Kudlanka - BUDIŽ SVĚTLO!

V údolích a nížinách se pomalu přikrádá jaro, na kopečkách však stále vládne paní Zima, fičí vichr a v komínech skučí meluzína. Přijela má žena s vnoučaty. Dnes večer hledíme do ohně v krbu ve dvou a vzpomínáme na svá dětství. Úsměv mi hraje na rtech při vzpomínce na Vánoce... to mi bylo osm či devět, s tátou jsme od hajného přinesli domů smrček, krásný vánoční.

Vybral ho táta, tak byl nej.. nej. Můj táta, ach jooooo, ten miloval Vánoce, miloval zdobení vánočního stromku. Piplal se s každou větvičkou, s každým střapečkem, s každou skleněnou kouličkou.

Tento rok se rozhodl, že místo svíček rozsvítí na stromku elektrická světýlka, které sám vytvoří. Kutil, kutil a ja se těšil, těšil moc a moc, vždytˇkomu v té době svítily na stromečku žárovičky?

V předvečer očekávaného večera měla nastat doba zázraků. Táta usadil poslední žárovičku, ze štaflí dal pokyn a ... Zároveň, kdy stromek ozářily žárovičky, jsem zařval: "Budíž svěltlo!" Toto mé zvolání však mělo neblahé následky.

Táta,můj zlatý táta se lekl a i se štaflemi se převrhl na náš krásný stromek.

Co mám dodat, s tátou jsme celou noc navrtávali ulámané větvičky, vybírali použitelné ozdoby, vyráběli nové z papíru,ořechů a jablíček. Ráno, ráno byl můj nejhezčí stromek hotov. Unavení, ale štastni jsme věděli, že to jsou nejhezčí Vánoce.

jako vždy : bb2

stručně všechno a přitom krásně. Doufám, že si ten příběh neschováváš jen pro paní doktorovou a pro nás. Je to hezká povídka pro vnoučata na dobré usínání. Milovala jsem vyprávění dědečka a později táty, když mi před spaní vyprávěli o svém dětství. Dědovi jsem sedávala na klíně v křesle, mezi vyprávěním potahoval z cigárka. Zbožňovala jsem tichý klidný hlas, vůni cigarety, žhavé světýlko na jejím konci, když potáhl. Na konec plesk plesk přes zadek a alou spát. Táta mi chodil vyprávět k posteli, bez cigarety, za to občas vytáhl utajenou mandli v hořké čokoládě. Než dovyprávěl, mohla jsem ji vycucat a pak už vážně spát a nevolat tatiii, poď povídat...Jo, nostalgie vzpomínek na dětství:-)) doktore, vyprávěj zase brzy.

březen 03, 2011 02:14

náš děda nám pohádky nečet. : alena Puntík

on nás naučil číst (já uměla číst ve čtyřech letech...a v podtatě už se ani nepamatuju, jak jsem se to vlastně naučila, jako tahák jsem měla knížku Josef Lada:Moje abeceda, kterou jsem pořád všude vláčela s sebu. Ale dělal nám (děda) senzační svačinky, výnikající krupicovou kaši, chodil s námi sáňkovat, do Zoologický...a navštěvovat doktorova tatínka - neboť to byl jeho bratr. Jo - taky nás - jako správný Sudeťák - učil německy. Na bráchovi to nezanechalo stopy, ale já jsem mu pak později byla velmi vděčná smilies/cheesy.gif

březen 05, 2011 10:31

... : bb2

mně učila číst druhá babička, u které jsem trávila víc času než u první, takže z mých požadavků na čtení byla otrávenější :-) taky jsem četla v necelých 5 letech.

Ale ještě dlouho jsem ráda poslouchala čtení nebo vyprávění někoho jiného. Vlastně doteď.

březen 05, 2011 12:10