Následující pondělí ráno jsem zaspal. Naštěstí se to po plese nebralo nijak tragicky, Přemek dokonce prohodil něco o tom, že ústav může být vůbec rád, že jsme přišli, ale v naší situaci bych na to moc nespoléhal.
Jestli nás konzilium pošle do kytiček, tak nebudeme muset vstávat ráno vůbec - dávky se vydávají i po obědě, pokud se nepletu. „S těmahle srandičkama radši ani nezačínej" zavrčel Přemek a zkoušel si udělat silnější kafe než obvykle.
„Život je zběsilá cesta od průseru k průseru, co naděláš, Přemku." "Jo, a ještě filozofuj, to bude vůbec nejlepší. Ty převody už jste s Křečkodlakem udělali?"
Křečkodlak je skvělý kolega. I když už není nejmladší, má zálibu v plyšákách a hlodavcích. Proto ta přezdívka.
Myšku získal na svoji stranu, když ji jednou daroval plyšovou myš, která měla výraz jako... no asi jako Přemek teď, když se napil toho svého utrejchu. Když ze sebe přestal vydávat zvuky typu ughhr,huhghr a ke konci i oughrr, začala porada - škoda, že zrovna v tu chvíli se ve dveřích objevil docent Nezbeda.
„Pane kolego," obrátil se na Křečkodlaka s důvěrou. „Ty číselníky adres jsou v systému aktuální? Nemohl jsem dohledati tu svoji."
„Samozřejmě," Křečkodlak ho suverénně ubezpečil, „ je to nejaktuálnější verze z posledních aktualizací přímo od ministerstva číselníků podepsaná panem prezidentem".
Tohle Přemek nerozchodil. Chytl se za hlavu a bylo po poradě.
Ta chuť na cigaretu je obrovská. Když jsem přestal poprvé kouřit před deseti lety, povedlo se mi to nějak záhadně ze dne na den. Teď se snažím od silvestra, ale je to síla. Řeším to různým způsobem, teď jsem si vzal po chvílí time-out a zkusil to rozchodit po ústavní chodbě.
„Dobrý den, dneska je hezky, že?" oslovila mě kolegyně, tuším Mráčková... jo, to bude ona. „Máte hezkou paní", pokračovala a já chvíli přemýšlel, odkud asi může znát Milenu, pak proč ji ještě říká paní a pak teprve mě napadla Petra.
„Dobrý den, paní Mráčková, mno... jo. Vy jste se jí taky líbila. Kdepak jste se viděly?"
„V sobotu přece, vždyť jste mě zdravil. Podle toalet dam jste šli na nějakej ples, nebo tak něco. A muselo být veselo," zhodnotila asi nejen moje kruhy pod očima.
„Ale jo, bylo. Od toho přece plesy jsou."
„No to víte, že jo. A taky si to zasloužíte, po tom všem. Pozdravujte paní."
„Počkejte paní Mráčková. Já tomu teď moc nerozumím. Vy přece víte, že jsem už rozvedenej, ne?"
„To nebude trvat věčně, Jirko. Slušelo vám to. Tak to jen trochu zrychluju. Bylo vidět, že to přece jen není jen tak nějaká univerzitní kancelářská síla. Že to je dáma," dodala významně.
Aha. Odtud vítr fouká. Když jsem se nechyt na háčky místních kolegyň, tak mě ženou do manželství aspoň takhle. Nikdy Jirko, nedej se!
„To jí vyřídím, ale radši to moc neuspěchávejte. Půvabná žena není nikdy jistá, vždyť vy to přece znáte, paní Mráčková."
Jestli se mi to nezdálo, dokonce lehce zrůžověla. Podstatnější ale bylo, že výslech skončil a já s tou chutí na cigaretu taky.
Jarní prázdniny se blíží kvapem. Sestra už dávno slibovala, že se u nás o prázdninách zastaví, tak by to mohla zkusit. Sice původně myslela letní, ale přece jen už ji za ty leta znám, takže jsem s tím v létě ani moc nepočítal. Ona má vůbec zajímavej zvyk - přijede brzy ráno a nejpozději za hodinu nebo dvě už zase musí na nádraží. Bez ohledu na to, kde jsem zrovna bydlel. Teď to má složitější, Hradec není na přímé trati, tak jsem doufal, že se přece jen zdrží. Obzvlášť když už má ty prázdniny.
