Peníze od Mileny došly na poslední chvíli, tuhle její vlastnost jsem nikdy nepochopil. Cokoliv mohla, odsouvala co nejdál, vždycky snad z pocitu, že ono se to nějak samo vyřeší. Tohle asi v normálním životě zas tak nevadí, ale když s někým takovým podnikáte, je to o nervy. Naštěstí nemám už důvod se tím nějak nervovat, naštěstí mám dneska úplně jiný starosti.
Pavlína se včera rozpovídala, seděli jsme u kafe V ďolíčku a nemohli se dopovídat. Nikdy jsem nepoznal ženu, která by měla takový potenciál - nebo jak to říct. Věděl jsem o ní hodně věcí už předtím, pak z chatu, ale pořád mě překvapovalo, v kolika věcech jsme měli podobný vývoj, zájmy, priority, cokoliv. Docela určitě už nejsem žádnej zajíc, a ani nemám potřebu v ní hledat to, co v Mileně nebylo, ale když jsem jí tak poslouchal, připadal mi ten její život tak jako naruby s tím mým. Napadla mě poměrně komická věc - že by si naši partneři zasloužili pár let života se sebou navzájem.
"To si fakt neviem predstaviť," zasmála se Pavlína a oči jí zářily od ucha k uchu.
"Já jo. V podstatě velmi klidná domácnost. Ale o moc radši bych si představil domácnost s tebou."
"Miláčik..." pohladila mě po dlani. Tak teplý dlaně jsem za celej život našel jen u sebe.
"Nič viac by som si neželala."
"Myslíš, že to bude problém?"
"Neviem," zamyslela se.
"On by nemal robiť problémy... veď už si ani nevšimol, že nie som doma."
"Mohli bychom vyrazit na hory, chtěla bys?" vzpomněl jsem si na tu krásnou scénu, když jsem ji potkal podupávat kolem sněhuláka na Artiskách.
"Chcela, Jirko. Pôjdeme."
Bylo to krásný setkání. Měl jsem pocit, jako kdybych doběhl do cíle hodně dlouhýho závodu. Takže i v práci jsem zvládal všechno levou zadní, a dokonce jsme přežili další konzilium asi jako nejlepší zatím. Dnes večer jsme měli rande, Pavlína mě nasměrovala na malý bar, údajně se živým pianistou - to se asi bude tancovat.
Po tom tréninku z plesu by to neměl být problém. Celý svět byl prostě růžovej (škoda, že to byla Mileny oblíbená barva, nezapomněl mě upozornit nějakej nepříjemnej hlásek - škarohlíd, co se mi tam někde v hlavě zabydlel asi před půl rokem) - takže řekněme, že byl světlej a nádhernej, a nebylo nic, co by tohle mohlo zbořit.
První, co se zbořilo, byl stůl s Přemkovými modely letadel. Byla to krásná minisbírka, škoda jen, že neuměly aspoň trochu lítat doopravdy.
"Měl jsem je dávno odnýst domů. Moje chyba," meditoval Přemek nad troskama. Na zemi to vypadalo tak trochu jako na letišti v Pearl Harbour v jedenačtyřicátým po návštěvě malých šikmookých bestií (tenkrát se to ještě říkat mohlo, asijští tygři se z nich stali až dávno potom).
"Asi jsem tam tu bednu s klimatizací dávat neměl, že?" docela nevhod komentoval tragédii technik Lojza a zkoušel koukat někam jinam.
"To nic Lojzo, já to nějak poskládám zase," omilostnil ho Přemek. "Aspoň mám na víkend nějakou zábavu."
"Tohle vážně ještě dáš dohromady?" podivil jsem se.
"Nevím, snad jo. To víš, člověk nemůže mít ani chvíli klid."
A to měl pravdu. Volal jsem Pavlíně, nebrala mi to. Od Petry mi dorazila smska, že se mnou potřebuje nutně mluvit. A pak přišla druhá, od Pavlíny, že chce to samé. Ach jo, asi by nebylo vhodné se s nima sejít najednou - jojo, to mě ještě humor nepřešel.
