Následující textík jsem dostala od Pepy Kouby z Kanady. Mám takový pocit, že jsem něco podobného před léty už četla ( je to opravdu vtipné), jenže - tenkrát se nejednalo v hlavní roli o naše něžné pohlaví, ale o muže, tedy o "šikovného manžela".
Včera jsem se svými kamarádkami vyrazila na večírek. Manželovi jsem řekla, že se vrátím o půlnoci.
"Slibuji ti, miláčku, že se nevrátím ani o minutu později!" prohlásila jsem a vyrazila.
Ale večírek byl fantastický. Drinky, tanečky, znovu drinky a znovu tanečky, ještě víc drinků... bylo to tak skvělé, že jsem zapomněla na čas!
Když jsem se vrátila domů, byly tři hodiny v noci. Vcházím do bytu, jak myška otvírám dveře a vtom slyším tu zatracenou kukačku v hodinách, jak kuká třikrát! Když jsem si uvědomila, že manžel se při tom kukání může probudit, zakukala jsem sama ještě devětkrát...
Byla jsem na sebe hrdá, že i když ožralá jak dělo, dostala jsem takový dobrý nápad a podařilo se mi vyhnout nepříjemnosti s manželem. Rychle jsem si lehla a usínala s myšlenkou na to, jak jsem inteligentní.
Ráno, během snídaně se manžel zeptal, kdy jsem se vrátila z večírku.
A tak říkám, že přesně o půlnoci, jak jsem slíbila. Nic neříkal a ani nevypadal, že by měl nějaké pochybnosti.
"To je skvělé, jsem zachráněná," pomyslela jsem si a otřela pot z čela.
"Víš, musíme vyměnit ty naše kukačkové hodiny."
Zbledla jsem strachy a ptám se pokorně: "Aaano? A proč, miláčku?"
A on na to: "Víš, dneska v noci kukačka zakukala třikrát, potom nevím, jak to udělala - vykřikla Ó bože!, znovu zakukala čtyřikrát, vyzvracela se v předsíni, zakukala ještě třikrát a upadla se smíchem na podlahu. Kuknula ještě jednou, šlápla na kočku a převrátila stolek v obýváku. Potom mě poslala do p*dele a svalila se vedle mě. Pak zakukala naposledy a začala chrápat...
Historkou jsem se pobavila, ale protože jsem jí už někde slyšela, nebo četla, tak jsem se určitě naposledy nesmála.
