Počasí je skutečně vděčným tématem rozhovorů. Například se hodně píše o letošním atypickém začátku jara. Klimatologové trpělivě vysvětlují, že řada jevů, které se lidem zdají nenormální, prostě patří k našemu podnebí. Jenže klimatologové nejsou vystaveni takovému kritickému dohledu veřejnosti jako předpovědní meteorologové.
Ti jsou sice přehlceni nejrůznějšími informacemi, mají k dispozici družicové i radarové snímky, výkonné počítače a numerické modely, ale poměrně úspěšně dokáží předpovídat vývoj počasí jen na dva až tři dny dopředu. Těžko přitom dokáží vysvětlit Frantovi z hospůdky v Dolních Kotěhůlkách, že konkrétní projevy počasí mohou být velmi rozmanité v závislosti na vlastnostech stýkajících se vzduchových hmot, konfiguraci tlakového pole a místních podmínkách. A proto třeba v Dolních Kotěhůlkách pršelo, zatímco Franta slyšel v televizi, že má svítit sluníčko. Těm "rosničkám" se nedá věřit, zní potom hlas lidu, jediné spolehnutí je na naše stará dobrá pořekadla.
Co myslíte - mají tedy lidové pranostiky nějakou použitelnou předpovědní hodnotu? Nebo už je to jen takový folklór?
Veronika (7. 2.) a je to tu zase: čím hezčí jméno, tím větší rozpory mezi odborníky. Jedni tvrdí, že pochází z řeckého Bereníké - tedy přinášející vítězství. A tak dneska slaví nejen Veroniky, ale i Bereniky. Podle pověsti Bereníké byla manželkou Ptolemaia III. Pro jeho vítězství ve válce, kterou vedl v Sýrii, obětovala dokonce kadeř svých vlasů bohyni Afrodíté. Povedlo se a vlasy z chrámu zmizely. Na paměť této události nazval dvorní hvězdář jedno překrásné souhvězdí "Vlasy Bereničiny". Další verze praví, že Veronika pochází z latiny - a že původně znělo "Vera Ionica" - což znamená "pravý obraz" . Dívka jménem Veronika byla Kristovou učednicí, která ho provázela na Golgotu, kde byl následně ukřižován; cestou mu podala roušku, aby si mohl otřít pot. Na té roušce se pak údajně objevila Kristova tvář. Rouška pak prý měla dokonce léčivé účinky, prý uzdravila i samotného císaře Tiberia. Ač odborníci tvrdí, že žádná svatá Veronika nikdy neexistovala - i tak se stala patronkou farních hospodyň, švadlen, tkadlen, pradlen - a žen vůbec. No, i odborníci nejsou neomylní... já osobně znám několik Veronik - které sice možná nejsou zas až tak úplně svaté - ale krásné jsou určitě... Tak hodně štěstí!
Milada (8. 2.) je jasně slovanského původu.Původně prý toto jméno údajně znělo Mladena, nebo Mlada - tedy (k všeobecnému překvapení)- což znamenalo a znamená - Mladá. V jihoslovanských zemích a v Bulharsku existuje i mužská forma toho jména - tedy Mladen. V našich dějinách dokonce existovala Mlada Přemyslovna, která byla velice inteligentní, nadaná a dala se na diplomatickou dráhu, což tenkrát skutečně nebyl žádný med. Stala se první evropskou diplomatkou a velvyslankyní; dokonce ji poslal její otec Boleslav I. do Říma, aby s papežem dojednala zřízení pražského biskupství... a skutečně se jí to povedlo. V roce 973 bylo biskupství v Praze skutečně založeno - a to bylo tenkrát NĚCO! Praha přestala být bezvýznamným městečkem, a stala se významným a uznávaným evropským městem - sídlem biskupství. Jo, někdy se vyplatí méně bojovat a víc mluvit. No a z Mlady se nám vyvinula Milada, Miládka - je to jméno milé, mile znějící a obecně velmi oblíbené. Kdybychom tu měli vyjmenovat všechny slavné Milady - tak to bychom tu byli do zítřka. Takže všem - známým i neznámým - přejme, aby byly stále tak milé, jako jejich jméno a hezky si svůj svátek oslavily.
