Dobrý večer, milé kudlanky a kudlani, chtěl bych vás zkusit oslovit příběhem. Zčásti smyšleným, protože se bude odehrávat prostřednictvím postav, které nemají svůj reálný vzor. Ale dějově je o něčem, co se do velké míry opravdu stalo a čím jsem si skutečně prošel. Budu velmi rád, pokud vás moji hrdinové každé pondělí přitáhnou a když je budete provázet - ať už pozorností, názory a i radami.
Nezapomínejte prosím, že ať se zachovají jakkoliv, nejedná se o skutečné postavy a jak je zvykem říkat, veškerá podobnost je čistě náhodná. Přeji vám příjemnou zábavu a pokud si budete myslet, že se nedaří toto splnit, stačí říct a tenhle veskrze literární pokus utnu. Pokud projdeme (já i postavy), můžete se těšit na pondělní schůzky se všemi, kteří se v příběhu objeví.
Den první
aneb každý konec je začátek
Odcházím od rozvodového soudu a v hlavě se mi honí milión věcí. Ať už je to dnes jakkoliv, nezbavím se pocitu, že stačilo velmi málo, abychom se přesně tomuhle vyhnuli. Docela by mě zajímalo, kolik lidí má tenhle pocit, když svůj vztah dovedou až sem.
"Čau Jirko, co děláš zrovna v tuhle dobu tady na soudu? Snad nemáš nějaké podnikatelské trable?" Kamarád, soudce Nováček, jeden z mála, co se do téhle funkce plynule nepřenes ještě z dob souzení emigrantů a různých podvratných živlů.
"Kdepak .. mám za sebou rozvod."
"Ježíš. Zrovna vy dva? Kdy jsme to u vás naposled byli?
"To už bude nejmíň tři roky, Karle. Ono to docela letí."
Karel zasmušile pokýval hlavou, ostatně nebyl jediný, koho tahle věc překvapila. Musím přiznat, že já byl před nedávnem překvapen víc. Naštěstí Karel neměl víc času než na příslib posezení u dobrého pití a pozdrav pro .. mno vlastně už pro nikoho.
Reminiscence
Potkali jsme se před haldou let na škole. Bylo to v květnu a aniž by to tenhle měsíc lásky zavinil, dohodli jsme se hned první večer, že bychom se mohli vzít.
Já vím, že to není standardní postup, ale prostě to tak dopadlo. Když k tomu dodám, že jsme se opravdu brali po deseti dnech, kdy jsme se měli možnost vidět, budu působit asi nevěrohodně. Jenže - život si to někdy uplácá sám, a jsou to leckdy příběhy neuvěřitelnější, než jakákoliv telenovela.
Bylo to pár let před slavnou něžnou a spousta toho, co bude následovat, by nás tehdy nenapadla. Než tyhle roky přišly, stihli jsme dva kluky, bydlení a pro oba solidní práci. Vlastně, když to tak beru zpětně, to, co nás v budoucnu rozdělilo, bylo možná právě to životní tempo.
x x x
,
Teď mířím k autu a odjíždím na druhý konec republiky, protože tady už nemám co dělat. Válčit se dá tam, kde je bojiště a protivník, ale to tady už skutečně není. Naštěstí. To, co bylo doteď, mě stálo všechno.
Jako Napoleon jsem prostě neobstál.
Roman
. A klidně to sem můžeš sázet denně, Ulice už je fakt nudná a něco pořádnýho by to chtělo 
. Tyto znaky opište: k u r n a
Kecy pod ním se udrží samy...
Ale - o kousek delší, prosím!