Sedl jsem do auta, zajel koupit náruč tulipánů a vyrazil přímo k Pavlíně. V ďolíčku už bylo plno, tohle město je prostě společenský a pro lidi v mé náladě dokonalý.
Pavlína seděla v boxu a vypadala nesvá. Ne, to není přesné slovo. Vypadalo, že brečela. Ale proč? Že by ji Hořký přece jen dal najevo, co už se nesmí? Položil jsem jí květiny vedle kávy a políbil jí. Tedy, zkusil jí políbit. Uhnula.
"Copa, miláčku?"
"Jirko, prosím ťa, sadni si."
"Neříkej Pavlínko, že se stalo něco hrozného u vás. Jestli je třeba, abych... "
"Nie, u nás je všetko ok. Sadni si prosím."
Sedl jsem si.
"Hovorila som včera s Petrou."
Uf. A je to tady. No ale... to snad není problém přece, vždyť jsem s ní od té doby, co jsme se dali dohromady, ani nemluvil. A v podstatě za to, že jsme spolu vůbec nějak byli, mohla ona. Tak co se děje?
"Pavlíno, měl jsem ti to říct. Ale nepovažoval jsem to za nutné... Nebylo to pro mně nic... vážného, omlouvám se."
"Nič vážne?"
"Ne, nic vážného. Prostě, když jsi mi tenkrát řekla, že nemáme šanci... sbalila mě."
"Jirko, prosím..."
"Pavlínko... já vím, že to je horší, protože jste sestry... ale to s tím nemělo co dělat přece. Fakt mě to mrzí."
"Čo ťa mrzí?" zvýšila hlas. "Že s ňou čakáš dieťa? Tak to ma mrzí tiež!"
Cožee? Tady se někdo zbláznil.
"Pavlíno! Neblázni, jaký dítě proboha?"
Rozplakala se.
"Včera mi volala... večer... a zdôverila sa mi s tým, že s tebou čaká dieťa. Nevedela o nás."
Myška. Dítě. Já jsem vůl. No to snad není možné.
"Pavlíno... to není možné. To je... blbost, přece."
"Chceš mi povedať, že si s ňou nič nemal?"
"Ne, to ne..."
Ježíš já bych si nejradši utrhl hlavu. A nebo něco docela jiného. V hlavě mi šrotilo úplně všechno. Kam se na tohle hrabaly nějaký letadýlka z práce. Tohle je přímo atomovoj výbuch. Takže už tuším, proč se mnou chtěla Petra dneska mluvit.
"Pavlínko poslouchej, já nevím, co ti Petra řekla. Nemluvil jsem s ní od té doby, co jsme se potkali znova. Teoreticky je možné, že... že... ale prakticky to musí být blbost přece. Vždyť ji znáš?"
Dívala se na mně s určitou něhou, asi jsem vypadal docela zoufale. Snad mě přece jen ještě nezatratila úplně. Pokračoval jsem.
"Měl jsem pocit od začátku, že ti to dělá vlastně naschvál. Že má radost z toho, jak tě dostala. A štvalo mě to. Taky proto jsem nemohl ten vztah brát vážně. Omlouvám se za to všechno... ale nevěřím tomu, že by to, co ti volala, byla pravda."
Pavlína přemýšlela.
"Možno máš pravdu, Jirko."
Oddechl jsem si.
"Na ňu by to pasovalo. Mohla o mne vedieť? Myslím teraz, keď sme sa dali dohromady?"
"Právěže mohla... moje blbost."
"Ty si jej to povedal?"
"Ne, říkal jsem, že jsem si ní nemluvil už po tom. Ale mluvil jsem o tobě s Myškou. A ona reagovala... nenapadlo mě, že Petře něco poví. Ale vypadá to tak. Včera jsem jí odvážel od Petry, má ji ráda."
"Bože," vzdychla Pavlína. "To nie je dobré."
No to asi opravdu není.
"Mal by si s ňou pohovoriť."
"Udělám to Pavínko, hned dneska. Stejně mi psala, že chce se mnou mluvit."
