Milá Danielo, manželova bývalá milenka - no bývalá - možná to není ten pravý termín. Ale od začátku... po 25 letech manželství se objevila krize. Zpětně už můžu hodnotit, že jsem na ní měla určitě chováním i podíl já, ale hlavně stále sílící jeho přátelství s naší společnou známou. Příliš jsem si to nepřipouštěla. Jednak jsem si myslela, že ona žije v šťastném manželství a jednak že On by mi to nikdy neudělal.

     Ale ukázalo se to jako pravda v nejhorším provedení. Když jsem se zeptala, jak dál - řekl, že neví, ale opustit ji nemůže... Ona zjevně věděla víc, protože tajně opustila svého manžela a zařídila nové místečko lásky. Přesto neodešel.

      Na radu psycholožky jsem ho neposlala nikdy pryč a on sám nikdy neodešel. Musím taky říct, že jsem si až teprve v tom hrozném čase uvědomila, jak mi chybí, jak s ním mám spojenou minulost a jak jsem s ním počítala i v budoucnosti a bylo mi toho hodně líto. Je mi 46 a taky jsem si říkala, že už možná nikoho nepotkám a bude mi smutno. ..

     Zkusím to zkrátit. Po více než roce se s ní rozešel. Ale má asi výčitky. Takže v čem to spočívá - dává bokem peníze a občas jí platí nějaké účty, když něco potřebuje - přiveze, odveze. Prostě kombinace Ferdy Mravence a prince na bílém koni. Ona mu občas volává, co všechno po něm dalšího chce - nevím, můžu se jen dohadovat.

     Možná se s tím rozchodem nesmířila - nemyslím, že by byla zvyklá prohrávat. Stále ho někam láká - společné akce s přáteli - a on nechce vypadat jako podpantoflák a tak hledá výmluvy, proč to nejde anebo to jednou za čas jde... A já jsem z toho všeho už hrozně unavená a mám strach, že to takhle bude napořád, že se z toho nikdy nevyhrabeme.

     Jinak žijeme fajn život, trávíme spolu dost času, skoro vše se zdá v pohodě. Ale já mám v hlavě pořád zasunuto - třeba je to tak, že ona na něco čeká - tedy až rupnou nervy mně a já se rozvedu (to si myslela od samého začátku), až děti dostudují, budou z domu nebo nevím co.... Nechci se snížit k tomu, že bych se s ní dala do řeči. Navíc bych jí asi vlasy netrhala, spíš bych se rozbrečela.

     Vlastně se chci zeptat, jestli máte nějaký nápad, jak ji vygumovat z našeho (jeho) života. Nebo naopak - jestli se na to mám vykašlat a jít pryč.

      Lepší vánoční dárek bych jí dát teda nemohla.... sakra. Sakra. Sakra. Nemáte nějakou dobrou radu???? 

ANEŽKA

O D P O V Ě Ď :

Milá Anežko,

     tohle je velmi těžké, ale rozhodně ne neřešitelné. Zrovna jsem něco podobného psala jednomu mlaďochovi, který je v podobné situaci, jen po pár letech manželství... A stejně jako jemu, i tobě mohu napsat, že je to sice docela nápor na nervy, ale není to boj předem prohraný, to rozhodně ne. 

     Samozřejmě, že by byla bláhovost používat takové ty stále opakované rady: začít se lépe oblékat, změnit účes, snažit se ho nějak "milenecky uhánět". To většinou neúčinkuje, a když už, tak opačně. Musíš využít to, co ona nemá... Ona měla tu novost milenky, zajímavost zakázaného ovoce, případně jeho výčitky, že ona "kvůli němu teď z lásky trpí, že se kvůli němu rozvedla atd.". Takže - zaprvé na ni nemysli, na to, co ona dělá, se vykašli.

     Ale máte spolu za ta léta určitě plno jiného společného, především to "manželské kamarádství". A to využij! Snaž se, abyste se spolu bavili, tedy nejen o těch nutných všedních věcech, ale měli spolu i opravdu zábavu. Určitě víš, co jsou jeho koníčky, co on zná, obdivuje, čemu opravdu rozumí. Tak se snaž, aby ti o tom všem povídal, aby se s tebou bavil jako s bezva kámošem... Hele, ono to vypadá napohled jako taková zbytečná věc, ale uvědom si, že naši pánové jsou v podstatě opravdu jako pejskové: chtějí se dobře najíst, dobře si popovídat s někým, kdo je bude poslouchat, případně obdivovat, s kým si mají co říct, případně spolu jít někam, kde je to budeš oba bavit... Určitě znáš ten hezký vtip: "Má drahá, chovej se ke mně jako k psovi - dej mi najíst a pustˇmě ven!"

     Ano, pánové chtějí být spokojení - takže když bude spokojený s tebou, bude s tebou. Jak říkám - je to válka nervů. Prohraje ta, která vyčítá, urguje, vyhrožuje, dělá scény... Ty ho za dlouhou dobu znáš, určitě víš, jak to zařídit, abyste byli spokojeni.

     A ještě jedno - ROZHODNĚ nesmí mít pocit, že je na malém dvorku, na krátkém řetězu a pod bičem... To bys ho jako balíček poslala jí :-)))

P.S. Když tak se mi ještě ozvi, na e-mail..

d@niela

.

Taky by se vo tebe moh trochu bát. : Krakonoš

Nějakej kamarád na návštěvu koncertů a jiný kultury v momentě, kdy von musí poskytnout službu útěchy bejvalý milence, by jistě mohl trochu rozrušit jeho klidný kruhy.
A kdyby to nezabralo, furt je tu ještě Viktor Čistič. Myslim, že díky krizi má chlap docela rozumný ceny a je dostupnej i pro normální českou smrtelnici. A svou práci dělá dokonale.

listopad 25, 2014 22:26

Anežko, : Nona

na mě to tedy vůbec nedělá dojem, že se tvůj manžel s milenkou rozešel.... spíše si myslím, že komedii hraje před tebou.... znáš to o tom vlku, co se nažral?

listopad 26, 2014 11:29

Anežka : Karlos...

Podle mě je důležité, jak velký podil na manželovo nevěře máš. Pokud zásadní ( byla's po letech taková ta netolerantní, chladná kráva, atp..) chápal bych jako součást sebereflexe Tvou snahu o něj. Jestliže jsi nezavdala zásadním způsobem příčinu k jeho nevěře a ta nová čubka je jen jeho "stařecký" rozmar, nebylo by od věci kopnout ho do prdele..

listopad 26, 2014 13:21

Také bych : Herodes

mu menápadně přidávala projímadlo a spací prášek, kdy by mínil za tou čůzou vyrazit

listopad 26, 2014 13:23