Jednou večer se takhle policista postavil naproti jednomu baru a čekal, jestli po zavíračce chytne někoho pro alkohol za volantem. Když začali z baru vycházet lidi, hned si všiml jednoho, který se doslova vypotácel a začal se motat mezi auty. Vyzkoušel klíčky u pěti z nich, než našel svoje. Pak seděl pět minut na předním sedadle ohnutý pod volant a zápasil s klíčky. Tou dobou už všichni ostatní hosté vyšli z baru a odjeli. Když konečně motor naskočil, policista neváhal a vyrazil kupředu. Postavil se před rozjíždějící se auto. Nechal muže vystoupit a fouknout do balónku. A nic!Policajt udiveně říká: „Sakra, jak je tohle možné?“
A chlápek mu povídá: „No, dneska sem byl jako volavka určenej já.“
Tři ženy se dostanou do nebe.
Svatý Petr je pustí dál a řekne jim, že zatím budou na nebeské kachní farmě - a že si mohou dělat, co chtějí, jen nesmějí
šlápnout na kachnu. Ženy vejdou dovnitř, ale všude jsou kachny, a je skoro
nemožné na nějakou nešlápnout.
První žena se snaží na kachny nešlapat, ale za týden si nedá pozor a omylem
jednu kachnu přišlápne. Zjeví se jí svatý Petr a přivede s sebou toho
nejošklivějšího muže, jakého kdy viděla. Petr říká: „Šlápla jsi na kachnu,
proto musíš strávit věčnost s tímto mužem.“
Druhá žena se také snaží na kachny nešlapat, ale po měsíci zakopne a na jednu
kachnu šlápne. I jí se zjeví svatý Petr a přivede velmi napohled odpudivého
muže. Opakuje se stejný scénář.
Třetí žena vidí, co se stalo dvěma ostatním, a proto se opravdu snaží na kachny
nešlapat. Po roce, kdy se kachnám úspěšně vyhýbala, k ní přijde svatý Petr a
přivede toho nejkrásnějšího muže, jakého si dokázala představit. Poté beze
slova zmizí.
Žena se zeptá muže: „To by mě zajímalo, co jsem udělala, že jsem si zasloužila takové muže, jako jsi ty.“
Muž pokrčí rameny a řekne: „Já nevím jak ty, ale já jsem šlápl na kachnu.“
Malý Jeník přišel za otcem, že má za domácí úkol ze školy napsat práci na téma, co to byl 17. listopad 1989.
„Víš,
Jeníku, já jsem jen obyčejný člověk z vesnice, tak ti to vysvětlím takto. Tady
u nás na dvoře… vidíš ty prasata ve chlévě?“
„Vidím, tati“ – říká Jeník.
„Teď vezmi hůl a vyžeň je všechny z chléva ven …“
Jeník to udělal, a když odhodil hůl, všechny svině se vrátily nazpět do chléva.
Syn: „Ale tati, vždyť už jsou všechny svině zase zpátky u koryta!“
„No vidíš, synku, a máš podklady pro práci o 17. listopadu 1989!“
Manželka odjíždí na
dovolenou a říká manželovi: „Nezapomeň se starat o kočku a babičku!“
„Neboj, o všechno se postarám,“ odpovídá manžel.
O pár dní později manželka volá manželovi: „Jak se máš? A jak jsou na tom kočka a babička?“
„No, kočka včera umřela,“ odpovídá vyděšeně manžel.
„Cože?! Proč to musíš říct všechno najednou? Mohl jsi říct, že si kočka hrála
na zahradě, druhý den říct, že si zlomila nohu a třetí den říct, že umřela.“
„Dobře, příště už to budu říkat opatrněji,“ odpoví manžel.
„Nicméně, jak se má babička?“
Sanitář, který dostal výpověď z práce, si dlouho hledal novou, ale žádnou nenašel. Jednou ho napadlo, že si založí svoji ordinaci. Před dveře této ordinace dal ceduli, na které stálo: Vyléčím každou nemoc za 500€, v opačném případě vám dám 1000€.
Rozzlobený pán dá doktorovi 500€ a odejde. Za 3 dny se vrátí a říká, že se mu
vymazala paměť.
Doktor se zamyslí a potom říká sestře: „Sestři, přineste vzorek č.14.“Pán
řekne: „Ale vždyť to je zase benzín.“
Doktor mu odpoví: „Gratuluji, právě se vám vrátila paměť, bude to stát 500€.“
Hodně rozzlobený pán zaplatí a odejde. Za další 3 dny se vrátí říká: „Pane doktore, já jsem oslepl.“
Doktor říká: „No tak na
tuto nemoc nemám žádný lék, vezměte si 1000€,“ ale podává mu jen 500€.
Najednou pán řekne: „Ale vždyť to je jen 500€!“.
„Gratuluji, právě se vám vrátil zrak, bude to stát 500€.“
Letí velké dopravní letadlo.
Kapitán se připravuje na přistání.
Co však nevidí: „Sakra, jak to, že ta dráha je tak krátká?! Hrůza!!! Na takhle krátký dráze s tímhle érem nepřistanu!“
Nedá se ale už nic dělat a musí se o přistání pokusit.
Cestující dostanou příkaz zaujmout bezpečnostní polohu. Kapitán se opatrně přibližuje nad samý začátek runwaye, aby využil co možná nejdelší dráhu. Vzzzzum... Sotva se kola dotkla betonu, kapitán začíná brzdit, co mu síly stačí.
Už jen padesát metrů do konce dráhy. Už jen dvacet metrů do konce dráhy! Už je na samém okraji.
Ufff. Brzdy se roztekly, ale na posledním decimetru letadlo zastavilo.
Kapitán vyleze ven a zhluboka si oddychne. „To je divný, že byla ta dráha tak hrozně krátká!“
Pak se rozhlédne kolem. Nejdřív vpravo, pak vlevo. „Jo, ale zas jak je strašně široká!“
Následující
vtip se vyprávěl v době, kdy průměrný plat v Československu byl asi 2500 Kčs
měsíčně, rohlík stál 30 haléřů, litr mléka 2 Kčs a jízdenka na tramvaj 1 Kčs. To
prý takhle jednou tehdejší předseda vlády Štrougal přišel za prezidentem
Husákem a říká mu:
„Poslyš, mě už to nebaví, jak mi lidi pořád nadávaj, že mám tak hrozně velkej
plat. Nemohl bych dostat nějakou jinou práci, kde bych měl menší plat než jako
předseda vlády?“
Husák mu řekl: „No, měl bych tady jedno volné místo na jednom ministerstvu, asi
tak za 10 tisíc měsíčně.“
„No, to je taky docela moc, něco s ještě nižším platem tam nemáš?“
„No, pak bych tady měl jedno místo na jednom generálním ředitelství asi tak za
7 tisíc.“
„No, to je pořád ještě moc. Víš, já bych chtěl něco za takové dva nebo tři
tisíce.“
„No jó, jenže to bys musel něco umět!“
Na světě je ale všechno možné…
Já s mojí vekou fantazií jsem si tu scénu hned představila a brečela jsem smíchy.
