Neznáte Popelku? Tak vězte, že jí je už 95 let. A víte, co se jí právě stalo? Poté, co prožila život s nyní nebožtíkem princem, sedí na terase, v houpacím křesle a pozoruje svět se svým kocourem Bobem.Jednoho slunného odpoledne se před ní z ničeho nic objevila pohádková babička. Popelka: "Babičko, co ty tu děláš po všech těch letech?" Babička odpoví: "Popelko, od doby, co jsem tě viděla naposledy, jsi vedla příkladný život a já bych ti za to dnes chtěla splnit tři přání."Popelka byla překvapená, zamyslela se a povídá: "Víš, babičko, princ byl skvělý člověk, ale mizerný investor. Dnes tu žiji z ruky do úst z mizerného důchodu. Pomohlo by mi, kdybys mě učinila bohatou." V tu ránu se její houpací křeslo proměnilo ve zlato. Popelka ani nedýchá a děkuje babičce.
Babička odpoví: "To je maličkost, jaké je tvé druhé přání?" Popelka se podívá na své stařecké křehké tělo a říká: "Přála bych si být zase mladá, krásná a plná energie, jako jsem bývala."
Přání se v mžiku stane realitou, Popelka je zase krásná a v těle cítí příjemné mrazení, jaké již po léta nepocítila.
Babička se zeptá ještě jednou: "Máš poslední přání, co by to mělo být?"
Popelka pohlédne na vyděšeného kocoura v rohu a praví: "Nemohla bys proměnit Boba v pohledného muže?" Jako zázrakem se Bob protáhne a v tom stojí před ní tak krásný muž, jakého ještě svět neviděl.
Babička pogratuluje Popelce, popřeje jí šťastný nový život a zmizí tak náhle, jak se objevila.
Bob a Popelka se po sobě chvíli toužebně dívají, Popelka beze slov zírá na onoho nejkrásnějšího muže, jakého kdy spatřila. Tu se k ní Bob přiblíží, vezme ji do svých silných paží, přitáhne si ji k sobě, až ona cítí ve vlasech jeho horký dech, když jí šeptá: "Vsadím se, že fest lituješ toho, že jsi mě nechala loni vykastrovat."
- Co se
stane, když odeberete z názvu filmu jedno písmeno:
Jak se udí princezny - pohádka s tématem kanibalismu na královském dvoře
Dívka na kotěti - německé soft porno
Jáchyme hoď ho do Troje - ze života pražských taxikářů
Teorie velkého třesu - veselé příběhy strýčka Parkinsona
Třicet případů Maora Zemana - novozélandský detektivní seriál
Křeče v noční košili - o tom že křečové žíly nás často trápí i v noci
Díky za každé nové áno - příběh slovenské nymfomanky
Ucháček to zařídí - dokument o Andreji Babišovi
Prdátor - dokument o muži trpícím celý život nadměrným nadýmáním
Láska nebeká - konzervativní snímek striktně odsuzující zoofilii
Sed statečných - O úskalí používání latrín v zákopové válce
A teď pár
krásných židovských ftipů:
„Pane Greenglas, oni teď prý půjčujou bez úpisu, bez zástavy, bez ručitele … jen tak na čestné slovo, to je nějakej vtip?“
„Pravda pravdoucí.“
„A to nemaj obavy? Co kdybych si dejme tomu půjčil a pak třeba nesplácel?“
„No, to se jich jen zeptám, jestli jim nebude stydno, až stanou před Všemohoucím a on jim připomene všechny jejich pošetilosti a poklesky a nedodržené sliby…?“
„No, dobře, ale tak to zas má čas, tohleto, ne…?“
„Jak čas? U nás to funguje takto - dva dny prodlení, třetí den stojíte před Stvořitelem.“
Pani Kohnová hovorí jedného dňa mužovi: "Pozri Eugen, náš syn dospieva, tak mu teda medzi mužmi vysvetli, že čo a ako to s tou láskou je..."
Kohn odpovie: "Vieš čo drahá, môj brat, jeho strýko, mu to iste lepšie vysvetlí, tak napríklad, s tou včelou".
Nuž, zavolal bratovi a ten bol ochotný túto úlohu prevziať. Keď chlapec k strýkovi prišiel, ten mu hovorí:
"Počúvaj, Moric, pamätáš sa, keď som ťa minule zobral do bordelu a čo si tam robil?" "Áno strýko, pamätám."
"No vidíš, a tak to robia včeličky."
35letá Sára volá matce z dovolené na Floridě: Mamá, budu se vdávat!
Doufám dcero, že je žid.
Není.
No nevadí, hlavně že je to slušný člověk.
Ale mami, je to černoch.
Á, nevadí, hlavně, že se máte rádi, a co dělá?
Je bez práce.
Má aspoň byt?
O ten přišel po rozvodu.
Tak má peníze?
Ne, platí na 2 děti.
Sári, přijeďte, bydlet můžete u nás. Dostanete ložnici a táta bude spát na otomanu v kuchyni.
A kde budeš spát ty, mamá?
Se mnou si nedělej starosti Až zavěsím, strčím hlavu do trouby a žádnou postel nebudu potřebovat.
Každý rok se schází Kohn s Roubíčkem ve své oblíbené hospůdce aby probrali jak jde život. Oba chudí jak kostelní myši, o kšeft nemůžou zavadit. Jednou takhle ale přijedou Roubíček v luxusní limuzíně, s řidičem, oblečení v drahém obleku.
Kohn na to: Jak prosím Vás voni přišli k majetku? Roubíček na to: To maj tak, Kohn, já vymyslel takovou vodičku, tím se potře dámské přirození a chutná a voní jako pomeranč. No co jim mám povídat, je po tom obrovská sháňka. Nu, poklábosí a rozejdou se.
Za rok přijedou Roubíček v té své limuzíně a ejhle - Kohn ještě ve větší, lepší a luxusnější. Roubíček hned na to: A jak voni propána přišli k takovýmu majetku? Vždyť byli chudý jak kostelní myš!
A Kohn povídá: To maj tak, Roubíček, já taky vymyslel takovou vodičku, tím se potře pomeranč a chutná a voní jako dámské přirození. No co jim mám povídat, je po tom obrovská sháňka...
Tak jo, a teď koukejte zalézt někam,
kde budete jen vy a raději už nikdo jiný,
abyste nic nechytli – zvláště když je ten zatracený virus takový světoběžník.
A nashle zas v pondělí!
Pěknej a veselej víkend,
d@niela
