Moc dobře vím, jak zdejší kudlanstvo miluje rébusy a záhady. Už jednou jsem tu dávala fotografii podivného tvora - jak jsem myslela houby - a on to byl hnilák smrkový, kytka jako vyšitá, a teď mám pro vás další hádanku. Na sobotní procházce jsem objevila podivného vetřelce, vystrkoval svou hlavičku vedle cesty, místy lezl mezi zbytky sněhu, prodral se ven ostružinovými šlahouny a zetlelým listím a vypadal, že chce co nevidět vypučet.
Sobota se mimořádně vydařila. Počasí přálo a sluníčko se taky dalo vidět, takže jsme vyrazili na naše oblíbené výletní místo, do Těšíkova na kyselku. Zatímco většinou tam jezdíváme na kolech, bývá to náš první výlet jakmile jaro zavolá. Z Olomouce sem vede několik cest, cyklostezek a od kyselky se také dá pokračovat dál podle zdatnosti cyklisty a jak mám nejraději, vrátit se do Olomouce jinou cestou, než jsme tam přijeli.
Naše nejčastější trasa vede z Olomouce přes Hlušovice, abychom se vyhnuli hlavnímu tahu na Šternberk, do Bělkovic – Kaštan, tam opustíme asfaltku a vydáme se dál polní cestou a dál lesem, abychom se potom mohli přebrodit k naší první občerstvovací zastávce v hostinci Podskalí, tam si dáme kofolu, načerpáme další síly a pokračujeme bělkovickým údolím podél Trusovického potoka dál proti proudu, nahoru do kopce. Když dojedeme k Tepenci k lomu, tak mám vždycky pocit, že ten kopec je čímdál delší a delší, ale to už na nás za pár zatáčkami čeká další občerstvovací zastávka, v dřevěné stylové hospůdce Za bukem, a poslední metry mě Tomáš vždy povzbuzuje slovy: sele volá!
Mimochodem, nejen on, i cedule u cesty to volá taky, v té malé hospůdce totiž dělají to nejlepší pečené selátko, co jsem kdy jedla. Selátko zapijeme točeným, chvíli posedíme a vyrazíme o kousek dál, ke kyselce. No a potom se můžeme rozhodnout, kam se vydat dál, obvykle zvítězí trasa Hraniční Petroviče, Jívová s další zastávkou na kafe a kofolu v Masném krámu, potom hurá na Pohořany, poslední občerstvení na cestě v dosud nejhezčí hospůdce s galerií, v Pohořanské boudě, kde panuje vždy milá atmosféra, ještě milejší paní vedoucí a pokaždé jiná výstava obrazů, soch a podobných dušehřejek.
No ale tentokrát jsme se vydali autem, protože kočárek s Gabčulkou se za kolo zatím zapřáhnout nedá, takže jsme si ke kyselce vyšli jen od parkoviště Za bukem. Na břehu kolem potoka byl ještě sníh, sem do údolí se tolik sluníčka nedostalo, takže tu ještě chvilku vládla paní zima, ale i přesto se první poslové jara nenechali zastrašit a vyrazili ze země jako vetřelci.
A protože jsem jednak to podivné „čínské zelí“ v miniaturním balení nemohla identifikovat, nejen já, ale ani Tom nebo jeho máma, tak jsem si ho vyfotila a překládám to sem, kudlančinu tribunálu, aby dal dohromady své hlavy (včetně těch ukousnutých) a pomohl odhalit tajemství prvního jarního počinu v lese v okolí Těšíkova.
Tak hádejte, co je to za vetřelce.
Nepotkali jste ho na svých procházkách taky?
Kdo to ví?
Pavla Vodoměrka
podobny, takze mozna nejaka krajova mutace?
http://botanika.wendys.cz/kytky/K404.php
A dá se tam dojet i autem... ovšem nejvíc to selátko chutná na kolech...
