Blumenfeld má v bohulibém úmyslu se dát v neděli pokřtít. Na šabat, den předtím, zajde ještě jednou naposledy do košer restaurace a nechá si naservírovat své oblíbené pokrmy: vejce s cibulkou a kuřecími jatýrky, „Gefilten fiš", šoulet s fazolemi a kroupami, k tomu křen a nakládané sladkokyselé okurky s koprem, dále nadívaný husí krk a sladký a tučný cimes.

Zatímco Blumenfeld zamyšleně jí, přistoupí k němu hostinský a ptá se:
„Tak co, jak vám chutná?"
„Vynikající!" zamumlá Blumenfeld s plnou pusou.
Na to hostinský, s mírnou výčitkou: „A od takového náboženství chcete odpadnout?!"

Vyptává se mladý žid učeného profesora ze židovské školy na různé záhady náboženské, a je mu divná jedna věc. "Jak to přijde, že rabín má děti. Vždyť přece nedělá nic jiného než studuje písma." "To ti mohu říci. Večer, když studuje a studuje a není tomu studiu žádný konec, přistoupí k němu čtyřikrát dvanáct tisíc andělů. Dva tisíce z nich ho vezmou za jednu ruku, dva tisíce za druhou ruku, dva tisíce za jednu nohu, dva tisíce za druhou nohu - a tak ho lehce snesou na lože k jeho manželce."
"A co těch ostatních čtyřicet tisíc andělů?" "Ti ho pak zas tahají zpátky ke studiu."

Pan Roubíček navštívil věhlasného právníka Jajtelese. "Rád bych si jich zajistil pro důležitý případ - jestli ovšem budou pozitivně přesvědčen o úspěchu," začal mnohoznačně Roubíček.
"Tak to vysypou, ale hezky popořadě," pobídl ho Jajteles. A Roubíček se rozpovídal a pěkně vykreslil případ jedné velké škaredosti, kdy se společník dopustil - přes písemně uzavřenou smlouvu - jasného podrazu. "Tak co, doktore, žaloval byste to? A s jakým výsledkem?" končí svůj výklad Roubíček.
"To je brnkačka," pochvaloval si kausu doktor Jajteles, " takový případ by mohl prohrát jen úplnej šlemajlz!"
Roubíček vstal a odcházel.

"Co jim je," zarazil se doktor Jajteles, "říkám jim, tohle se nedá prohrát!" Roubíček se ve dveřích jen smutně pootočil a procedil: "Však právě. Já jim to exponoval - z pohledu - tý druhý strany."

Leibowitz je nemocný se žaludkem a odkázaný na šetrnou dietu. To, že již nesmí tradiční lahůdky tradiční židovské kuchyně mu připadá nesmírně obtížné.
„A mohu přinejmenším na šábes sem a tam ochutnat trochu šouletu?" naléhá prosebně na svého lékaře.
„A z čeho se dělá šoulet?" chce vědět lékař.
Leibowitz mu vyjmenuje přísady do tohoto pokrmu.
„Co vás napadá!" řekl lékař přísně.
Leibowitz tedy vyhledá věhlasného profesora medicíny v nedalekém velkoměstě, s nadějí, že tento snad bude daleko tolerantnější a velkorysejší. Ale když si profesor nechal vylíčit, co všechno obsahuje šoulet, rovněž ho pacientovi zakáže. Leibowitz však pořád ještě neztrácí naději a jde za doktorem východních židů: Ten už bude nepochybně vědět, jak jsou šoulet, kugel, cimes a další lahodná šabatová jídla chutná a bude mít pro něj daleko větší pochopení!
A skutečně - pochopení měl, hned mu přátelsky doporučil: „Jez klidně šoulet, můj synu, jak je ti libo! Ale prdět po něm budeš už v nebi."

bb2 : Michal

ať dělám co dělám, v receptu na který odkazuješ žádné uzené vepřové nevidím:

Suroviny: 1 hrnek hrachu, 1 hrnek krup, 3 cibule, 7 stroužků česneku, 1–2 lžíce sádla nebo oleje, majoránka, pepř, sůl

A pokud to bude sádlo kachní nebo husí, jak se píše v úvodu, tak je to v pořádku. Ledaže by na dvorku žily husy vedle prasátka a nakazily se.

duben 15, 2011 16:12