Pravda je mnohem střízlivější. Holce došly peníze – a Mojmírovi se nabídla. Ten příležitostí nepohrdl – ale přišel na následující nápad. Vrátí se domů, bude jako sekat dobrotu – a on jí bude dodávat zboží. Jen to nesmí přehnat – a musí držet dekor.

 Kromě toho Mojmír založil se svou ženou spolek pro pozůstalé po obětech násilných činů – Fénixova křídla. 

 Mojmír je pohublý – ale dbá o sebe. Barví si zbylé vlasy na hnědo a stříhá si knírek. Na svůj věk docela sportuje. Běhá, jezdí na kole, plave.  Má, na co si v podstatě může vzpomenout. Výbornou kondici, peníze, ženské by mohl přehazovat vidlema.

 Jenže současně ho cosi sužuje. Kdo by čekal, že úmrtí dcery, mýlil by se. Sužuje ho pud vraždit. Když tak vidí ty děvky, co se nabízejí komukoli za pár šupů – cítí nutkání je sprovodit ze světa. Přehodit jim smyčku kolem krku – a řádně utáhnout. Vychutnat si, jak z nich vyprchává život. Zatím se ovládá. Ale jak dlouho mu to může vydržet?

 V myšlenkách se najednou – proti své vůli – dostává k Denise. Pro něj to také byla děvka. A spal s ní. Nejraději by tyto vzpomínky pohřbil spolu s její mrtvolou. Ale nedaří se. Zrovna jako nyní.

 Zjistí policie, že s ní něco měl? Bude se ho na ni vyptávat?

 Na čele mu vyraší krůpěje potu. Vytáhne složený kapesník, aby se otřel. Ne, teď na sebe nesmí nijak upozornit. To by totiž bylo velice nemilé.

 Sedlina s Peckou ve vyšetřování příliš nepokročili. Výslech Ctibora Havránka nikam nevedl. Na dobu vraždy mu poskytla alibi jedna dívka, s níž měl trávit noc. Sedlina jí sice příliš nevěřil – ale rovněž nebyl přesvědčen o tom, že by sériovým vrahem měl být zrovna Havránek.

 Chvíli se oba kriminalisté točili doslova v kruhu. Výslechy, které žádnou užitečnou stopu nepřinášejí, tápání ve tmě.

 Do toho Sedlinovi nadřízení přišli s tím, že je třeba povolat odborníky – a že Sedlina bude spolupracovat s jistou Veronikou Tružanovou. Od vidění ji znal. Dvaatřicetiletá ambiciózní vyšetřovatelka, přírodní středně vysoká blondýna s mandlovýma očima, která si udělala jméno na případu trojnásobné vraždy. Došlo jí, že třebaže každý z mladých mužů byl zabit jiným způsobem – jeden byl umlácen, druhý udušen a třetí ubodán, něco ty zločiny spojuje. A to profil obětí – mladí, sportovně založení muži, kteří podvádějí své manželky či partnerky – a kteří vyhledávají služby speciálně vybavených žen. Zkrátka chtěli sado-maso.

Toho využila jedna prostitutka, která měla trauma z dospívání. Zneužívali ji prý otec i bratr. Co spustilo její vražedný běs, však nebyla schopna přesně popsat. Kromě toho, že své oběti zabíjela – je i okrádala. Dostala doživotí – ve vězení pak spáchala sebevraždu oběšením.

 Tružanová byla dokonce na nějaké stáži ve Státech. Její kariérní hvězda září víc a víc – a tohle bude pro ni další příležitost.

 Sedlina si povzdychne. Nebude to snadná spolupráce, to je mu více než jasné. Tružanová bude chtít výsledky – a rychle. Pro ni je to otázka prestiže. Pachatele dostat musí za každou cenu. A právě z té ceny má Sedlina strach.

 Ano, on rovněž učinil přehmat. Filip Klecírek byl propuštěn – a Sedlina tak musí vyšetřovat nanovo. Ale tahle facka mu stačí. Teď už se unáhlit nechce. Teď hodlá případ dotáhnout tak, aby nade vši pochybnost byl souzen pachatel dvojnásobné vraždy. Sedlina jen doufá, že obětí nebude více.

 To mu na celé práci přijde nejhorší. Že zatímco hledá a bloumá v slepých uličkách – vrah má již možná políčeno na novou kořist. A udeřit může v podstatě kdykoli.