"Ona ti písala?" naježila se Pavlína.
"Ano, ale nechal bych to být. Jenže když je to takhle..."
Prohlížela si tulipány a pak mě objala.
"Jirko, ja ťa nechcem zasa stratit. Vieš?", huhňala mi do límce, kabát jsem si ani nestačil sundat.
"Zajedu tam rovnou, miláčku. Nechceš jet se mnou?"
ONA
„Ahoj Jirko," moja mladšia a štíhlejšia sestra otvorila dvere so žiarivým úsmevom, ktorý jej však na tvári stuhol v tom okamihu, ako ma zbadala stáť za ním.
„Čo... prečo..." stála vo dverách a nezmohla sa na nič. Polopriehľadný top, ktorý mal za úlohu akože nenápadne zdôrazniť dokonalé poprsie v luxusnej podprsenke, naraz akoby tiež stratil náladu a čudne ovisol.
„Petro, musíme si promluvit všichni. Můžem prosím, na chvilku dál?" môj neohrozený princ sa statočne pokúšal zvládnuť situáciu, ale očividne sme mali všetci k pohodovému rozhovoru ďaleko.
Petra bez slova odstúpila a všimla som si, že sa jej chvejú ruky. Skoro mi jej začalo byť ľúto, ale stačilo, aby som si uvedomila, že sa celkom vedome pokúsila obrať ma o Jirku, a začalo to vo mne zase vrieť.
„Takže ty si tehotná," uderila som na ňu. „Odkedy vysadzuješ antikoncepciu, keď lezieš do postele s cudzími chlapmi?"
„Prosím ťa, čo je teba do toho? Čo tu vôbec hľadáš?? Nemala by si variť Horkému večeru??" začala na mňa jačať.
„Petro uklidni se, Pavlíně do toho je hodně, milujem se totiž, pokud tě to zajímá, ale řekl bych, že tyhle věci tě nikdy moc nezajímaly," vložil sa do toho Jirka.
Petra zalapala po dychu. „No ano, nepamatuješ, jak to bylo? Já ti na rovinu řekl, že žádný vztah nechci! Já tě nesvedl, sama sis o to koledovala."
„A to je všetko, čo mi povieš?? Ak si si to nevšimol, milujem ťa! Chcem s tebou mať dieťa, chcem s tebou mať rodinu... Myška..."
„Tak chceš se mnou mít dítě, nebo čekáš se mnou dítě? A Myšku laskavě z toho vynech," takto som Jirku rozprávať ešte nepočula.
Petra sa rozplakala. „Keď to bol jej nápad..." hlesla a schovala sa za kapesník.
„Co byl její nápad?" Jirka začal vyzerať, že sa tak trochu prestáva ovládať.
„No... že povieme, že čakám s tebou dieťa... že možno potom so mnou zostaneš..." vzlykala Petra zoufale.
„Petro, probůh, ale jsi snad dospělá ženská, jaks mohla na něco takového přistoupit?? Není ti sedmnáct jako Myšce!" hučal do nej a pobiehal po miestnosti ako lev v klietke.
Doslova.
„Ale no tak, Jirko..." skúsila som ho ukľudniť. Napadlo ma, že asi musela tiež byť už dosť v koncoch, keď sa uchýlila k takémuto niečomu. „Bolo to fakt hlúpe, ale nechajme to tak... skôr by si si mal pohovoriť s Myškou asi," dohovárala som mu. Naraz mi bolo nepríjemné, ako sme sa do Petry pustili. Chudera, asi sa jej začali ozývať biologické hodiny, či ako sa tomu hovorí. A skúsila, či by nemohla zahniezdiť s Jirkom. No, nemohla, milá Petruška. Budeš si musieť nájsť niekoho iného. Tohoto ti naozaj neprenechám. A môžeš byť rada, že ti teraz nevyhodím na oči ešte aj Tomáša, lebo som to mala v pláne, keď sme sem išli. Môžeš byť rada, že mi je ťa ľúto.
„Ideme," zavelila som, a zdvihla sa k odchodu.
