Asi nemůžu jen tak přijet k Hořkým, zazvonit a odvést si ji. Sice by to zhruba odpovídalo tomu, co bych chtěl, ale copak se to dá udělat? Nejsme v pravěku, abych jí odvlekl za tu její hřívu. Někteří bulvární vědci tvrdí, že atavismus je pro ženy vzrušující, ale určitě by nedostal jejího manžela. Oblíbená melodie od Def Leppard mi oznámila hovor:
"Čejková, dobrý den, mám veliký problém, pane Moravče."
Doktorka Čejková... starší paní, ale jedna z mála, co mi neříká pane inženýre, a dokonce umí i správně skloňovat moje příjmení.
"Povídejte, paní doktorko," zablikal jsem ke krajnici; tušil jsem, že tohle nebude debata na pár vteřin.
"Víte, asi jsem něco provedla, ale prostě nevidím vůbec žádné pacienty."
"V počítači, předpokládám," pokusil jsem se to drobet zlehčit.
"Samozřejmě, jinak bych nevolala vám," zasmála se.
"Ok, budu u vás za pár minut, dáme to dohromady."
Miláčku Pavlíno, budeš muset chvilku počkat...
Ta chvilka trvala skoro dvě hodiny, paní doktorka instalací nějakého demoprogramu přeinstalovala databázový server a bylo. Bohužel jsem neměl u sebe všechny potřebné věci, a ona neměla v ordinaci připojený internet. Připojil jsem se z telefonu, to zas bude účet. Aspoň, že se podařilo dát všechno do pořádku, takovýmhle klientům nerad přidělávám vrásky na čele.
"Jsem ráda, že jsem si vás našla. Trápili jsme se před tím haldu let s takovou firmou ... no radši nevzpomínat."
"No to ani nesmíte, paní doktorko. Jednou sepíšu paměti a to by pak byla skrytá reklama."
"Tu byste si klidně mohl dovolit. Víte co?"
"To opravdu nevím," balil jsem si notebook a spíš už myslel na Pavlínu.
"Měla bych pro vás možná kšeft."
"Opravdu? Povídejte, práce není nikdy dost."
"Chtěla bych vás navrhnout jako dodavatele pro malou polikliniku, kousek od Hradce. Pracuje tam můj manžel, vlastně je přímo v představenstvu jejím."
Koho by napadlo někdy před půl rokem, že to bude všechno takhle. Musel jsem odříct zakázky, některé klienty oželit - Milena sice naslibovala, že dodá nejen účetnictví, ale hlavně databázi klientů a slibovala to několikrát, jenže jsem neviděl ani list. Pracovně jsem tuhle životní zatáčku vybral, teď ještě ty ostatní serpentiny.
Zkusil jsem zavolat Pavlíně na mobil. Nic. Možná změnila číslo za tu dobu, co nespolupracujeme. Možná taky změnila názor. A nebo to opravdu byl nějakej fór. Než jsem stačil dojít k ještě chytřejším závěrům, volala ona.
"Jirko?"
Ten hlas mě pohladil, tak hrozně moc... chyběla mi a netušil jsem vůbec, jak moc.
"Pavlíno, chtěl bych s tebou mluvit, vidět tě," asi jsem nebyl schopen zamaskovat tu naléhavost svoji.
"Jirko, naozaj?" jestli mě neklamal sluch, tak ta otázka zněla ulehčeně. Co jsem zase proved?
"Jistě. Víš, nevěřil jsem, že to můžeš být ty... prostě jsem byl štajf, jak říká klasik."
"Ja som sa hrozne zľakla, že som ťa naštvala s tou kočkou... že ma už nechceš ani vidieť... Jirko... ja ťa milujem."
"Já tebe Pavlíno... asi tě celou rozmáčknu, až tě uvidím."
"Rozmačkni. Kde si teraz?"
Omrknul jsem okolí, přece jen tu nebydlím celej život.
"Mno, teď jedu kolem takovýho domečku se žlutou střechou. Zkouším se trefit od doktorky Čejkový někam k tobě."
"Žltá strecha? Nič iného tam nevidíš?"
"Policajty. A asi mě zrovna fotěj jak si tady telefonuju."
