RECENZE - KDYŽ V RÁJI PRŠELO |
Úterý, 08 květen 2007 | |
Konečně zapršelo... Nemohla jsem na zahradu, abych nerozšlapala cestičky a dosetý trávník. Místo toho jsem sáhla po knížce, kterou jsem kdysi dostala od mámy k vánocům a ještě týž večer jsem ji přečetla. Její děj se odehrává v sedmdesátých letech, ale klidně by se mohl odvíjet dnes. To by ovšem příběh by byl asi drsnější, krvelačnější a bylo by v něm plno sexu. Tato kniha je však laskavá, humorná a rozhodně vám nezpůsobí noční můry. Čte se tak, jako byste se dívali na příjemný film.
Hlavní hrdinka Ludmila je učitelka z Prahy. Formou deníku vypráví kousek ze svého života, kdy následuje hlas svého srdce, romantika a snílka, a následuje trochu nepraktického muže Petra, filozofa s doktorátem) do hlubin šumavských pohraničních hvozdů. Mají vyhlídnutý objekt starého mlýna, který zakoupili a rozhodli se zrekonstruovat a provozovat v něm hospodu a penzion. Na cestu se vydali stařičkým, téměř nepojízdným vozem, kterému důvěrně říkají Samson.
…Byla sobota, a tak jsem se s požitkem věnovala péči o svoje tělo, umyla jsem si vlasy v šamponu, a když jsem je sušila u okna, naskytla se mi kuriózní podívaná.
Konečně je mlýn opraven, pokoje zařízeny a hospoda otevřena, ale nejsou jaksi hosté a kýžený efekt se nedostavil. Idylka se nekonala... Následkem je paradoxně i po velkém fyzickém a psychickém vypětí návrat zpět do Prahy, který Lída bere trochu jako svoji prohru, ale současně jako ulehčení. Její vztah s partnerem tato životní epizoda jen upevnila, a i když oba musí znova začínat, nepůsobí závěr knihy jako rezignace.
Knihu doprovázejí ilustrace mého oblíbeného malíře Jana Černého.
Krásné a pohodové chvíle při čtení vám všem přeje Regina
Komentáře
Krásná kniha : Zdena
taky jsem ji kdysi četla a někde v knihovně odpočívá, nebude od věci si ji zabalit na dovču, zkusím to i když je to bichle jako hrom.
květen 09, 2007 08:58
... : Marie
Regino, souhlasím s Tebou. Knížka mě kdysi v 70.letech nadchla a mám ji ráda dosud. Jednou jsem z ní četla v literatuře ukázky, právě ty, které jsi vybrala do Kudlanky. Dětem se moc líbily, ale když jsem jim řekla, že kniha je v každé knihovně a je možno si ji přečíst, tak už zájem nebyl. Jejich škoda, je to pěkné počteníčko.
květen 09, 2007 20:53
njn, : Pavla
doba je jiná a děti čtou čím dál míň. Můj letošní maturant teď celý víkend a svátek smolil seznam knih, které musí doložit, že četl. Budiž mu ke cti, že některé opravdu přečetl, ale kam se na mě hrabe. Tedy když jsem byla v jeho letech. Dneska už mám taky dost mezery... A když už se ke knížce dostanu, tak po dvou stránkách usínám.
Ale abych se vrátila k tématu - já se takhle, že někdo předčítal ukázky dostala, co se pamatuju, k Geraldu Durrelovi (Chytněte mi guerézu) na základce a na knihovnický pak k O. Pavlovi (Fialový poustevník). "Ráj" mám taky, ale z vydání v roce 85 (edice Klíč) a to tedy bichle rozhodně není, páč je to tištěný snad na průklepáku. A teď jsem si vzpomněla, že k "Městu šťastných lásek" (Fr. Kožík) jsem se zase dostala díky školnímu výletu do Telče a je to pořád jedna z mých nejmilovanějších knížek. Jo a první detektivka, co jsem kdy četla (moc jich nebylo, protože to není můj šálek čaje) byly Dvě trubičky s krémem, protože o tom básnila spolužačka. A úžasná Betty McDonald? Tak tu mi představila maminka, když v létě zavařovala a pokaždý si přála, aby ten příšernej hrnec bouchnul, nebo si mohla odskočit do porodnice. Nějak jsem se rozepsala, ale jak dojde na knížky tak nevím, kdy přestat... květen 09, 2007 21:53
také jsem ji četla, : Inka kuk
ale je to velmi dávno
květen 09, 2007 21:54
stejná kniha ? : Dáša
Tak nevím, četly jsme stejnou knihu ? Já jí četla mnohokrát a ještě ji někde v knihovně mám. Musím ji najít a znovu přečíst, ale pokud mně pamět neklame, tak konec byl tak trochu otevřený. Nebyla nikde napsáno ani naznačeno, že se Lu a Petr vrátí zpět do Prahy.
květen 10, 2007 02:04
Dášo, : Pavla
pochopila jsem závěr stejně... Mám takový matný pocit, že tam bylo i naznačení plánu na chov norků nebo tak něco a starost o to, aby se místním dědulům nezkrátily nečinností žíly...
květen 10, 2007 06:40
A viděly jste film? : Pavla
Já už hodně dávno a pamatuju si z něho jen to tahání stěračů při dešti za šňůrky, jinak na mě větší dojem asi neudělal...
květen 10, 2007 06:42
filmy ne : Dáša
Jsem velká čtenářka od malička. A když se mně nějaká kniha líbí a je později zfilmovaná, tak se na film nedívám. Několikrát se mně stalo, že mně špatný film zkazil úplně radost z krásné knihy. Tak raději zapojuji svoji bohatou fantazii.
Ale jinak Pavlo moc děkuju, že jsi mně uklidnila. Přece jenom mně už hodně často navštěvuje ten protivnej a vlezlej děděk německej...Jmenuje nějak jako Alzheimer a je strašně neodbytný. květen 11, 2007 03:19
... : Regina
Je fakt, že ten návrat do Prahy není tak jistej, asi jsme to pochoila z jedné věty, kdy si Ludmila dělá bilanci a řekne, že je to pro ni prohra....pravda, ten konec je hodně otevřený.
květen 11, 2007 19:34
|