Náš pradědeček koupil a přestavěl nádhernou chalupu u jezera, kde co si pamatuju, naše rodina vždy trávila celé léto. Rodiče taky provedli hodně úprav, chata je velká a opravdu dobře vybavená a patří k ní i dost velký pozemek. Když rodiče zemřeli, připadla chata mě a mým dvěma sestrám. S manželem jsme pak obě sestry - cca před dvaceti lety - vyplatili.
Pochopitelně, že starost a náklady o udržování chalupy bylo od té doby jen na nás. Ale jinak se nic nezměnilo, na chaloupku jezdili všichni příbuzní dál, a všichni jsme tam měli mnoho nádherných zážitků.
Jenže jak stárneme, tak údržba začala být pro nás dva příliš velkou zátěží. Jak fyzickou, tak finanční. Obzvláště proto, že poslední roky tam nikdo jiný, než můj manžel a já, už nejezdí. Naposledy tam byli příbuzní před třemi léty. A tak jsme se rozhodli, že chalupu prodáme. Oznámili jsme všem, že pokud si chtějí vyzvednout nějaké rodinné věci, upomínky, případně něco, co by jim chalupu připomínalo, tak mají čas do konce léta.
Neuvěřitelná reakce... Všichni byli najednou v šoku, naštvaní, rozzuření. Neteř mi brečela do telefonu, že tam plánovala svatbu (nemá ani vážnou známost), jedna sestra tvrdí, že jsem sobec a ničím rodinnou tradici, druhá nám navrhla, že chatu odkoupí (nabídla však jen zlomek ceny). A já teď nevím, co s tím. Všichni ze mě dělají teď tu špatnou, a přitom si tři roky na chalupu ani nevzpomněli. (Což jsem všem vysvětlila, ale je to jako hrách na zeď házet). Nehledě na to, že veškeré náklady jsme celou tu dobu táhli my!
Manžel si myslí, že bude nejlepší se na všechny vykašlat, a chalupu prodat. Mám ale příšerný pocit zrady a viny. Co mám dělat?
Jenže jak stárneme, tak údržba začala být pro nás dva příliš velkou zátěží. Jak fyzickou, tak finanční. Obzvláště proto, že poslední roky tam nikdo jiný, než můj manžel a já, už nejezdí. Naposledy tam byli příbuzní před třemi léty. A tak jsme se rozhodli, že chalupu prodáme. Oznámili jsme všem, že pokud si chtějí vyzvednout nějaké rodinné věci, upomínky, případně něco, co by jim chalupu připomínalo, tak mají čas do konce léta.
Neuvěřitelná reakce... Všichni byli najednou v šoku, naštvaní, rozzuření. Neteř mi brečela do telefonu, že tam plánovala svatbu (nemá ani vážnou známost), jedna sestra tvrdí, že jsem sobec a ničím rodinnou tradici, druhá nám navrhla, že chatu odkoupí (nabídla však jen zlomek ceny). A já teď nevím, co s tím. Všichni ze mě dělají teď tu špatnou, a přitom si tři roky na chalupu ani nevzpomněli. (Což jsem všem vysvětlila, ale je to jako hrách na zeď házet). Nehledě na to, že veškeré náklady jsme celou tu dobu táhli my!
Manžel si myslí, že bude nejlepší se na všechny vykašlat, a chalupu prodat. Mám ale příšerný pocit zrady a viny. Co mám dělat?
MARTA
Milá Marto,
pro dobrotu, na žebrotu... :-))) Trápíš se úplně zbytečně. Je to stejné, jako kdybys chodila k sestrám domů na návštěvu, a pokud by ony chtěly svůj byt prodat, tak bys jim ty udělala podobnou scénu... Připadá ti to hloupé? Ano, je to tak...
Chaloupka byla a je váš majetek, do kterého vám už nikdo nemá co mluvit. Navíc, když jste se o ni posledních dvacet let starali jen vy... Od tebe je naopak velmi milé, žes jim nabídla, že si mohou vzít nějakou tu upomínku... Takže dej na svého manžela a nech je být. Ono je to snad přejde - a když ne, je to jejich smůla...