"Ježíš, zaves."
"Ani mě nehne... jo, tady je Lídl... "
"A ideš od mesta?"
"Jo."
"Tak to si úplne inde, miláčik," zasmála se Pavlína. "Počúvaj, ja jsem teraz v meste, zájdi k tomu Lídlu, budem tam za päť minút."
"Rozumím. A těším se na tebe, Pavlínko. Moc."
Přijela opravdu za pět minut. Fyzici mají prostě smysl pro časový odhad. Z auta jsem si jí vytáh, zanořil prsty do té zlaté hřívy, hltal pohledem. Usmívala se na mne dychtivě a nedočkavě, ale zároveň trochu ostýchavě, skoro jako kdyby v žádné náruči nikdy nebydlela. Držel jsem ji, přivinul k sobě nejvíc, jak to šlo, vdechoval lačně její vůni a věděl, že už ji nikdy nepustím.
To, co jsem nevěděl a ani vědět nechtěl, bylo to, že jsem si těžko mohl vybrat něco složitějšího.
Myška doma nebyla, našel jsem jen vzkaz. Přijeď pro mně prosím, jsem u Petry.
No tak to ne, Myško. To teď opravdu asi nepůjde. Už si připadám jak telefonní ústředna, ale tohle prostě telefonicky vyřidím.
"Myško, poslouchej... "
"Ahoj tati. Musíš přijet. Máme pro tebe s Petrou novinu."
"Ne Myško, jen tě vyzvednu, s Petrou si promluvím později."
"Já bych to nedělala tati. Navíc... kdo ví, jestli se pak nezdržíš tady s námi."
"Já se nechci zdržet Myško, prosím."
"Jak myslíš, tak mě tu aspoň vyzvedni, jo?" její hlas nezněl ani odměřeně, ani nijak podivně, jak bych po tom našem střetnutí čekal. Ulevilo se mi, snad se zase najdem.
"Ok, budu tam do půlhoďky, prozvoním ti, nahoru nepůjdu, jo?"
"Dobrááááá... ", odpověděla jak měla ve zvyku, většinou ještě následovalo: "Vyržízeno k dennimu poržádku," to okoukala z nějakého starého filmu. Čili všechno je ok.
Dorazil jsem k Petře, Myška už stepovala před barákem, přece jen byl mrazík.
„Tak co máš za novinky, dítě?" uvítal jsem jí rozmarně.
Místo, aby se urazila, zatvářila se jak Sibyla.
„Chtěl bys ještě někdy dítě?"
„Ha haa, no to tedy opravdu už ne, Myško."
„A proč ne?"
„Neblázni," zařadil jsem a vyjel jsem na okruh. „Ty bys chtěla mít ve dvaceti pětašedesátiletého otce?"
„Když tak pozoruju tvůj vývoj, mohl bys v té době už být v podstatě dovyvinutej."
„Neřáde."
„Ale vážně tati. Neuvažovals o tom?"
Co to do ní zase vjelo.
„Právě, že uvažoval. Takže vím, že to je blbost. Vnoučata se stejně objeví každou chvíli," mrkl jsem na ni.
„No ode mě je nečekej... a od Pavla taky ne. A pokud to takhle půjde dál, ty od Petra uvidíš leda tak na fotce," dodala zachmuřeně.
To má bohužel asi pravdu. Vybavil jsem si Pavlínu, ona je vlastně bezdětná. Ta možnost, že by dítě chtěla, ta tu opravdu je. Ta Myška se nezdá... prostě je to ženská. A je to od ní hezký, že si to takhle s Pavlínou spojila.
„Víš, když už člověk ty svoje nějak odrodil, asi ho to moc znova všechno neláká. Život jde prostě dál. Ale když máš ženu, která tohle ještě neprožila... tak to všechno asi může být jinak."
„No právě," jestil jsem se nezplet, zasvítily jí oči. Chytrá holka. Taky má být po kom. Úplně samolibě jsem se usmál, pohladil ji po vlasech (neuhnula) a začali jsme probírat školu. Ať se pořád nebabráme ve mně.