Apolena (9. 2.) či Apolonia, by měla být dívka či žena zasvěcená bohu Apollonovi. Jeho prostřednictvím pak byla "světlodárná". Takže vlastně jména Světla, Světluše, Světlana jsou slovanskými překlady téhož jména. Ve světě se toto jméno dost používá, hlavně jeho forem Apolonie, Apolonia, Polly, Polli. Pro zajímavost - patronkou tohoto jména byla Apollonia, žijící ve druhém století v Alexandrii. Byla to obyčejná postarší paní, která si celý život žila poměrně klidně, a pak byla spolu s ostatními křesťany zajata pohany. A ti se s ní rozhodně nemazlili. Napřed jí vyrazili všechny zuby, následně jí rozdrtili čelist a nakonec ji pálili ohněm. Bolestí skoro šílená žena se jim vytrhla a sama skočila do plamenů, kde zahynula. Stala se - jak jinak - patronkou zubařů (drsná volba, co?) a uchylují se k ní ti, kteří trpí bolestmi zubů - možná je to lepší než prášky, kdo ví, zkusit to můžete vždycky. Nicméně za všechny slavné Apollonie, Apoleny, Apolenky, Polly a Pollinky jmenujme tu nejslavnější - Tetičku Polly, která se zasloužila o nezvlčení kluka, kterého všichni milujeme a milovati budeme - tedy Toma Sawyera. Gratulujeme.
Mojmír (10. 2.) je jméno bezesporu slovanského původu. Znamená Můj mír - nebo spíše Můj svět - což by se více hodilo ke všem těm bojovným knížatům toho jména, kteří se v našich dějinách proslavili. Ale zase, kdyby to byly nějaké něžné citlivé ovečky, kdo ví, zda by Morava byla někdy Velká Morava a kdo ví, jak by to s námi nakonec dopadlo. Třeba bychom si tu vůbec nepovídali naší krásnou a libozvučnou češtinou. Nicméně je to stále hezké a po celá ta léta dost oblíbené jméno a pořád se rodí dost chlapečků, které jejich rodiče takto pojmenují. A je to dobře.
Božena (11. 2.), podle některých jazykologů je překladem latinského Benedikta, či řeckého Theodora - obojí znamená bohem obdařená. A to ta první, nejznámější, zaručeně byla. Kníže Oldřich ji spatřil, ana pere na potoce prádlo, celé šaty mokré - a že bylo vedro, moc toho na sobě neměla a to co měla, bylo mokré, průsvitné - a jasně bylo vidět všecko - nebo téměř všecko - čím byla bohem obdařena. Oldřich to nevydržel - a už to jelo. Božena byla sice tehdy provdaná za jakéhosi sedláka Křesinu, Oldřich byl také ženatý, ale takovéto maličkosti Přemyslovcům nikdy moc nevadily. Oldřich svou německou manželku vyhnal a Křesina se patrně vůbec neodvážil protestovat, takže se překrásná Boženka nakonec stala českou kněžnou. Šťastný pár povil synka Břetislava - který byl též historiky nazýván "Český Achilles" - a budoucnost rodu Přemyslovců byla zachráněna. A lidi si zas měli o čem povídat. Jo - konec dobrý, všechno dobré! Takže vám, naše milé Boženky, (a je zajímavé, že ze spousty Boženek se staly spisovatelky), přejeme vám všechno nejlepší, hodně zdraví a zůstaňte stále tak krásné, jako jste vždycky byly.
Slavěna (12. 2.) Obdobou tohoto jednoho z nejslovanštějších jmen je Sláva, nebo Slavka - dokonce i Germáni přejali a používají jména Slawka. Nakonec proč ne, je to jméno krásné a moc hezky znějící. Jeho význam je buď Slovanka (příslušnice některého slovanského národa) - nebo "obadřena slávou. Dlužno říci, že Slavěn u nás ubývá, ale Slávek, Sláveček a Slávinek jsou spousty. Takže slavme slavně slávu slavných Slávů - a taky Slavěn, Sláv, Slávek, Slávinek a dalších dívek a žen podobného jména, které touhu po slavení a oslavování přímo vyvolává. Za všechny slavné Slávky bychom mohly jmenovat dvě české herečky - Slávku Budínovou a Slávku Procházkovou. Tak vám přejeme všechno nejlepší a hodně štěstí. A třeba i tu slávu.
Věnceslav (13. 2.) je slovanské jméno jakbysmet - ale dostal se k nám oklikou - přes latinu. Tedy původně to jméno znělo Václav - tedy více slávy. Jmenoval se tak kdejaký kníže, či král, takže není divu, že o něm věděli i v Římě. Latinský přepis jména Václav zní Venceslaus - anglicky je to pak Wenceslas, německy Wenzel a jak tak toto jméno kolovalo po světě, tak se zase dostalo k nám a slovansky změkčilo - tedy Věnceslav, nebo pak zkráceně Věnek. Takže žádný věnec, nebo věnování, ani věno - ale více slávy.. neb je to náš starý dobrý Václav - akorát pronesený celou Evropou. Ale jméno si žilo vlastním životem, proto nyní mají Věnceslavové vlastní svátek. Tak jim blahopřejeme a připomínáme, že vlastně mají úžasnou kliku. Naprosto legálně mohou oslavit svůj svátek - teď a na Václava. Gratulujeme.
Pidřich