 V jednom bodě však Sedlinovi s Peckou štěstí přálo. Objevili deník Denisy Buřínské. A že bylo co číst. Zapisovala si tam různé postřehy – a schovávala ho u svých rodičů.

 „Koukni, Olivere, na tohle.“

 Sedlina vybral jednu pasáž z deníku oběti – a posunul ji Oliverovi doslova až pod nos.

Tam stálo: „Jsem blbá kráva.“ Tři vykřičníky. „Do Spodkovic už nejdu. Narazila jsem tam na magora, co si fotí mrtvá zvířata. Hnus. Ještě teď cítím, jak je mi z toho všeho blbě. Mám z něho strach. Doufám, že na tohohle tydýta už nenarazím.“

 „Neměl by být problém, Olivere, zjistit, kdo ve Spodkovicích či někde v okolí působí jako magor. Asi spíš samotář, možná chodí s fotoaparátem. Tohle by konečně mohlo být něco.

To ale není všechno. Vzadu má Buřínská seznam zkratek – předpokládám, že ta velká písmena znamenají jméno a příjmení – v závorce pak má data – a na konci řádku je číslovka a za ní křížek – předpokládám, že to jsou muži, s nimiž něco měla, data, kdy to s nimi měla – a kolikrát celkem.

 Sex s Havránkem si nezaznamenávala – ale koukej, jak o něm psala.“

Opět Oliverovi přistrčí Denisin text:

 „Uvažuju, že toho moulu pustím k vodě. Radila jsem se i s kartářkou – a tohle prostě nemá budoucnost. Ale nechci to uspěchat. Lepší vrabec v hrsti – a dokonce i mezi nohama…“ Tam byly rukou připsány tři smajlíky. 

 „A podívej se nyní tady“ – Sedlina zašustil stránkami – „a řekni mi, co vidíš.“

Pecka zkrabatil čelo. „Jé Es“ – četl nahlas – a podíval se na číslovku u jeho jména – a na celou řadu časových údajů.

 „To bude Jakub Slařík, co?“

 „Trefa – a všimni si, že tam už není záznam o jejich posledním kontaktu – to již nezaznamenala, protože byla zabita. A teď se koukni, jakou zkratku má ten den, kdy píše o magorovi.“

 „Á, cé, há“ – vyhláskoval Pecka.

 „Spíš á chá, pochybuji, že by měl dvě křestní – ale jo, vyloučit to nemůžeme. Tohle by ti při identifikaci magora mělo hodně pomoct.

 Potom tu píše o té kartářce. Měli bychom ji vyslechnout. A bude to chtít probrat seznam jejích trofejí. Byla aktivní víc než dost“, povzdychl si Sedlina, který napočítal za tento a minulý rok devatenáct různých zkratek. U většiny sice figurovalo pouze číslo jedno, jako i u zmíněného A. Ch., ale i tak považoval Sedlina za nutné jejich identitu odhalit. Kdokoli z nich mohl být Denisiným vrahem. A samozřejmě – ani jeden.

 Oliverovi to nedalo. „A to je fakt všechny musíme zjistit – jako ty jména?“

 „Chápu, že je to šílená práce. Taky se na pár z nich zaměřím, Olivere. Ale nikdy nevíš, kam tě která stopa zavede. Možná že ani jedna nikam – i to je naše práce. Ale nemůžeme si dovolit cokoli přehlédnout. Navíc budeme mít u zadku tu Tružanovou. Rád bych měl malý náskok. Zaměř se přednostně na toho á chá. Od toho si teď slibuju nejvíc. Vyspala se s ním – ale zřejmě se nerozešli v dobrém. Jestli fotí mrtvá zvířata – možná má i jiné zvrácené choutky. Ale Olivere, nejásejme. Bylo by to moc snadné – a to naše práce většinou nebývá.“

 Oliver to ovšem viděl jinak. Pro něho už případ pomalu končil. A on, Oliver, pomůže vraha dopadnout. Nejprve ho musí najít – ale to by měla být hračka. A jakmile ho najde – Oliver cítí, jak mu srdce tepe o poznání rychleji. Bude se moc věnovat své Hance – a možná povýší. Zatknout dvojnásobného vraha – to se nestává každý den.

MAREK ŘEZANKA

Pokračování příště