Milá Danielo, bohužel jsem Kudlanku objevila teprve dnes. Prosím, ber tento dopis jako mou jedinou možnost si s někým popovídat. Ne že bych žila na pustém ostrově, mám spoustu přátel, kamarádů, příbuzných, ale nemohu (možná ani nechci ) je svými problémy otravovat. Vše začalo před už skoro pěti lety, kdy mi tragicky zahynul manžel. Zde musím říci — moje první, jediná velká láska.
Zhroutil se mi svět a zůstala jsem tady sama s tehdy pětiletou dcerkou, která na otci velmi lpěla... zjišťuji, že o tom vlastně mluvím — píšu poprvé.... Díky podpoře našich nejbližších a společných přátel jsem překonala nejtěžší první dny a týdny — bylo to před Vánocemi. A pak jsem si řekla, že musím být tvrdá a silná a tak to fungovalo čtyři roky. Dle okolí jsem se se vším vypořádala velmi dobře — zvládla jsem všechno statečně jako chlap (nebo žena?) a myslím, že jsem v sobě ženu potlačila — vydělávám, organizuju, jsem ochotna každému pomoci a žádnou pomoc nepotřebuji, chodím mezi lidi a kochám se jejich obdivem k tomu, že všechno sama zvládám (do duše naštěstí nikdo nevidí).
Ale musím přiznat, že jsem měla donedávna pocit, že mám zpátky svou rovnováhu a vyrovnanost, žila jsem vzpomínkami i realitou všedního dne celkem v pohodě — myslím si o sobě, že jsem těžkej optimista. A pak se to stalo! Na jednom večírku, lehce ovíněna, jsem se líbala (spíš nechala líbat) kamarádem a pak jsme si povídali a bylo mi to velmi příjemné.
Ale posléze jsem se totálně zhroutila a nevím proč! Nic víc mezi náma nebylo a není (vídáme se denně a jsme na sebe milí) ale se z toho šoku nemohu vzpamatovat — myslím si, že jsem si uvědomila, jak jsem zoufale sama — je mi 37 a někdy se mi nechce žít — vím, teď si řekneš: hloupá ženská, to je nějaký problém — má zdravé dítě, práci, je zdravá, co chce víc? Ale já chci víc!!! Do toho kamaráda jsem se bezhlavě zamilovala a to je tak všechno, co můžu — mně je těch 37 a mám desetiletou dceru — on je svobodný, nezadaný a je mu 26!!
Takže čtu Tvoje rady a názory jiných a moje deprese (no snad jen vnitřní neklid) je hlubší a hlubší. Pořád ještě všechno zvládám, ale tak nějak mimo sebe....snad se s tím časem zase nějak chlapsky (nebo žensky) vypořádám. Děkuji, žes dočetla až sem — dost se mi tím psaním ulevilo.
Gábi
ODPOVĚĎ:
Milá statečná holčičko,
ani nevíš, jak tě chápu… Mě bylo nějak podobně, když mi taky v jedné vteřině zemřel manžel... A zůstala jsem najednou úplně sama, se dvěma malými skřítčaty. Jen jako jeden děs ti napíšu následující zážitek: ani ne tříletej syn, který si vlastně sotva zvykl na tatínka – a setsakra milujícího ho tatínka, najednou měl prázdno… Nějak to nezvládal pochopit. Představ si, že jsem se pak jednou dozvěděla, že na ulici (bydlíme na sídlišti, což je něco jako městská vesnice :-))) oslovoval mužský, kteří např. něco dělali u svého auta… „Pane, nepotřebujete pomoct? Víte, já nemám tatínka, můžu být chvíli s váma?“
Hele, já bych brečela i teď, když si na to vzpomenu… A dcerka? Ta byla už sedmiletá, takže „moudrá“. Přes den vše OK, ale měla asi do 14 let noční děsy… Jo, bylo to zlý. Ale taky se vše zvládlo, dneska už jsou soběstační (hahaha), a já, díkybohu, už dávno nemám strach z každého příštího dne, co přinese. To jen na okraj, abys věděla, že – jak říkám, opravdu oceňuju, čím jsi od té doby prošla.
Ohledně té nové lásky: Podívej, pokud si opravdu nebudeš ze své postele dělat průchoďák a pokud tvá holčička nebude vystavena stále novému a novému „strejčkovi“, tak … žejo. Jak dlouho to je? Asi jen chvíli, viď? Panebože, holka, je svobodnej, líbíš se mu, je na tebe milej – tak nehledej problémy, tam kde nejsou. Doprčic – vykašli se na ten věkovej rozdíl, jednoznačně je vidět, že to je to hlavní, co ti vadí. A bojíš se, že se zaláskuješ a on po čase půjde dál… No, uvědom si, že nikdy nikdo nemá záruku na toho druhého. Ani když jsou „správně“ staří a mají na sebe papír… Tak „vo co go?“ Buď ale trochu – tedy, snaž se o to – buď nadřazenější. Asi to budu muset víc objasnit: on tě teď obdivuje pro tvé schopnosti, pro tvou suverenitu atd. (neberu tím vzhled, to je přeci jasný!).
