Když se jednou zamiluju, je to napořád a nedokáže mě odradit vůbec nic. Ani hulvátské chování, promiskuitní povaha, zdemolovaný hotelový pokoj, hrátky s měkkými či tvrdými drogami, prostě nic. Zkrátka a dobře, pokud mi můj vyvolený padne do noty, máme to spolu sečtené až do smrti. O tom jsem přesvědčená...
Je to už pěkných pár let,
co jsem beznadějně propadla Marku Knopflerovi.
Učaroval mi jeho hlas, jeho tvář, ale hlavně a především mi učaroval jeho mozek. Ano, v tomto případě vřele souhlasím se rčením, že na muži je nejvíc sexy jeho mozek, protože jenom mozek geniální, citlivý, romantický a bůhví ještě jaký dokáže stvořit takové pecky jako je třeba rockový opus „Telegraph Road" nebo mou nejzamilovanější „Romeo a Juliet"...
Zrovna včera jsem si ji pouštěla pořád dokola a znovu jsem se přesvědčila o tom, že taková muzika mi nikdy nezevšední...
Knopflerův Romeo je trochu unavený a nejspíš zcela oprávněně vyčítá své Julii (která se v písničce jeví jako lehce vypočítavá mrcha), že se k němu chová jako by byl jen další v řadě a ráda se chlubí těmi dalšími; ale on ji stejně miluje a vzpomíná na to, jaké s ní bylo a co všechno mu slíbila. Smutné... A pak se vyznává ze své velké lásky, že neumí to a ono, ale pro ni by udělal cokoliv a že vlastně neumí nic, jen ji milovat...
Knopfler je úžasný vypravěč a i když jeden nemusí rozumět, zaposlouchejte se a třeba se vám objeví Romeo, jak stojí pod balkonem a zpívá tklivou píseň své vyvolené - A ta na něho, jak už to u Julií po několika letech bývá, tak trochu kašle...
Paula
(Paulo, já napřed myslela, co jsi za ženskou, že jakýho to miluješ chlapa..)
hezky napsaný
(Třeba je ve skutečnosti jinej, ale víš, co si všechno při poslechu jeho zpěvu o něm mohou nechat zdát?) :-)))
Žádný jeho písničky neznám, a jestli náhodou jo, tak zase nevim, že sou vod něj.
Pokud tady Pavla odsuzuje sladké a jednoduché popěvky, tak společně se mnou odsuzuje i Fallin´ Slowly. Dík Pavlo! Myslel jsem doteď, že u tohodle primitivního 4taktovýho popěvečku tečou všecky ženský bez rozdílu.
