Tentokrát vám nebudu dávat hádanku, ale jen připomenu to, co jistě většina z vás ještě nezapomněla ze školních let. Stejně - je obdivuhodné, co všechno, jaké neuvěřitelné věci, si dokážeme ještě po mnoha letech vybavit z paměti... A pokud náhodou máte někde malé "okénko", jistě si to dnes zase obnovíte (i když nevím, k čemu nám konkrétně tohle vlastně je...)
Jak se vám líbí nejdelší věta složená pouze ze souhlásek?
„Smrž pln skvrn zvlhl z mlh.“
Rekordmanem ve slovech bez samohlásek je sloveso „scvrnkls“.
Naopak všechny samohlásky jsou pěkně poskládané
(i v učebnicovém pořadí) ve slovech „mateřídoušky“, „dvacetikoruny“.
Určit přesně, které slovo je v češtině nejdelší,
nelze. Ale k favoritům určitě bude patřit i „nejneobhospodařovávatelnějšími“.
Opakování stejných slabik
nemusí znamenat, že dotyčný koktá, třeba si zrovna jen hraje s češtinou:
Ulili-li liliputáni oheň včas, zabránili požáru. (5x) Nebudou se štítiti títi Ti ti tiší špehové do vazu? (8x)
Naši rodnou řeč také zdobí největší počet háčků,
existují slova, ve kterých se jich objeví i pět: „nejztřeštěnější“, „přesvědčivější“ apod.
Umíte těsnopis? No číslicový určitě:
Pe3kovi bra3 spa3li, jak 8ahlí lo3, 3mající pos3břené pi100le, o5 a o5, s3leli.
Také tzv. Q-systém v naší populaci zlidověl:
Qapem přiqačil qartál a qelikému přeqapení qalita qasinek qůli qantu dodáveqázne. Qasinky neqasí. Šqor leze šqírou.
Víte, co je palyndrom?
To je třeba "kobyla má malý bok" - tedy věty, které lze číst z obou stran. Těch má čeština také celou řadu, například: „Fešná paní volá: Má málo vína pan šéf?“ „Do chladu si masa mísu dal Chod.“ „Sabina hrává na varhany bas.“
A co takhle jazykolamy?
Nebudu se zmiňovat o "ohraných" křepelkách, co lítají přes střechy, ale jak se poperete s tímhle?
„V hlavní roli lorda Rolfa hrál Vladimír Leraus a na klavír hrála Klára Králová.“
„Rozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora, či nerozprostovlasatila-li se dcera krále Nabuchodonozora?“
„Od poklopu ke poklopu Kyklop kouli koulí“.
“Kolouch, kohout s mouchou mnohou s hloupou chloubou houpou nohou, plavou dlouhou strouhou ouzkou, chroupou oukrop s pouhou houskou.“
Nazašmodrchaly se vám oči ani jazyk?
d@niela
Zvláštnosti naší mateřštiny
V češtině používáme dvojitou i vícenásobnou negaci a přesto nemáme v komunikaci chaos. Pokud bychom uvažovali logicky, že sudý počet záporů ve větě by se měl vyrušit a dát větě kladný význam, pak by to bylo v pořádku.
Ale ono tomu tak není.
Řekneme napíklad „Nevím nic“, ale de facto tím myslíme „Vím nic“. Vyřčením věta dostává opačný význam „Něco vím“.
Angličan by to z hlediska logiky řekl správně „I know nothing“. Tu naši variantu chápe jako nesmysl a má vlastně pravdu (Pomineme-li drobnost, že některá lokální nespisovná angličtina zná vícenásobný zápor také, obecně je v ní ovšem nepoužívaný).
To, že si Češi navzdory logice přesto bez problému rozumí, může mít dva důvody:
1) Buď jsme se při komunikaci naučili ignorovat smysl vyřčeného a spoléhat jen na intuici (když jsme v hospodách všichni v lihu a stejně nerozumíme, co kdo mumlá…)
anebo
2) Jsme prostě inteligentnější, cvičíme-li si dobrovolně mozky a aniž bychom ztráceli nit, záměrně si stěžujeme komunikaci těmito logickými rébusy.
Takový Angličan učící se česky, totiž kupříkladu při větě: „Nikdo nikde nic neslyšel a neviděl, a nikdo nikdy nikomu nic neřekne.“, bere provaz a svižným krokem odchází k lesu…