Takže nesmíš udělat tu hlavní a zásadní chybu – aby se z tebe láskou stala „myšička“, která jen na svém drahouškovi visí. To je totiž ten největší průser, promiň to slovo, ale je to tak. Když se z onoho piedestalu, na kterém teď stojíš, sešoupneš dolu, třebas až pod koberec, pod rohožku… Což by se ti lehce mohlo stát, právě proto, že jsi tak vyprahlá. Dávej si na to pozor – Ale jinak: hurá do lásky!!!!
Když tak se ještě ozvi, budu ráda,
d@niela
Já do toho šla s podobným názorem taky... poté, co jsem si nejdřív v hlavě musela srovnat, že mi ten rozdíl v letech fakt nevadí a že to zkusím (ač se kolegyně sázela, že nám to déle než pár měsíců nevydrží) a už je ta chvíle 11 let a dvě děti k tomu... a stojí to za to... kdybych se měla znovu rozhodnout, neměnila bych...
Ale musím říct, že jsem změnila názor. Slyšela jsem od své kamarádky krásné vyprávění o takovém vztahu, kdy on byl neskutečně mladý a jejich věkový rozdíl myslím vyšší než Váš. Všichni je měli za blázny, ji za sobeckou, že mu bere mládí. Narodil se jim časem syn. Ten příběh nemá úplně dobrý konec. Ona onemocněla rakovinou a zemřela. Ta nemoc měla různé fáze, on se o ni láskyplně staral, stejně jako se teď stará o jejich společného syna školáka a na ni nemůže zapomenout.
Člověk v životě milá Gábi lituje s odstupem času především toho co neudělal a mohl udělat. Lepší se pro lásku trápit než ji nemít. Nebraň se něčemu, co Ti osud přivedl do cesty. Ale jak ti radí Daniela, opatrně. Tvá životní zkušenost a osud, kterým sis musela projít , Tě posunula ještě někam dál. Jsi velmi pravděpodobně ještě vyzrálejší než ženy stejného věku jako Ty. Tím pádem si dávej bedlivý pozor, aby ses nepřeklopila do vztahu, kdy ho budeš příliš zahrnovat svou láskou, až takovou opatrující a on se v tom vztahu může začít čase dusit. Nevím jestli jsem napsala srozumitelně o co mi jde.
Léta rychle utíkají, nenech si je protéct mezi prsty Gábi. Možná Tvůj vztah neskončí happyendem, ale i tak budeš mít na tuto dobu krásnou vzpomínku. Někdy máme pocit, že nejsme schopni už žádných citů a pokud přijdou, jsme zaskočeni. To se stalo Tobě. Nikomu nerozbíjíš vztah, rodinu, on je svobodný, tak směle do toho.
Takže za mě - o věku to není. Je to o toleranci, porozumění. Ale to nyní ještě Gábi neodhalíš, to až časem, jestli to byl jen úlet (bez ohledu na věkový rozdíl), nebo jestli je to začátek trvalého / trvalejšího vztahu.
-------------------
Tohle je věc ošemetná. Ta holka se mi jeví dost citlivá a už tak hodně zraněná. A když to neskončí happyendem, tak to s ní může klidně i seknout. A řekněme si to narovinu, pravděpodobnost happyendu je s 26letým mladíčkem řádově nižší, než opak. Ale jak to takhle na dálku, podle pár vět, odhadnout? Ono by se to neodhadlo ani na blízko. To jen ta pravděpodobnost mi vadí.
Nevzpamatovala jsem se z toho vlastne uplne doted a to uz je to rok.
A jestli se s nim vidas denne a spatne to dopadne, muzes z toho byt hodne ale hodne v pytli.
Samozrejme lide jsou ruzne, ale toto je velmi riskantni.
(Jen tak mimochodem. Divím se, že administrátor to ošklivé slovo "průser" v posledním odstavci odpovědi paní šéfové nezcenzuroval).
Můj názor je: tímto mladíčkem jsi si připomněla své, smutnou událostí potlačené, ženství. Jsi mladá; určitě by jsi měla žít i partnerským životem. Nejsem si ale jistá, zda ta bezhlavost v zamilování se ruku v ruce jdoucí i s tím věkovým rozdílem je to pravé ořechové. Aby Tvá zkušenost nebyla další bolavou ranou. Jsi, pochopitelně, vyprahlá a tím i zranitelnější než mnozí jiní ...
Být Tebou, nedělala bych si právě zde velké naděje. Jak radí někteří viz výše - nedávej najevo svou přílišnou zamilovanost; zkus si poručit a zůstat méně horlivou, horkohlavovou ...
Současně nebuď zavřená čemukoliv, co přijde - odkudkoliv. Jen jdi do toho více i "s hlavou".
Tolik můj názor.
Ale jinak - pokud je to oboustranné a já jen špatně rozumím - nehleděla bych na konvence a zvyklosti.. Proč si něco zakazovat jen proto, že to není tradiční? A on není zas tak mladý, aby se dalo říci, že ještě nemá rozum - určitě by měl být už natolik zralý, aby věděl, co dělá... Odpovědnost za něj na sebe určitě neber ;-)
Každopádně držím moc palce! Drž se :-)
