Takže termín rozvodu je potvrzen. Majetkové vyrovnání jsme nakonec domluvili a zbývají dva dny do stání. Nepojedu tam. Je to zbytečné, pokud existuje dohoda o péči a majetku, rozvedou vás dnes za pět minut a povídat si tam může jen soudce se zapisovatelkou.
Nevím, jestli je to tak lepší, ale docela určitě jsem rád, že nám do toho nebude mluvit domovní důvěrkyně s kotelníkem, jak tomu bylo kdysi.
Zamířil jsem k Petře, zrovna v době, kdy stání kdesi daleko začínalo.
"Myslela som, že už sa neuvidíme."
"Proč?"
"No po tom, čo si mi povedal pred Vianocami..."
Chvíli jsem přemýšlel, než mi došlo, co myslí.
"Ale já neměl pocit, že bych ti řekl něco... zlého."
Zapálila si a do horkovzdušné trouby dala dvě pizzy. Proč se teď všude dělají k jídlu jen tyhle placky? Z TV na nás koukal zahraniční zpravodaj a sděloval, že "podle BBC si na nepřízeň počasí nestěžují snad jen nizozemští policisté, jimž zima pomáhá ve vyhledávání ilegálních pěstíren marihuany. Sníh intenzivně tající na střechách domů totiž prozrazuje místa, kde pěstitelé v podkrovních prostorách podporují růst výhonků drogy umělým osvětlením." Zpravodaj se jmenoval Ivan Kytka.
Zasmál jsem se.
"Čo ti je smiesne? Že som chcela byť s tebou a Myškou? Potrebuje mamu viac, ako si myslíš."
"Ne, promiň, nesmál jsem se tobě. A ohledně Myšky... Petro, ani ji neznáš. Kromě toho opravdu nevím, proč zrovna ty bys chtěla rodinné Vánoce."
"Čo tým chceš povedať? Ako že som len do postele? Alebo ako to myslíš?"
No a pak se v nich vyznej - vždyť to sama takhle postavila.
"Ale ne, medulienko... prosím. Naopak. Budu rád, když bude mít nějakou... větší kamarádku, abych tak řekl."
"Mohli by sme zajtra v trojici vyraziť napríklad do zoo, alebo do kina... čo ty na to?"
"To asi nepůjde, Myška už má v plánu jet s kamarádkou na hory k jejím rodičům na chalupu."
"Aha. No tak to ja tiež niekam vyrazím."
"Petro, neblázni. Myslel jsem, že Silvestra upijeme spolu."
"Mám iný program. Ale po Novom roku sa ti ozvem."
Takže Myška už dorazila, sněhu mají plno a je tam fajn. Růžičkovi jsou fajn rodina, ta jejich dcera naštěstí nemá propíchaný ani oči, ani nechodí v plynové masce, takže by tam mohlo být nejen veselo, ale i relativně normálně.
Zůstali jsme s králicí sami, jako silvestr to určitě není nejhorší společnost. Nechal jsem ji po sobě lézt, ostatně, stejně se ode mně nechtěla vzdálit a šlápnout jsem na ní nechtěl. Ožužlávala mi vlasy, uši a vůbec byla neodstranitelně přítulná. Pustil jsem se do vajíček na slanině, slabounké plátečky se rozvoněly na másle a já si vyťukával poslední vajíčka, co ještě v ledničce zbyla.
Žádná láska neroste do nebe!
S posledním vajíčkem do hrníčku vypad i první bobek...
Mno. A teď to můžu vylejt a chroustat suchý rohlíky - tady aby jeden měl u sebe bobyguarda (pozn. překl. hlídač bobků).
Takže dámy prominou, ale to tedy určitě ne. A tak jsem lovil, až jsem vylovil a děkoval, že Myška zrovna teď nepobíhá okolo. Doufám, že jí to neprásknete, patrně by zvážila svoje rozhodnutí o trvalém pobytu.
