Knihu Philippa Vandenberga, která se jmenuje „Faraonka - Ze života královny Hatšepsut", připíšu Medvědovi na seznam povinné četby. Myslím, že je v tomto románu pěkně popsáno, jak v praxi fungovalo to, dle Medvědova soudu ideální rodinné uskupení, kdy muž má více žen, které si navzájem pomáhají s domácností, hlídají děti a dělí se o ostatní otravné manželské povinnosti a všichni dohromady tvoří jednu velkou šťastnou rodinku.
A že to rozhodně mívá k ideálu daleko. Faraon Thutmose I. měl dvě ženy, jednu královské krve a jednu děvku z harému, která mu povila syna. Ty dvě se navzájem nesnášely, žárlily na sebe a stejně tak se nesnášely jejich děti, které ovšem dle dávné tradice musely vytvořit další budoucí královský pár - dcera královské krve, potomek samotného boha Amona, a faraonův syn. Vzhledem k tomu, že syn Thutmose II. u své nevlastní sestry příliš lásky nenašel, rovněž si pořídil druhou manželku, děvku z harému, která mu povila syna.
I tyto dvě se vzájemně nesnášely a když faraon Thutmose II. předčasně zemřel, v době kdy jeho syn - následník trůnu, byl ještě dítě, mohl se boj o moc a o následnictví na trůnu Horního a Dolního Egypta rozjet naplno.
Skutečně poučný román o lidech, kteří sice měli neomezenou moc, pohádkové bohatství a každé jejich přání bylo předem splněno, ale ve skutečnosti byli vlastně osamocení, nešťastní a žili v permanentním strachu o život.
.........................................................
Na podestě po faraonově pravici ležela opřená o paži Ahmose, jeho velká královská manželka, nádherná žena s bujnými tvary, jež se zřetelně rýsovaly pod dlouhými tenkými šaty. Za ní seděla Hatšepsut. I ona měla na sobě dlouhé, dost průsvitné šaty. Hudba, tanec exotických dívek a slavnostní průvod harémových dam ji však podle všeho spíš nudily. Občas se pohledem setkala stejně jako její matka s pohledem Mutnofret, která společně se synem Thutmosem usedla po levici faraona. Avšak každý z těchto pohledů vyjadřoval jen pohrdání pro druhou stranu.
Faraonova náklonnost se neustále střídala, občas byla v nejvyšší přízni Ahmose, jindy to zase byla Mutnofret, někdy taky žádná z nich- když právě harém krále dostal nový přírůstek. Dobře tucet krásných fascinujících žen bylo v tomto ženském domě, hned za královskými komnatami.
Od té doby, kdy v zemi vládli egyptští králové, tedy přes tisíc let, žili faraonové s harémem a milovali často několik tuctů žen současně, což občas přirozeně vedlo ke komplikacím.
Král Thutmose byl v tomto ohledu ve zvlášť obtížné situaci. Ahmose, jeho hlavní žena a velká královská manželka, sice přivedla na svět dva syny a dceru, ale oba princové zemřeli v mladých letech. Ve starosti o následníka favorizoval faraon mladého Thutmose, syna, kterého zplodil se svou vedlejší ženou Moutnofret. Nebylo divu, že si Ahmose a Mutnofret nebyly příliš nakloněné.
Faraon pohupoval zlatým pohárem vína a hlasitě zpíval směrem k hudebnicím „Krásný den této noci, krásnější než včera, stvořený Amonem..." Když si Thumose všiml pohrdavých pohledů obou žen, zachmuřil se: „Teď skončete se žárlivostí!" Přitáhl Ahmose a Mutnofret za vlasy k sobě, takže dřepěly před ním vedle sebe.
Každá pokorně objala jednu nohu faraona a líbala mu lýtka. Mutnofret hladila ochable visící obelisk krále, avšak nedokázala ho vzrušit...
„Už se mi doneslo," prohodil Thutmose dost nezúčastněně, že vy dvě, zatímco jsem v písku jihu bojoval s nepřáteli, jste šly proti sobě jako šakalové v Údolí smrti."
„Rozšiřovala o mně lži!" zvolala Mutnofret rozčileně a klečela se zdviženýma rukama před králem.
Ahmose, starší, krásnější a určitě jistější z nich, se pokusila o cynický úsměv. „Proč se tak rozčiluje?" Pohlédla faraonovi do tváře." Kdyby nebyla pravda, co povídají služebnice, mohla by to lhostejně přejít. Ale ona se cítí přistižená. Proto se rozčiluje!"
„Přistižená, přistižená! posmívala se Mutnofret. „Po dvanácti letech se mám cítit přistižená! Ať se nesměju!"
„Oč vlastně jde?" zeptal se Thutmose a Ahmose mu ochotně odpověděla: " Služebnictvo vyprávělo, že Mutnofret spala s býkem a o devět měsíců později přivedla na svět Thutmose. Měl to být svatý býk z Memfisu."
