Přiznám se, že už ani přesně nevím, jak to vypadá dnes tam, kde kdysi bývalo moje "doma". Ta ulice se jmenovala Třída Sboru národní bezpečnosti, ve zkratce Třída SNB. Bydleli jsme v pátém patře a měli z kuchyně balkón, ze kterého tatínek viděl na tabuli tehdejšího Dynama - takže viděl, kdo vyhrává, jestli Slávie nebo Sparta.
V domě na rohu bylo řeznictví a z druhé strany mlékárna, pak samobsluha Pramen, ve které toho ale celkem moc nebylo - kromě konzerv, sklenic s naloženými zeleninami, asi dvou druhů sýrů, pak máslo a mražené rybí filety, nebo višňová šťáva na krupičnou kaši. Měli tam dvě pokladny. Ty ostatní obchody byly skoro vždy jako u snědeného krámu, většinou něco přišlo a rychle se to rozprodalo a hodně záleželo na tom, jestli jste byli zadobře se řezníkem - tak to pak člověk vždy věděl, kdy se jít postavit do fronty na "něco".
Trošku dále byla drogerie - pamatuju, že tam prodávali šampony v takových úplně malinkých jednotlivých dávkách, jako malé plastické voňavé polštářky - byla jsem dítě a působilo to na mne docela exoticky. Pak bych obchod se zeleninou, kde v zimě měli většinou jen sud kyselých okurek a kedlubny.
Na ty nesmírně exotické plody byly vždy strašně dlouhé fronty; myslím tím pomeranče a banány - to působilo jako něco, na co se člověk má spíš koukat, a ne to sníst.
Ale skutečné nebezpečí spočívalo v tom toaletním papíru, který prodávalo papírnictví, tedy ale jen občas; maminka mne vždycky posílala vyšpionit, kdy se mám jít postavit do fronty na toaletní papír a většinou jsem byla vždy úspěšná - mne tam znali jak falešnej pětník; ale ne o nic více než každé jiné dítě z okolí, které si chodilo taky pro sešity, inkoust a balicí papír. Po třídě Sboru národní bezpečnosti jezdily dvě linky tramvaje, a hned za kolejemi přes ulici bylo před Dynamem (myslím dnešní Slávií) prázdné prostranství s lavičkami a troškou zeleně.
Někdy tam ale začali stavět cirkus. Dychtivě jsem to vše pozorovala z balkónu. Nejdříve se objevilo pár maringotek, pak už byl stan skoro zvednut nahoru, a zničeho nic tam stál přenádherný cirkus, maringotky, velké maringotky se zvířaty, úplně jiný svět sám o sobě.
Toulala jsem se tam v odpolednech po škole a celkem jsem jim nevadila, dokonce mne někdy pustili dovnitř. Hodiny a hodiny jsem seděla a koukala na trénující akrobaty a klauny, a byla v sedmém nebi. Když začali dávat představení, tak už jsem tam nesměla, ale našla jsem si místečko, jak podlézat mezi plachtami dovnitř , takže jsem viděla jedno úplně celé matiné. Hned nad vchodem bylo pódium s orchestrem, a když orchestr začal hrát, tak jsem věděla skoro nazpaměť, kdo bude příště na řadě. V retrospektu si uvědomuji, že o tomhle rodiče vůbec nevěděli, a taky nechápu, proč nikdo nehlídal osmiletou malou holku; ale zřejmě jsme tehdy neměli moc pedofilů.
Když cirkus odjel, zbyla po něm jen prázdná plocha, zející šedivá veliká díra ničeho. Až po čase se tam objevila pouť, přijely houpačky, lochnesky, strašidelné jízdy, kam jsem se dvakrát propašovala zadarmo, houpačky všeho možného a nemožného druhu. Takovou trochu speciální vzpomínku mám na řetízkový kolotoč, neboť tam se nějaký ubožák nutně potřeboval vyzvracet ze sedátka v pohybu, a spadlo to, větrem odneseno, akorát na mne.
Stejně tak se nedá zapomenout na cukrovou vatu, což pro mne byl velký zázrak, a dlouho mi trvalo pochopit, jak se během pár vteřin může objevit na špejli ten velký růžový chumáč, citlivý na dotyk. Myslím ale, že v té době byli lidé celkem tolerantní, neboť mne tam nechali dlouho jen tak stát a zaníceně pozorovat onen výrobní process - aniž by mne odháněli.
Pak odjela i pouť a zas na nějakou dobu všechno utichlo a zbylo jen to prázdné prostranství... Teď je všechno jiné - tam, kde býval cirkus teď stojí TESCO, třída SNB se jmenuje Vršovická, a na toaletní papír se už nestojí fronty.
HankaG.
Jo a to řeznictví u Hanky v baráku už se nejmenuje Masna národní podnik, nýbrž Řeznictví Blahuta...ale jela jsem pouze okolo tramvají, takže ani nevím, jestli tam vůbec nějaké maso měli, nebo jestli je to "jak za starých časů" 
V nasi ulici se velka Masna zmenila na soukrome uzenarstvi, pak se tam prodavaly Mercedesy a pak jsem ztratil prehled.
A místo značkové prodejny porcelánu hned naproti je herna. Co taky jiného, jsme jednička v hernách. Ať si takhle nezaměstnaní přivydělají, jak radil Kalousek.
Ovšem - jsou tu dvě excelentní masny, kde se dají sehnat pravé špekáčky na opékání. Ty nemají chybu. A taky tam mají plíčka, ty v marketu neseženu. A paní tam je vlidná a neustále se usmívá a nechce vázat zadní hovězí na nějakou flaksu.
A místo značkové prodejny porcelánu hned naproti je herna. Co taky jiného, jsme jednička v hernách. Ať si takhle nezaměstnaní přivydělají, jak radil Kalousek.
Ovšem - jsou tu dvě excelentní masny, kde se dají sehnat pravé špekáčky na opékání. Ty nemají chybu. A taky tam mají plíčka, ty v marketu neseženu. A paní tam je vlidná a neustále se usmívá a nechce vázat zadní hovězí na nějakou flaksu.
jo, koupit chleba je utrpení, zaplaťpámbu za vietnamský krámky!
Daniela má na mě E-mail, tak se kdyžtak ozvi.
