osoba poslat do mínusu záměrně rovnou).
No a uznej, že PČR je sice velice věcné a účinné řešení peripetií, ale pro romantickou novelu se mnohem víc hodí zmlácený milenec
Jak jsem předesílal, absolvoval jsem něco podobného a i když Pavlína asi není standardní čtenářka kudly, to podstatné je spíš to, jestli člověk dokáže překročit svůj stín. Možná ne, možná jo, to záleží na ní. Ale z tohohle pohledu začíná nejen v projektu a majetkového vyrovnání z podstatně horších podmínek. A díky všem za reakce, doufám, že se budete bavit i dál Hezký denRomane, je to tady reakcemi příliš pragmatické, místy až cynické? ale my to s vámy myslíme dobře...
Teď, kdy jedny lepší spoďáry jsou za pětikilo (taková Pavlína jen tak něco asi nenosí), tak to bude asi spíš na demolici těch kreditek.
Hodnotím i z vlastní zkušenosti. Sice jsem nebyla vydržovanou manželkou v domácnosti, ale dovolila jsem si ten "luxus", že jsem byla skoro 8 let doma s dětmi. Napřed na MD a pak z důvodu nepříznivého zdravotního stavu mladších dvojčat.
Co to udělá s odborností, když se po tak dlouhé době vracíš ke své profesi, radši nekomentovat. A podruhé mi to dají "sežrat" při výpočtu důchodu. Jó, nepracovat je luxus, ať už nepracuješ z jakýchkoliv důvodů.
A to fakt nemyslím jako nástroj k opisování S mobilem došlo k malému pochybení, to přiznávám, ale autorsky to vyřeším tak, že Jirkovi prostě volala odjinud a smska mezitím přišla na mobil, co se válí ještě u Hořkých. Čili si jí přečte až doma. Mě neva, že Pavlína nereaguje optimálně, ale že imho reaguje (vzhledem k deklarovanému vzdělání a IQ) nelogicky a nevěrohodně. Když uvedu na scénu ženskou, z jejíhož intelektu se hodně dobrý programátor posadí na zadek, a ona se pak chová jak slípka 3. řádu, tak mě to ruší. Alespoň iluze reality musi byt
Mamčo, on je Hořký VŠ pedagog? Vida, jak čtu nepozorně, já ho měla za renomovaného chirurga - konference, publikace atd. by snad něco hodit mohlo (taky zkušení etablovaní dři neděkovali a neodcházeli, pokud vím). Klidně mohl i něco zdědit a žít z najímání bytů, např. Pokud na tom až zas tak supr není, tak proč si drží repre manželku?
Pochopitelně se můžu mýlit, ale studovat zpětně minulé díly nehodlám.
K tomu majetku : I kdyby pan Hor(ř)ký vlastnil Karlštejn, tak Pavlína má smolíka. Majetek nabytý před manželstvím se nedělí.
My zrzky o tom taky něco víme...
Doufám, že autor připíše Pavlině aspoň beďára na pravém stehně a špatně vyžehlené košile, jinak my, zasloužilé občanky, sepíšeme petici!