ONA
Zavolal mi, zavolala som... miluje ma, chce ma, chcem ho ... myslela som, že sa zadusím náhlym prívalom šťastia, ktoré ma zaplnilo od hlavy po päty. Tak mi to vyšlo, konečne sa aj na mňa usmiala šťastena, miluje ma... skoro som tomu nemohla uveriť. Viezla som sa domov, a po chvíli som si uvedomila, že sa usmievam. A ten úsmev bol taký zvláštne... nepotlačiteľný. Proste sa mi roztiahla tlama a ja som musela vyzerať ako idiot, ale bolo mi to úplne jedno.
If I lay here, If I just lay here, Would you lie with me and just forget the world? Spievala som si s rádiom a so Snowpatrol.
Cítila som sa nádherne, ako už strašne dávno nie.
Až do chvíle, kedy zavolala Petra. Kým som jej stihla triumfálne oznámiť, čo mám nového, a hlavne, že sa prudko mýlila, keď si myslela, že len ona dokáže zbaliť Jirku, naštvaným hlasom sa začala sťažovať, nesúvisle rozprávala, že ju chce niekto opustiť, niekto, na kom jej fakt záležalo, a že to sa jej teda nestáva často, aby jej skutočne záležalo na chlapovi, a že vždy je to ona, kdo rozdáva kopačky, a že toto je hrozná situácia... počúvala som len na pol ucha, pretože jej trable s chlapmi ma zrovna zaujímali oveľa menej, než moje vlastné, čerstvo nadobudnuté šťastie. Lenže potom z nej vypadlo:
„Ak na neho nezaberie ani to, že som tehotná, tak neviem, čo urobím."
Naraz som spozornela.
„Petra, to nemyslíš vážne? Tehotná?? O kom to vlastne rozprávaš??"
Na pár sekúnd sa odmlčala.
„O tom ajťákovi, čo k vám vlani chodil."
Bolo to, ako by ma zasiahol blesk.
ROMAN
ale snad to není kvůli jednoduchosti nebo tak něco 
(to neber vážně )
S trochou štěstí by to na dvě - tři sezóny vyjít mohlo.
A jestli se vám to zdá ujetý, tak netušíte, co mi drahá maminka navrhovala ohledně Esmeraldy!
Ale jestli to začíná nudit, klidně do zapíchnu, to bych nerad, aby to nebavilo Jen kdyby to opravdu nebavilo, tak to nemá smysl dělat .. a díky za každej názor, stejně na tom všem jste nejdůležitější vy, jako čtenáři . Asi nějak nemusím chlapy, co si nemůžou pomoct, smýkaj je vosudy a mííílujou všechny ženy kolem sebe...značka hlavně neublížit (osudovkám ani převoznicím
). Ale talent na psaní máš, vo tom žádná! Hergot,a co moderní bezpečná antikoncepce?? 
... Aby zachránila nevinný život svého plodu, rozhodne se strávit noc vášně se svým manželem… Ona jej začne nenávidět, on se do ní právě tuto noc znovu vášnivě zamiluje...
Seznámíte se se strhujícím osobním příběhem všech sedmi hlavních hrdinů. Bude šokující, ale zároveň poslouží jako důkaz toho, že pokud uvěříte v pohádku, můžete ji také prožít...
Je zajímavé, že jakmile jde o otěhotnění, začíná to růžovět ...? tak ji romanne nenech otěhotnět.
)Jinak vim, ze Jirka je romanovy hrdina, ale tak natvrdlej jak je, snad nikdo bejt nemuze. Vzdyt to bylo hned jasny, dcera jde z valecne porady s Petrou a pta se ho, jestli by jeste chtel dalsi deti a on si mysli, ze ona mysli na Pavlinu?? Nedojde mu, ze je to o Petre...? Ach jo.
Ale jinak je to moc hezky a cte se to bezvadne, tak rozhodne pokracuj Romane, uz se tesim!!!
Jirka zhrubne, vstoupí do cizinecké legie, dceru vyžene na ulici, petra s pavlou zjistí, že jsou nevlastní a požádají oregistrované partnerství. Dr. Hořký jim udělá testy a pochopí, jak moc se mýlil, pročež poděkuje a odejde. Já myslím, že tam je ještě velký potenciál 