d@niela
Komentáře
... : Myška
Marto, já ty příbuzné chápu. Ono to není o chalupě jako o nemovitosti, kterou vlastníte vy (a hodně pokulhává Danielin příklad s bytem, protože to nelze srovnávat, k bytu příbuzných má těžko širší rodina takový vztah jako k rodinné chalupě, kde se všichni potkávali, a kde trávili hezké chvíle), ale o chalupě jako o vzpomínkách na předky i na mládí, zážitcích, stmelovacím prvku. Nevím jak zněla dohoda, když jste vypláceli tvé sestry, to může být důležité. Já bych totiž nabídla chalupu ke koupi příbuzným a nepožadovala bych tržní hodnotu nemovitosti. Byla bych ráda, že zůstala v rodině. Nebo bych svolala příbuzenstvo a navrhla jim, že chalupu tedy neprodám, ale za podmínky, že se budou finančně i fyzicky podílet na údržbě. Z jejich reakcí se pak docela dobře pozná skutečný zájem...
srpen 29, 2017 06:18
... : M.arta
To jsem všechno udělala, já to tu zapomněla napsat. Ano, nabídla jsem všem, jestli to chce někdo od nás koupit, ale ani za relativně levno to nikdo nechtěl. Ono je to dost daleko, takže na stálé bydlení to zas moc vhodné není. A když jsem napsala, že bychom se na náklady skládali a i na práci, co je tam potřeba, tak se taky nikdo nenabídl.
srpen 29, 2017 06:54
... : Myška
Marto, v tom případě jsi udělala vše, co se udělat dá. A chalupu s klidným svědomím prodej. Příbuzní šanci dostali...
srpen 29, 2017 07:06
... : *deeres*
Tvá širší rodina by se místo výčitek měla nad sebou zamyslet. Není slušné všechny starosti o chalupu přesunout pouze na vás a vybírat si jenom požitky.
A jediné na co se zmohli, když už jim nemůžete zajišťovat servis na chalupě, jsou nakonec výčitky.
A jediné na co se zmohli, když už jim nemůžete zajišťovat servis na chalupě, jsou nakonec výčitky.
srpen 29, 2017 10:37
... : doktor
Marto,podobné trápení jsem měl,když zemřel otec a chtěl jsem prodat vilku.Peníze na potřebné opravy nebyl ochoten poskytnout,ale nároky na vzpomínky,úrodu ovoce apd. měl.Nakonec jsme to s matkou prodali,brášku vyplatili,ale spokojen nebyl.Časem se to dá se říci urovnalo.Daniela Ti to napsala bezva,tak neváhej a........prodej,nějak to dopadne.Držím palce.Ahoj
srpen 29, 2017 12:54
... : M.arta
díky za vaše reakce, jsem ráda, že to berete stejně jako my.
Už to prostě nezvládáme a oni se do práce nikdy nehrnou, protože "to není jejich".
Už to prostě nezvládáme a oni se do práce nikdy nehrnou, protože "to není jejich".
srpen 30, 2017 08:03
... : magdalenka
Milá Marto,
ty jsi odkryla svou tvář, ukázala jistou slabost a tví příbuzní též. To se v podobných rodinných situacích stává často. Jim vyhovovala pozice - nic nedělat a představovat si, jak mi vše automaticky spadne do klína, chalupa je kdykoliv k dispozici i s plným servisem, a tys je v tom po jistou dobu zbytečně udržovala.
Jediné, cos ještě mohla udělat, bylo říct hned na začátku, že je jiná situace, a příbuzní si musí svůj pobyt zaplatit nebo odpracovat. nebo je stejnou měrou navštěvovat a vyjídat. Taky by křičeli, ale bylo by jasno dřív.
Teď se jen dožadují toho, co už mělo být vyřešeno a co jim dávno nepatří.
Takže nebuď hloupá a dotáhni to do konce. Neustupuj.
ty jsi odkryla svou tvář, ukázala jistou slabost a tví příbuzní též. To se v podobných rodinných situacích stává často. Jim vyhovovala pozice - nic nedělat a představovat si, jak mi vše automaticky spadne do klína, chalupa je kdykoliv k dispozici i s plným servisem, a tys je v tom po jistou dobu zbytečně udržovala.
Jediné, cos ještě mohla udělat, bylo říct hned na začátku, že je jiná situace, a příbuzní si musí svůj pobyt zaplatit nebo odpracovat. nebo je stejnou měrou navštěvovat a vyjídat. Taky by křičeli, ale bylo by jasno dřív.
Teď se jen dožadují toho, co už mělo být vyřešeno a co jim dávno nepatří.
Takže nebuď hloupá a dotáhni to do konce. Neustupuj.
srpen 31, 2017 10:25