„Tak jsem koukl na vaše a naše termíny prázdnin Jiřko."
V telefonu zapraskalo, jen jsem doufal, že jsem se netrefil do vyučování.
„Halóó..."
„No ahoj, to jsem já, Jirka."
„Moravcová, prosím."
Ne, není to jednoduchý komunikovat s ní.
„Ahoj Jiřino, to jsem já Jirka, tvůj bratr. Jak mě slyšíš?"
Myška se tlemila na gauči, protože tyhle hovory s Jiřinou znala.
„Ahoj brácho. Co se děje? Zrovna jsem v obchodě," chvíli se odmlčela. „Nakupuju."
No ještě, že tak. Už jsem se lekl, že tam začala prodávat.
„Ahoj Jiřko. Koukal jsem na vaše termíny prázdnin a máte je stejně jako my."
„Jo. No to je fajn. Přijedete?"
„Ne. Myslel jsem, že bys právě přijela ty, jak jsi slibovala v létě."
„Aha. Jo. Rohlíků mám pět. Ne čtyři. Aha. Čtyři, děkuju."
„Já ti zavolám, až nakoupíš, jo?"
„Nene, není třeba, jen jsem koupila o jeden rohlík míň. Povídej."
Ach jo.
„Takže, velmi rádi bychom tě u nás uvítali, Jiřinko."
Myška už na gauči nezvladatelně válcovala přehoz. Ještě, že má králíka v kleci, jinak by byl už nejspíš placatej.
„No to by šlo, když jsou ty prázdniny. Nevíš, jakej máme termín my?"
„Stejnej Jiřko. Proto volám."
„Jasně. Já koukala na vlak... ráno bych přijela v jednu odpoledne a v šest mi to jede zpátky."
To je neuvěřitelnej člověk.
„Jiřko, říkalas, že se ti Hradec líbí, a že bys ho chtěla vidět. Večerní je obzvlášť krásnej... myslíš, že takhle něco stihnem? Proč..."
„Tak jsme domluvený. Brácho já už musím, pak si zavoláme."
Píp.
Myška se smála jako cvok. Prý už začíná rozumět některým mým úchylkám, když jsem v tomhle musel vyrůstat celé dětství.
Nedohnal jsem ji, protože mám svoji důstojnost a navíc je třeskutě rychlá, potvora.
Každej večer, co jsem doma, si teď povídáme s kočkou. Nevěřil bych, že mě něco takového může na síti potkat. Poznal jsme za život spousty žen, ale nikdy jsem nebyl schopen nijaké formy vztahu na dálku. Je ale fakt, že málokterá mě tak oslovila, jako tahle Schrodingerka.
Snad Pavlína... to bylo taky takové... kouzelné. Jako když se člověk po letech vrátí někam, kam patří. Ale jak to, že je mi tak dobře s nějakou netovkou?
Simona, psychiatrická kamarádka z mého bývalého bydliště, by mi řekla, že netové známosti mají výhodu, že jsou jen když je chceme, proto se zdají být lepší. Něco na tom bude .. ale že by člověk s někým na netu strávil tolik času, těšil se na něj a řešil s ním všechno?
Jenže milý Jirko. Máš tu Petru. To, co děláš, je nefér. Vůči ní. Není. Ona sama tahala za nos kdovíkolik chlapů.
A já nejsem žádnej obšourník, když tokám jenom na tom netu přece...
Jsi. Objímáš se s Petrou, miluješ se s ní (kráásně)... a chtěl bys někoho úplně jinýho.
Chtěl... já nevím. Já vlastně nevím, co chci.
Čili jsem jako analytik zklamal. Minimálně jako analytik vlastní duše. Hm.
Nemusím to nazývat tak složitě, jsem prostě obšourník.
Ok. Zavolám Petře.
Tohle dál nemá smysl.
