Pokud to znáte, tak se zasmějte ještě jednou, pokud ne, jistě vám ten milý krátký text zpříjemní chvilku... Je v něm obsažen nejen jemný humor, ale i velká dávka "maminkovské pravdy". Takže - bylo, nebylo, byl jednou jeden John, a ten pozval svoji matku na večeři...  Během večeře si matka nemohla nevšimnout, že jeho spolubydlící Julie je velmi pěkná.

      Už dlouho měla podezření, že John má se svojí spolubydlící vztah, a tak teď byla ještě zvědavější. Při jídle proto sledovala jejich reakce, snažila se zjistit, zda je mezi Johnem a touto příjemnou dívkou něco víc než jen pohledy. Jako by četl její myšlenky, John povídá: "Já vím, mami, co si musíš myslet, ale mohu tě ujistit, že Julie a já jsme skutečně jen spolubydlící!"

     Asi o týden později přišla Julie za Johnem a povídá: "Od té doby, co tu byla tvoje matka na večeři, nemohu najít tu krásnou stříbrnou naběračku na omáčku. Myslíš, že ji mohla sebrat??" John povídá: "Sice o tom velice pochybuji, ale pro jistotu ji napíšu, třebas náhodou..." A tak sedl si a v dopise mj. napsal:

Moje milá maminko,

     já netvrdím, že jsi z mého bytu sebrala naběračku na omáčku, ale ani netvrdím, žes ji nesebrala. Faktem však zůstává, že ode dne, kdy jsi tu byla na večeři, naběračka chybí.

     S láskou tvůj syn John

     O  pár dní později dostal John od své matky dopis a v něm stálo:

Drahý synu,

     já netvrdím, že se svou spolubydlící Julií spíš, ale ani netvrdím, že s Julií nespíš. Faktem však zůstává, že kdyby spala ve své vlastní posteli, tak by v ní už dávno tu vaši krásnou stříbrnou naběračku na omáčku našla.

S láskou tvoje máma

:-))) d@niela