Na rozdíl od většiny lidí jsem na Silvestra láhve nekupoval, ale vracel. Zůstaly z naší první a jediné oslavy, když jsme se zabydleli a teď konečně jsem se vybičoval k tomu se jich zbavit. V duchu jsem tajně doufal, že narazím u vratných lahví na Svěráka, ale byl tam jen automat. Házel jsem tam jednu za druhou, a připadal si, jako kdybych vracel účet za každej jeden den.
„No tak se s tím tak nemazli, mladej..."
Tak tahle dáma nevypadala na to, že by měla ještě někam spěchat. A když, tak už hodně dávno.
„Nechte si ty řeči, nebo se ten automat přepočítá a nebudu mít na francovku."
Zasmála se hrdelním smíchem, až mi obrátila límec naruby.
„Ty se mi líbíš."
„Ty mně taky."
Je fajn, když si lidi vyjdou vstříc. Jen s některýma bych se minul docela rád.
Zapípala smska. Zkontroloval jsem, že ta rozverná bezdomovkyně už není v dosahu a nakoukl jsem do doručených. Milena. Přála mi šťastný nový rok. Proč píše smsky cizím lidem? A to si obzvlášť v poslední době dávala hodně záležet na tom, aby nevyhazovala peníze za jakýkoliv kontakt.
Třeba si spletla číslo, já ji v seznamu od rozvodu už nemám. Třeba si myslí, že si něco udělám, když není. A to vůbec není špatný nápad: já si totiž udělám koupel, otevřu si portugala a možná si počtu... třeba něco o šifrách. I když mám obavu, že to na mně bude asi dnes v noci příliš náročný, a vůbec to se Silvestrem nebude souviset.
Čvachtám se ve vaně, nechám si bubliny z pěny běhat po těle a vážím si každé vteřiny. Ne, žádná oslava svobody není třeba. Nejsem na sebe pyšnej, že dvacet čtyři let vztahu je v háji, ale Milena mě dokázala přesvědčit, že to celé opravdu nemělo smysl. A teď si prostě odplavuju ten poslední půlrok. Vlastně to nebyl špatný rok. To je život Jirko, tohle všechno k němu patří - a buď rád, že jsi živej, zdravej a že máš šanci začít znovu. Vlastně jsi už začal, a vůbec ne špatně.
Mrkl jsem na počítač, knížku se šiframa jsem položil na stůl. Žádná pošta, kromě pár nabídek na zvětšení penisu a ověřenou finanční transakci z Nigerie. A někdo mně oslovil na facebooku. Teď? Haha... Schrödingerova kočka?? Hm.
Ahoj, živá nebo mrtvá?
Nic.
Takže asi mrtvá. Prohlédl jsem si profil. Na fotce byl vidět jen detail ruky se zlatými prstýnky a pramen vlasů. Ale jestli si nevymýšlí, tak je to chytrá osůbka. Dokonce studijni pobyt v Kalifornii, oblíbený autor Penrose... hm. Škoda. Myslel jsem, že si popovídáme o vlnění a rovnicích. Ale asi jsem přišel pozdě. Tak se vrhnu na ty šifry, co teď zrovna čtu, třeba zítra nějakou najdu od Tebe, kočko :)
Usnul jsem nad třetí stranou, možná se někdy dostanu i dál než k Ceasarovi. Ale to budu muset být aspoň trochu vyspalý.
Ona
Na Silvestra sme pozvali pár kamarátov zo starých čias a tak som deň dopredu robila veľký nákup. Mám vo zvyku opúšťať v supermarkete svoj vozík. Zaparkujem ho vždy niekde, kde nezavadzia a potom okolo neho robím kratšie či dlhšie hviezdicové výlety, často sa k nemu vraciam až s náručou plnou tovaru. Dnes som sa vracala s troma fľašami ružového šampanského, pozerám, a v mojom vozíku ležia okrem vecí, ktoré som tam sama vložila, presne také isté tri fľaše.
