Okresní město s kouzelným okolím skalního města, to bylo na nějaký čas mé působiště. Skalní město... můj velký sen, se mi splnil. Ve dnech svého volna jsem byl ve skalách, tak říkajíc, pečený vařený. Toulání skalami mne fascinovalo a skalní město jsem přímo zbožňoval.
Při jedné z toulek mne přepadl slušný lijavec. Útočiště jsem našel pod nedalekým převisem. Malý oheň a zapálená dýmka měly vyplnit čekání až ustane déšť.
Sedím, pokuřuji, poslouchám šumění deště a ... Je to možné? Ano. slyším vzdálený, tlumený - tichý pláč dítěte. Překvapen zjišťuji, že převis pokračuje v nevelkou jeskyni. Konstatuji však, že je úplně prázdná.
Ten plačtivý hlásek však slyším stále, vychází z nitra skály. V nedaleké osadě nacházím vysvětlení. Místní mne zavedli k stařence, prý lecos pamatuje. Pamatovala. V době jejího mládí se přihodila velmi smutná událost. Matka potrestala svou malou. Zlobila. Plačící a naříkající děvčátko doběhlo až ke skále a ta mu otevřela svou náruč.
Matka, pološílená neskutečnou bolestí, si prý o tu skálu v zoufalství rozrazila hlavu a tak našla útěchu u skály i matka.
Je to opravdu smutný příběh, ale je to i vysvětlení celé té záhady?
-doktor-
Posuď sám co je jednodušší, a jestli náhodou, navzdory materialismu není lepší si říct, jó jsou věci mezi.....
U plápolajícího ohně či při tmavé hodince při svíčce, prosím. A posluchači by měli být naladěni na stejnou vlnu.
Zajímalo by mne však, co si o těchto svých vyprávění myslíš Ty sám, doktore. Věříš tomu? Zkoumáš, co může být pravda, co se dá logicky vyvrátit a co pouhopouhá pohádka či poudačka, vhodná pro pobavení? Zabýváš se cíleně podobnými tématy?
Michale, mezi nebem a Zemí nebo zemí, jak chceš, mohou být pouze mraky, případně mraky s náboji. Nebo letící letadla. Také ptactvo. Nebo kosmické smetí a spousta a spousta družic.
Z této větičky "...mezi nebem a zemí" se v poslední době stalo přímo synonymum pro jakési neznámo, pro neprobádanou oblast. A duchařina není ničím jiným. Ta potřebuje mít jen zapálené posluchače, kteří slepě v cosi věří.
Dám jeden příklad : paní na vozíku, ochrnutá, v somnambulním stavu z vozíku vstává a šmajdá po dvorku. Jistě, jedna z mnoha milionů, ale je. To jsou věci...
Jo a ty historky jako je ta z příspěvku, jsou romantické, většinou dojemné a patří to k folkloru.
I věci co nás v životě potkávají nejsou náhodou, ptokáváme znovu zrozené duše, které jsme milovali abychom se znovu potkali nebo kterým jsme ublížili, abychom to měli šanci napravit ..... proto bychom měli v životě žít tak, abychom až se jednou na sklonku svého života otočíme zpět, mohli říci, že nemáme žádné nepřátele a že jsme život žili čestně, slušně a nikomu jsme neublížili
Já si naopak myslím, že mnozí lidé se svými názory ženou kamsi o několik staletí vzad. A nemalou zásluhu na tom mají prachy. Prachy a média. Protože jak víš, vše se dá zpěněžit. I blbost.
