„Na tento krátký a prostý příběh jsem narazila nedávno, a zaujal mě svou hlubokou pravdou, na kterou tak často zapomínáme," napsala mi jedna z našich čtenářek, Kristina. Dost možná, že jste ho také četli, a pro ty ostatní je zde - tak čtěte, zamyslete se ... Opravdu - má to hodně do sebe, že, co vy na to?
Skupina bývalých studentů se sešla, aby navštívila svého starého univerzitního profesora. Během odpoledne spolu debatili, ale zprvu veselý rozhovor se pomalu změnil ve stížnosti na zátěž v zaměstnání i v životě.
Starý profesor nabídl všem kávu, odešel do kuchyně a vrátil se s velkou konvici kávy a tácem plným nejrůznějších šálků, bylo jich dokonce víc, než studentů: porcelánových, plastikových, skleněných i křišťálových.
Některé vypadaly úplně obyčejně, některé dokonce velmi dráze, jiné výjimečně originálně. Pan profesor své bývalé žáky vybídl, aby si nalili kávu. Když měli všichni studenti vybrané hrnky s kávou ve svých rukách, profesor jim řekl:
"Jestli jste si všimli, vybrali jste si ty nejhezčí a nejdražší hrnky, a ty obyčejnější jste nechali na tácku.
I když je samozřejmě přirozeně, že pro sebe chcete jen to nejlepší, je to hlavní příčina vašich problémů i vašeho stresu.
Vždyť to, co jste ve skutečnosti opravdu chtěli, byla káva, ne hrníček, ale podvědomě jste sáhli po těch nejlepších a dokonce jste se i podívali, jaké hrníčky si vybrali ti ostatní.
Přemýšlejte o tom: Život je jako káva, a zaměstnání, peníze a společenské postavení jsou hrníčky.
Jsou to jen nástroje, které kvalitu života nemění.
Občas, když se zaměříme na hrníček, zapomínáme si vychutnat kávu, kterou v něm máme...
Takže - nenechte hrníčky,
aby řídily vás život,
ale soustřeďte se raději hlavně na tu kávu."
Hezké, že?
Zdravím,
KRISTINA
Jenže tatáž káva, stejným způsobem připravená chutná většině lidí, co znám, jinak. Manžel nesnášel hrnky s drsným povrchem, někdo nesnáší velké kafáče, jiný malé bílé. A co víc - občas na některý hrnek nemám náladu a naopak, jindy sáhnu po specielním, který jindy neužívám a káva je najednou lepší.
Ale to je jen příspěvek do debaty, samozřejmě chápu, jak to starý pan profesor asi myslel s těmi životními hrníčky. Nejen zaměstnání, peníze a společenské postavení. I bydlení, oblékání jídlo a jiné by mohlo stačit k životu v méně nákladné a pohodlné formě. Mohli bychom plnohodnotně žít jako bratři františkáni.
Ale stejně - občas si vychutnám kávu více, když se zaměřím i na hrníček.
Ježíšek byl ke mně štědrý a nadělil mi vytoužený kávovar. Tak doplňuji kofein častěji. Ale mám nízký tlak, tak to potřebuji. 
