Jedu vlakem do práce a vedle mě tři studenti matfyzu.
Jako jiná škola mě nenapadá, protože používali slova, který jsem v životě
neslyšela a chvilku jsem přemejšlela, jestli to není na mě nějakej prank.
Skrytá kamera nebo tak něco. Slečna vypadala jako kluk, rýpala se v nose a
vyjadřovala se vrcholně exaktně.
Probírali nějakej příklad, přemejšleli, kde se sejde bod s jiným bodem za předpokladu, že růžovej velbloud letí doprava a ježkovi je 86 let.
Zastyděla jsem se.
Jsem blbec. Nikdy ze mě nic nebude.
Ale jak je možný, že ta žena je naprosto inertní? Jak je možný, že na světě jsou dvě ženy tak rozdílné? Jedna přemýšlí nad dvěma body, a druhá přemejšlí, ve který kabelce má tu rtěnku, kterou už 14 dní hledá.
Chlapci, kteří jeli se slečnou, totiž celou cestu sledovali mobily a více méně se stále umanutě vraceli k jednomu tématu, matfyz nematfyz.
Téma bylo: Kdo má víc poškrábanej displej?! Vydrželo jim to 25 minut. Nebylo mi jasný, jak to slečna, která se stále snažila rozhovor obracet intelektuálním směrem (k velbloudovi), zvládá. Já už bych ječela, nebo bych si šla sednout jinam, podle fáze cyklu.
Před konečnou stanicí se celá situace obrátila k normálu, protože slečna z ničeho nic, zařvala na celej vagón: "Ježiš, tak si to strčte do kapsy a nedívejte se na to, když vám vadí, že je to poškrábaný, to se mi zdá, mluvíte o tom, co jste se ráno potkali. Připadáte si normální?!!" a její, do té chvíle chlapecky bílé tváře, rázem zrůžověly.
Takže já to tipuju na cca sedm dní před menstruací, kdy tenze už je, ale ještě nevrcholí, takže ty kecy chvíli vydržíš. Ale 20 minut max.
Závěr:
Ženský jsou v některých ohledech všechny stejný. Jestli prodáváj chlebíčky, malujou obrazy, nebo řídí jadernou elektrárnu... a je to dobře.
Je to, kluci, jedna z mála jistot, kterou na tom šírým světě máte.
Love you all, girls.
vaše neohrožená žena