Tak buď mi už úplne šibe, alebo neviem... čumela som na tie nadbytočné bublinky. "Promiňte, já se splet," počujem naraz vedľa seba fučať muža, ktorý sa rútil k môjmu vozíku a s omluvným úsmevom drmolil niečo o tom, že toho má dnes naozaj veľa, a že keby som vedela, aké príčiny má jeho roztržitosť, určite by som sa na neho nehnevala. Povedala som mu, že sa nehnevám, ani keď neviem, a on sa na mňa usmial. V tej chvíli som si uvedomila, že môj muž sa skoro nikdy neusmieva.
Ale posledný deň v roku bolo veselo. Mne určite. Okrem iného sme si púšťali pár predstavení Divadla Járy Cimrmana a to sa vždy chichúňam ako najatá. A ružové polosladké šampanské mi chutilo. Po polnočnom prípitku som si už len tak oťapene sedela na svojom gaučíku. Je pravdepodobné, že som sa priblblo usmievala. Spomenula som si na bozk na parkovisku. Áno, ten, čo ma tak dostal... ten Jirkov. Ostatne, žiadny iný sa nekonal.
Po tom, čo sa stalo, som si zakázala myslieť na toho chlapa i na všetko, čo s ním súviselo, ale teraz, v túto neskorú hodinu, pod vplyvom vína sa mi veľmi chcelo spomínať na ten krásny pocit... bolo tak lákavé oddať sa sneniu... keby to tak medzi nami pokračovalo... aké by to bolo? Pravdepodobne by ti zlomil srdce, ťapa, prevravel ten najmenej opitý kúsok môjho ja, ale vôbec sa mi nechcelo ho počúvať.
Aké by to bolo s niekým, kto sa tak krásne usmieva, že človeku sa robí teplučko v brušku? S kým sa dá len tak hodinu kecať o fyzike? Z koho sa podlomia kolená, keď je úplne blízko?
Pavlína, neblbni, trval na svojom racionálny hlások, ale ako čas plynul, povážlivo slabol.
Naraz som si spomenula, čo hovorila Petra. Že by som nedokázala nikoho zbaliť ani na internete. Hm. Čo je to vlastne za blbosť? To by sme sa na to pozreli. Je fakt, že som to nikdy neskúšala, ale veď sa hovorí, že ako žena stačí vystrčiť malú návnadu, a hordy záujemcov je nutné odháňať virtuálnou tyčou. A vtedy ma to napadlo. To sa budeš, Petruška, diviť. Ja nielenže NIEKOHO zbalím, ja zbalím JIRKU! Musela som sa smiať, ako mi to naraz prišlo jednoduché a geniálne riešenie. Konečne sa v mojom nepodarenom živote začne niečo diať. Niečo vzrušujúce! Naliala som si ďalší pohárik. Naraz som bola plná energie. Prečo by som si nemohla tiež dopriať nejaké potešenie? To mám do smrti žiť ako mníška?
Hm. Lenže ako na to? Jirka so mnou už nechce mať nič spoločného... bolo to na ňom vidieť... Už to mám! Naliala som si zvyšok fľaše, otvorila notebook a vytvorila na facebooku profil pod menom Schrödingerova kočka.
Dohľadať Jirku na sieti bola hračka. Hodila som udičku, a išla sa osprchovať. Keď som sa k tomu vrátila, našla som jeho reakciu a skoro som začala výskať od radosti. Síce bol už preč, ale krásne sa chytil... že by som mu fakt vymyslela nejakú šifru? Čo mu vôbec napísať, aby sa mu chcelo reagovať aj zajtra? Ako zaujať? O ženské zjavne núdzu nemá... i keď si odmyslím Petru, zoznam jeho „přátel" na facebooku hovorí za všetko - haldy samičiek, čo mu furt posielajú srdiečka a všakovako na seba upozorňujú.
Ok, tak nech má šifru... haha, to bude ako z Dana Browna! Vzala som si na pomoc ceruzku, papier a za chvíľu som Jirkovi poslala správu:
T O R D V I E Z S Z C K E Z Y P I V A X A, D J U N E E F S K I P A M D S I M A C O R O D A D Z A N E. S Y C H W A C E R G S V D N E D B Y E T F J K D E C O J T O S E A R M?
Roman
dobry