Kdo nepamatuje, může si pustit. Ale nejni to to vono. Lepší je pamatovat si a připomínat… Bylo mi nějak kolem šestnácti let. Písnička mě moc nezaujala, měl jsem od nich dvou radši charlestony, třeba Marnivou sestřenici, nebo Vyvěste fangle, nebo rock - Mister Rock a Mister Roll. Ale dvojka Suchý - Šlitr, skvostně doplněná Matuškou a Pilarkou, to bylo prostě NĚCO. Dokud jsem neslyšel Elvise a pak Beatles, byl pro mě Semafor přímo Olympem muziky.
A mezi tím vším málo rytmická,
"nevodvazová" - Tulipán...
No tak jo, odpustil jsem jim to, každej má nárok na nějakej úlet. Protože ale to byl "můj" Semafor, často jsem se s Tulipánem setkal, i když mě nebavil, slova se mi nějak vryla, aniž bych chtěl.
A najednou, zrovna teď, v souvislosti s aktuálníma událostma, mě to přímo praštilo do palice.
Ta nádherná nádhera nádherný písně, vlastně ale nádherný básně, ke který je muzika sice fajn, ale jde to i bez muziky.
Přišel mi k svátku gratulovat Olda
a přinesl mi žlutej tulipán
a pěknou reprodukci od Marolda,
je na ní vidět bitva u Lipan.
Pověsil jsem si bitvu do pokoje
a tulipán jsem pod ní postavil.
jo, umění a kytky, to je moje!
Pak jsem to s Oldou všechno oslavil.
R: Proč nechal jsem tulipán pod obrazem, proč?
Proč jsem ho radši nepostavil na zem, proč?!
Když výstřel padne, voják se kácí,
tulipán vadne, barva se ztrácí,
i kytka pozná,
že bitva hrozná
životu nesvědčí.
A proto tvrdím, že když kvůli pánům
se začnou lidi mezi sebou prát,
neprospívá to vůbec tulipánům
a, nezlobte se, já mám kytky rád.
Přeju všem pěknej den, NČ
že bitva hrozná
životu nesvědčí.
Souhlasím s krásnými texty J. Suchého. Jenže – ti, kteří dělali hudbu hudbou, ti nám postupně odcházejí. Hitoví machři i textaři. To, co se teď nabízí na všech rádiích, mnohdy i se slogany jako „to nejlepší z české muziky“, tak to prosím ne. To se nedá vůbec poslouchat. Jsem rád, že bydlím v pohraničí, kam „dostřelí“ signál i ze sousedního Saska. Z rádia MDR Sachsen a tak tu poslouchám skutečně to nejlepší z muziky, ale ze světové muziky.
Texty těch našich rádoby zpěváků, to je přímo děs. Opakovačky a nerýmující se hloupé slátaniny. Když se zaposlouchám do hudby, která je prostě nezapamatovatelná a navíc s jednotvárnou rytmikou, je to zralé na vypnutí. Za taková dílka s neumělým zpěvem a blbým textem je škoda promrhaného času. Jak při vlastní tvorbě, tak i v poslechu. Ale každý má jiný vkus a to dnešní pubertální posluchačstvo to asi tak nevnímá.
Když si tu pustím to, co se mi líbí, je to jako balzám. Nápaditá hudba, synkopická rytmika s parádičkami bubeníka či jiných sólistů, do toho dechové či smyčcové přiznávky a v pozadí smíšený sbor. To už se chce jen usadit do křesla, pustit si to do beden nebo alespoň do sluchátek a nerušeně poslouchat. Tak to mám nastavené já, matinko...