Thutmose se hlasitě zasmál, plácal se do stehen a ukázal na nešťastného chlapce, který bázlivě vzhlížel k faraonovi a zrudl jako jablko z ostrovů na Nilu. „Má rohy a čtyři nohy?" smál se král. „A bučí snad jako býk?"- Teď se zasmál i princ.
Myslím, že Thutmose se podobá spíš mně, než nějakému býkovi," pokračoval faraon.
Nato Ahmose zatleskala a zavolala do závěsu za trůnní podestou. „Ať sem přijde Juja!"
Juja, služebnice harému, předstoupila, padla před faraonem a jeho ženami na zem a dotkla se čelem mramorové podlahy.
„Jujo," vyzvala ji Ahmose, „vyprávěj, co každý večer pozoruješ, když Re zmizí za pohořím západu a Mutnofret si jde lehnout."
„Panovnice!" prosila služebná. „Ještě nikdy jsem neřekla ani slovo o tom, co se děje za dveřmi harému..."
Ostře jako meč rozsekl hals faraona napjatou situaci: „Já ti to poroučím!"
Hudebnice přestaly hrát, opilí hodovníci, kněží a dvořané vytušili, že situace je kritická a nehlučně se vzdálili. Jen Minhotep, Hapuseneb a Satre zůstali.
„Takže, co jsi viděla?" opakovala Ahmose.
Povzbuzena přívětivým přikývnutím faraona začala Juja vyprávět: „Když si moje paní Mutnofret jde lehnout, tak vytáhne z pozlacené truhlice se znakem boha Ptaha a Apise obrovský býčí ocas. Je černě skvrnitý a krásný jako slunce, a zádušní kněží potřebovali jistě devadesát dní, aby ho konzervovali svatým natronem. Mutnofret, moje paní, používá dlouhé chlupy ocasu každý večer, aby se hladila mezi stehny. A když spokojeně klesne na rohož postele, pak si ho s rozkošnickým sténáním ovine kolem pasu a odevzdá se spánku."
Ahmose pohlédla vítězně na faraona. Mutnofret sklopila oči.
„Každý večer?" zeptal se král.
„Každý večer," přisvědčila Juja.
„Co už to znamená! " prohlásil Thutmose po krátkém přemýšlení. „Ženy jsou vynalézavé, když jde o to, aby uspokojily jeskyni své žádosti. Některá dává přednost hladkému zubu slona, jiná černým chlupům býka. Takové řeči přeci jen svědčí jen o vaší nevraživosti. Závidíte jedna druhé její postavení. Ty, Ahmose, jsi moje velká královská manželka s krví mých předků a nikdo ti toto postavení neupře. Ale máš jen dceru. A ty, Mutnofret, jsi milenka mnohé moci, která mi porodila syna. A co se víc nabízí, než spojit dceru z královské krve se synem mého sémě?"‘
Hatšepsut, která sledovala řeč svého otce s bušícím srdcem, zalapala po dechu. Cítila na sobě jeho pohled, avšak hněv v jejích očích jí bránil, aby na něho pohlédla.
Ona, ochránkyně sluneční krve, první ze šlechtičen, kterou objímá Amon, by se měla provdat za toho bastarda, toho potomka obyčejné děvky, a když je navíc ještě mladší než ona?- Nikdy!
Zdálo se, že faraon uhodl její myšlenky. Vztáhl k ní ruku a pravil: Pojď ke mně, milovaná dcero, podej mi ruku!" Hatšepsut poslechla. „Jsi mladá léty," pokračoval Thutmose,"avšak jsi dost stará na to, abys pochopila, že jsi jiná, než ostatní dívky.
Jsi nejvyšší kněžka boha Amona, jak přísluší nejstarší královské dceři, a tím spočívá na tvých bedrech těžké břímě. Jsi to totiž ty, kdo předá krev mých předků na vzdálené rody. A jako Eset Usirovi máš být i ty po vůli svému bratrovi. A jako porodila Eset ze sémě Usira Hora, přivedeš i ty na svět nebeského sokola, po němž budou jeho potomci dědit Horův trůn po miliony let."
Hatšepsut se otřásla při pomyšlení, že by měla porodit dítě. Vždyť sotva odrostla dětským střevícům, učila se u Neferabeta číst a psát, kojná Satre si zasvětila do umění lásky a života a Minhotep, hofmistr, ji vyučoval ve společenském styku. Měl tento život, který právě započal, už skončit? Vdaná žena, dokonce matka, zmizí navždy za zdmi domu.
Nyní uchopil faraon i ruku svého syna Thutmose, který, bledý, obtloustlý a nemotorný, všechno téměř lhostejně strpěl. „Vy dva," pronesl král," máte uchovat svaté dědictví Sekenenrese a jeho statečných synů, jako jsme je uchovali já a moje žena Ahmose." „Thutmose není synem urozené ženy!" namítla Hašepsut a kolemstojící napjatě sledovali faraona, který nebyl zvyklý na odpor.