„Měj se, Petro, je mi líto, že to skončilo takhle. Ale s tím začátkem to jinak skončit nemohlo," Jirka sa na ňu usmial a ja som nepocítila ani náznak žiarlivosti - kupodivu. Vzal ma za ruku a vypadli sme do noci.
„Děkuji, žes tam šla se mnou," pobozkal ma do vlasov. V aute pustil rádio a vyliala sa na nás záplava tak presladených rečí, že som si uvedomila - aha, dnes je Valentína.
„No, to sme si fakt vybrali dobrý deň, s tou Petrou," prehodila som. Nemohla som sa zbaviť určitých výčitiek svedomia. To som celá ja. Keď mi niekto ublíži, vymyslím rafinovanú odplatu, ale keď príde na lámanie chleba, začne mi byť dotyčného ľúto a je po pomste.
Ale Jirka sa naraz rozžiaril, vytiahol zozadu ušmudlanú igelitku a trochu rozpačito mi ju podával.
„Lásko, když je dnes toho Valentýna, rád bych ti dal tohle... už to pro tebe mám docela dlouho, ale dosud jsem jaksi neměl odvahu ti to dát..."
Zalovila som a vytiahla najkrajšieho plyšového leva na svete.
„Miluju tě, Pavlíno, a chci ti to říkat úplně každej den, ne jen o Valentýnu..." huhňal mi do vlasov a ja som mu zaťala nechty do kože v zúfalej snahe spôsobiť, aby sa už nikdy nemohol vzdialiť.
ROMAN
Mi to připomnělo procítěnou recitaci na ZŠ "...utři si slzy a usměj se uplakanýma ušima..."
Ještě dr. Horký je ve hře, ten by taky mohl vnést dramatický ráz. A je fakt, že minu by sháněl jako lékař hůř než tu salmonelu.
Mám dojem, že teď bude muset Roman psát donekonečna, protože hrozí, že by se pokračování mohl někdo ujmout, a pak by se děly věci
A dexxi, hepáč ještě nenastal, neboť Pavlína je stále vdaná. A ono je asi snazší být zamilovaná a přitom finančně zajištěná manželem, ve velkým baráku, než se přistěhovat k milenci a jeho pubertální dceři kamsi do podnájmu a společně obracet každou korunu...
Jinak, Romane, piš, těším se na pokračování
No ano, Myška bude smutná, ta děcka tak zlobí...
Jirka dostal psaní od soudu: jeho bejvalka přišla o místo, nemá peníze a tak si zažádala o výživné...
Jeho jeden syn se dal najmout ke kamionové dopravě, odjel s nákladem do Ruska a nevrátil se. Jeho firma o něm neví, ale chce splatit dluh.
Zklamaná Myška se ve škole seznámila s peruánským lektorem španělštiny - až tak, že se rozhodla s ním strávit tajně víkend...
Myška s Petrou toužej po miminku; protože adopce pro registrovaný páry stále nejsou povolený, Jirka se se svolením Pavlíny zhostí nelehkýho úkolu a Petře k děťátku pomůže. Taky Pavlína zjistí, že je těhotná.
Konečně jsou velká šťastná rodina, nakoupěj si ještě hromadu plyšovejch levů a je jim krásně. Jen ten Hořkej furt lítá v tý svý zatracený vzucholodi vokolo a něco chystá. Co, to bude námětem druhý řady seriálu. A Milena? Znáte, jak to s takovými bývá...
Dobrou noc děti.
(Roman mi vodpoustí, že jsem to nevydržel, žejo?
) Ono to nakonec žádnej happyend mít nebude, Jiří ve své rozháranosti a potácením se spustí se ještě asi se třema klientkama...a lefice ho pošle k vodě...a bude to mít...a basta!!!
to za toho zaracha.... 
A napadlo mně, proč by to nebyl happyend, kdyby měl Jirka ještě tři klientky???? (a to si fakt dělám zase srandu, protože ono to bude jinak - nejdřív ho přejede bagr, pak založí nadaci pro přejeté bagrem a tu vytuneluje .. jo, to by šlo )