Ona je vlastně... stejně jen převoznice...
Crrrrrrrrrrrrrrrrrr.
Už jsem myslel, že zazvonil telefon, ale bylo to u dveří. „Petroooooooo, čauuuuuuuuu," div, že jí Myška neskočila na krk.
„Nazdar, Myšpulíne."
Myšpulíne?
Petra nakráčela ke mně a pověsila se mi na krk zvlášť půvabným způsobem. No tak to holt odložíme na jindy. Chvíli potom, co nás přestala obšťastňovat svou zářivou přítomností, jsem si vzpomněl, že si ke mně dřív s oblibou chodily známé pro tzv. partnerský horoskop.
Jirko, mrkni se mi na toho Standu, hodíme se k sobě? No a já zadal jejich data do stroje a výstupem bylo několik A - čtyřek s partnerskou shodou nebo neshodou v různých oblastech. A taky jedno výsledné číslo - celková shoda s přihlédnutím na všechny detaily. Většinou to bylo tak na padesát, maximálně šedesát procent, to už jsem jim gratuloval.
Ale taky se stávalo, že jsem je přesvědčoval, že ono těch 26 taky není špatných.
Uvařil jsem si bílý čaj (kočka mi vysvětlila, že je na rozdíl od černého velice zdravý) a zadal jsem do toho programu svoje a její data.
Ve vteřině se to spočítalo a já nevěřil vlastním očím. Nic podobného jsem v životě neviděl.
Parnerská shoda s kočkou - 93 %. Váš vztah bude pevný a trvalý.
Vzájemná přitažlivost mimořádně silná. Spolu dokážete cokoliv, co budete chtít. Vzájemně se inspirujete a oslovujete nejlepší stránky své osobnosti. Rozumíte si i bez slov.
Uf. Tohle ji fakt nemůžu říct, nechci-li vypadat jak poslední trapnej oblbovač.
- Ahoj Jirko, těšil ses na mně tak, jak já na tebe? : )
- Ahoj kočičko moje milá, to závisí od toho, nakolik ses těšila ty : )
- Já se těšila moc. Víš, myslím, že nastal čas, abych ti prozradila, kdo jsem : )
A je to tady. Ty ženský mi dneska dávají.
- Jejda. No v tom případě bych ti taky měl něco říct. Ale opravdu jsem nechtěl : ))
- Ha. Že ve skutečnosti za tebe píše duchaplnej ošklivej kamarád, co má obrovskej nos.
- : )) Nene. Ale stejně se bojím, že mi nebudeš věřit. Zjistil jsem, že se k sobě velmi hodíme totiž : )
- Hihi... no, budeš se divit, ale tohle já zistila první den, jak jsem tě poznala.
- No jenže to byl jen subjektivní dojem, víš? Teď to mám pavědecky ověřeno. Máme v partnerském horoskopu 93 % shodu : )
- Jóó?? No to je úplně skvělé. To zvyšuje šanci, že až mě uvidíš, tak mě nezapudíš.
- Probůh proč bych tě měl zapuzovat? Jsi snad rozkošná malá kočička. Tedy pokud jsi ve skutečnosti stokilovej chlupatej chlap, tak tě skutečně zapudím : ))
- Jirko, máš poštu : )
Otevřel jsem inbox a uviděl jedinej novej mail.
Byla v něm jediná věta: Myslím, že ťa milujem.
Kdybych neseděl, tak bych si sedl. Mail došel z adresy Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny .
ONA
Už mu to musím prezradiť.
Lepšie už to nebude. Ak to má zle dopadnúť, nech to už mám za sebou.
Ale ak to výjde....
Myslím, že ho milujem...
ROMAN
A také jsem moc ráda, že nemám ségru
a pánové komentovat nebudou, pánové právě sepisují mail na Tato adresa je chráněna proti spamování, pro její zobrazení potřebujete mít Java scripty povoleny :-)
je to přece neodolatelnej lef... 
Petr a Pavel byli snad v jeden den v kalendáři. Ale takhle, nevím, nevím. Každopádně řešení téhle situace našemu romantiku - Romanovi - nezávidím!!!
(((