Avšak krásl klidně odpověděl: „Jistě, milá dcero, jeho matka není urozená, ale já jsem jeho otec! I moje matka Seseneb byla jen služebnou. A odvážil se snad proto někdo pochybovat o mém právu na Horův trůn?"
Nato Hatšepsut pochopila, že je nesmyslné vzpouzet se přání otce. Chtěla křičet v bezmocné zlosti a holými pěstmi se pustit do mladého Thutmose, ale pak zvítězil rozum. Beze slova protestu strpěla, aby otec spojil její ruku s rukou nenáviděného nevlastního bratra.
...........................................
Hatšepsut se narodila r. 1504 př.n.l. jako dcera egyptského panovníka Thutumose I. Otec ji provdal za jejího nevlastního bratra Thutmose II (podle knížky jim v té době bylo jí 16 let a jemu 12) kterému povila 2 dcery. Bohužel se jí přes veškerou snahu nenarodil syn a historie se opakovala, jediného syna, Thutmose III dala panovníkovi jeho druhá manželka neurozeného původu Iset.
Po smrti Thutmose II Hatšepsut strhla na sebe veškerou moc nad Egyptem, čímž si nadělala řadu vlivných nepřátel. Zejména kněží mocného boha Amona předpokládali, že vládnout budou oni pomocí nastrčené loutky- osmiletého panovníkova syna.
Jenže Hatšepsut, potomek Bohů, měla pocit, že nebyla zplozena proto, aby se odklidila do ústraní a korunu Horního a Dolního Egypta přenechala osmiletému bastardovi, dítěti děvky a tak všichni, co se jí postavili do cesty byli nuceni poznat, že mají proti sobě nesmírně mocného protivníka, proti kterému nemají šanci... přinejmenším dokud ten bastard, jinak právoplatný vládce Egypta, nedospěje a za ženu dle tradice nedostane nejstarší Hatšepsutinu dceru Nofrure.
Tak se zajistí, aby se krev boha Re nadále dědila a faraonku Hatšepsut bude konečně možno vymazat z dějin.
SANDRA
Pak si dokážu teoreticky představit i některé výhody.
Ale sama jsem taky nastavená monogamně.
Akorát na rozdíl od ženy, co schválila, o tom nebudeš vědět. Macessko, kdyby druhou ženu vybírala první manželka, vybrala by jistě antierekční typ.
Nevím, já také nemám věšteckou kouli, abych věděla, jak za 10, 20 let skončím, možná si taky budu rvát vlasy a nadávat si, jak jsem byla blbá...ale zase si říkám, že nad tím nemá smysl tak dumat, člověk nikdy neví, co bude. Nabídla jsem to, co jsem nabídnout mohla, aniž by mě to nějak omezovalo, nebo deprimovalo. Jestli to jednou nebude stačit, tak holt nebude, co s tím nadělám (a zase si říkám, že v tom případě si mně nezaslouží a ať si trhne.) A další výhodou je, že můj manžel má odrazující příklad ve svém otci, který takhle před pár lety odkvačil z manželství za hlasem svého přirození a o té doby se plácá v různých roztodivných vztazích, které se mu rozpadají a brečí pak u nás na kanapi, že v tom obrovském baráku přeci nemůže zůstat sám. Kdyby byl zůstal s tchýní, mohli si nakrásně užívat života, nic by jim nechybělo. Takhel má sice čas od času v posteli třicítku, ale že by byl nějak úžasně spokojený jsem si nevšimla...
To nechávám jiným. A že jsem tak dlouho ženatý s jednou a tou samou ženou? To proto, že když se pohádáme, následuje hezké udobřování. Stačí Ti tato hloupá odpověď?
Víš, já bych si vedle sebe nedovedl představit nějakou iracionální partnerku. Představ si, hypoteticky, že ona by mi večer udělala přednášku třeba o nesmrtelnosti lidské duše, zatímco já bych plánoval, jak ji za to krásně uškrtit.
Nebo - celý život jsem ji dával celou výplatu. Máme pouze jeden společný účet. Nikdo z nás nemá žádné prašule jaksi bokem. Nikdy, podotýkám nikdy, by mne, a to ani ve snu nenapadlo, že by ho nějak rozfofrovala ve svůj prospěch. Naopak, ona se stále snažila prašule zhodnocovat. Nebo vztah k dětem. Neustálá starost - i když jsou dospělé...A tak bych mohl pokračovat.
Přiznávám však, že jsou i dny, kdy bych ji roztrhl jako hada. A když ji navíc jetě nezavře a nezavře, dokud to všechno ze sebe nedostane (mluvím o její prořízlé pusince), úpím a zkouším jako zvíře. Jako pes.
