Následující rozmarné básnění od Mary Howittové, rozené Bothamové, známé anglické překladatelky a spisovatelky, je určeno především nevinným dívkám. Och… teď jsem se zamyslela nad těmi, kterým to je věnováno. Do kolika let bývají současné dívenky nevinné? Inu, nebudu déle uvažovat, nechám to na vás, kteří je máte případně doma… Ale zpět k samotné autorce: byla velmi chytrá a vzdělaná, a když se vdala, započala spolu se svým manželem nerozlučnou literární dráhu. Naučila se švédsky a dánsky a přeložila mimo jiné do angličtiny dílo Hanse Christiana Andersena. Napsala též Dějiny Spojených států a několik knih povídek. A teď se podržte: její dílo obsahuje celkem 110 svazků. (žila v létech 1799 – 1888)

Jednu z jejích nejznámějších, stále živých mravoličných básní

„The spider and the fly“ přeložil Miroslav Macek a zde ji máte:

Pavouk a muška

Přijďte podívat se ke mně, pravil pavouk mušce kdes,
dům mám jako ze žurnálu, hezčí nenajdete dnes,
schody vedou k rezidenci, spatřit z nich lze celý svět,
spoustu krásných drahých věcí možno u mne uvidět.
Ne, ne, díky za pozvání, netřeba ty ódy pět,
kdo kdy vystoupal ty schody, nevrátil se nikdy zpět.

Chápu Vás, jste unavená, schody však se povlekou,
pavouk dí, však spočinout lze potom v loži pod dekou,
závěsy jsou přenádherné, povlečení hebké mám,
pokud chcete odpočívat, milerád se přidám k vám!
Ne, ne, díky za pozvání, kdo kdy usnul vedle vás,
nespatřil jej nikdo více, byť uplynul dlouhý čas.

Chlípný pavouk k mušce praví: Miláčku, je pravý čas,
dokázat chci svoji lásku, miluji vás, jenom vás!
Ve spižírně dozajista najdu, na co máte chuť,
jistě pochutnáš si skvěle, jenom na mě milá buď!

Ne, ne, díky za pozvání, muška odpovídá však,
vím jak končí hodování, nepřeji si skončit tak!

Drahoušku, dí na to pavouk, tvoje slova mají vtip,
nádherná máš také křídla, pospolu nám bude líp,
záhy uvidíš mou sbírku molů, motýlů a mšic,
přesvědčíš se v okamžení, že jsi hezčí mnohem víc!
Díky, díky, milý pane, velmi bystrý máte zrak,
na shledanou dím však dneska, zavolám vám zítra však.
Pavouk navrátil se domů, velmi, velmi spokojen,
dobře věděl, že ta muška vrátí se, než skončí den.

Snovat počal v okamžení jemnou, velejemnou síť,
při chystání stolu smál se: Jen se, muško, pěkně chyť!
Nahlas začal prozpěvovat: Má milá je krásná tak,
její perleťová křídla okouzlila i můj zrak,
krásně modrozlatě září její přenádherný šat,
oči má jak diamanty, snadné je ji milovat! 

 Pohleďte, jak naivní muška kouzlu podlehla těch vět,
kterak lichotivá slova pozměnila její let:
zamířila v okamžení tam, kde pavouk má svůj dům,
krásná róba, oči, křídla…zcela oddala se snům.
Na mysli jen jediné má, jak je krásný její vzhled,
pavoukovi do náruče dobrovolně vletí hned.

Do domu ji vtáhnout, bylo vskutku dílem jen pár chvil,
od té doby naivní mušku nikdo nikdy nespatřil.

Zapamatujte si, dítka, moje slova nastokrát:
lichotivá slova svůdce nikdy vážně nelze brát!
Zavřete svá srdce jemu, byť by sebehezčí byl,
vzpomeňte si, kterak pavouk s naivní muškou naložil!

Miroslav  Macek