Ahoj Daní, ahoj Kudlanky a Kudlánci, následující texty jsem našla při "revizi uložených dokumentů". Nevím, jestli se to někdy už třeba na Kudle neobjevilo, ale je to tak krásný (a výstižný), že to musím poslat... Tak čtěte: Atletické závody, probíhá hod kladivem. Do klece vstoupí Čech, roztočí kladivo a hodí 81metrů. Následuje velký potlesk a reportér se ptá závodníka, kde že se to naučil takhle házet?
Čech odpoví: "Jsem kovář a s kladivem pracuju dnes a denně." Po něm nastoupí Slovák a dosáhne výkonu 82 metrů. Ještě větší potlesk a reportér se ptá na to samé. Slovák odpoví: "Jsem dřevorubec, pracuji v lese a proto mám takovou sílu." Jako poslední jde na řadu Cikán, opře se do toho a naměří mu neuvěřitelných 95 metrů.
Obrovské ovace a udivený reportér se táže, kde pracuje on. Cikán odpoví: "Nikde, jsem nezaměstnaný." Reportér se proto ptá, jak možné, že má takovou sílu? Cikán na to: "Když jsem byl malý, tak mi dědeček vtloukal do hlavy: jak ti někdo dá do ruky kladivo, lopatu nebo něco podobnýho, tak to zahoď - jak nejdál dokážeš!"
A teď něco (při víkendu) o tom, čím chci být "příště":
V tomhle životě jsem žena. V mém příštím životě bych byla ráda medvěd. Proč?
Inu - jsi-li medvěd, držíš zimní spánek. Neděláš nic jiného, než že šest měsíců v jednom kuse spíš. To bych vydržela.
Než jdeš spát, musíš se pořádně nacpat. To bych taky snesla.
Když jsi medvědí holka, tak porodíš své děti ve spánku. A ty nejsou větší než vlašské ořechy a když se probudíš, jsou z nich už správná odolná mláďata k mazlení. To bych teda určitě vydržela.
Když jsi máma medvěd, tak každý ví, že to myslíš vážně. Ten, kdo by zlobil tvoje mladé, dostane facku. (A když tvoje mláďata něco provedou, dostanou taky jednu za ucho...) To bych snesla.
Když jsi medvěd, pak tvůj partner OČEKÁVÁ, že ráno budeš vstávat nabručená.
OČEKÁVÁ taky, ze máš chlupaté nohy a pořádné špeky.
Ano!!!!! Myslím, že budu medvěd!
Zážitky manželské
- Moje žena a já chodíme dvakrát týdně na večeři do nějaké dobré restaurace. Nejdřív si dáme nějaký aperitiv a potom obvykle místní specialitu. Přitom si užíváme příjemné společnosti. Ona chodí v úterý, já v pátek. Máme oddělené ložnice. Její je v Brně, moje v Praze.
- Beru svou ženu všude. Ona však vždycky najde cestu zpátky. Když jsem se zeptal své ženy, kam by chtěla jít na výročí naší svatby, odpověděla, že někam, kde dlouho nebyla. Tak jsem jí navrhl kuchyni. Vždycky se držíme za ruce. Kdybych ji pustil, šla by na nákupy. Nechala si dát v salonu krásy pleťovou masku z piešťanského bahna. Dva dny vypadala skvěle. Pak bahno opadalo. Ráno běžela za popelářem a volala: "Stihla bych ještě odvoz?" Popelář se jen vyklonil z okénka a řekl: "Ale jo, naskočte si!"
- Má elektricky vyhřívanou postel, elektrický mixer, elektrický opékač topinek, elektrickou kulmu, elektrickou troubu, elektrickou myčku nádobí. Jednoho dne povídá: "Všude spousta technických vymožeností a já si přitom nemám kde sednout." Tak jsem navrhl, že jí koupím elektrické křeslo.
- Moje žena mi řekla, že ji zlobí její auto. Prý má vodu v karburátoru. Vzal jsem tašku s nářadím a zeptal se, kde je. Odpověděla, že v rybníku. Nemluvil jsem se svou ženou dva měsíce. Nechtěl jsem ji přerušovat... Poslední hádku jsem zavinil já. Když se mě žena zeptala, co je v televizi, odpověděl jsem, že tištěné spoje a prach.
Ten nejhezčí a nejsluníčkovatější víkend všem přeje
Míša
