Dobry den, rada bych vas pozadala o radu, verim, ze prijde drive, nez se mi dostane ulevy v manzelske poradne... Muj manzel me pozadal o ruku pred 1,5 rokem, jsme svoji 1 rok. (Predtim jsme spolu 4 roky chodili a staveli dum.) Ale uz ten jeden rok byl jiz ponekud divny.... Manzel se pred znamymi netaji, jak mu manzelstvi nevyhovuje, jak neni ve sve kuzi apod. -
nad tim vsichni kroutili hlavou, protoze jim pripadam jako bezva zena a protoze vedi, jak moc o me tenkrat usiloval.
Myslela jsem, ze je to skutecne tou zmenou. Po precteni nekolika knih od pana doktora Plzaka jsem se stahla do pozadi a cekala, ze to manzela prejde, trochu se s tim vyrovna a nebude se manzelstvi tolik bat. Chtela jsem byt bezva manzelka a prala si, aby byl manzel doma rad. Dnes vim, ze to bylo tim, ze manzel jiz v te dobe, kdy jsme se brali, myslel na jinou zenu, kterou, jak se mi nyni sveril, miluje, a ted nevi, co ma dal delat.
Casto si smskuji, pisou e-mailem. Je to prijemna slecna, dokonce ji znam a kdyz se provalilo, ze si casto pisou, tak me s placem kontaktovala a pozadala o schuzku, kde mi sverila, ze se ONA a JEJI pritel miluji, ze chteji ted miminko a ze nema duvod mu zahybat s mym muzem! Ze o nic nejde, ze je s mym muzem jenom kamaradka... Verila jsem ji a domnivala se, ze jsem prehnane zarliva a musim s tim neco delat. Takze jsem nevidela, neslysela, myslela, ze je vse ok, az to muj manza nevydrzel a vyklopil to. Ona pry o jeho lasce k ni nevi... A tak jsem si vzala prasek na uklidneni, druhy jsem dala svemu muzi a objednala nas do manzelske poradny, protoze on to chtel a potrebuje pry poradit. Nemyslim na to, ze jsem mu uplne ukradena, nemyslim na to, ze mi celou tu dobu strasne ublizoval, vim, ze se tohle asi urcite v zivote deje a ze jsou na tom lidi hur. Konecne jsem se asi zbavila detske naivity (kterou zrejme trpi muj muz) a myslim, ze bych mu to urcite odpustila a nevycitala, kdyby se vse vratilo do starych koleji.
Nevite, jak takove problemy koncivaji? Mam cekat, jak to dopadne a neopoustet ho, kdyz klopytnul, nebo svemu manzelovi vyklidit pole, aby mohl realizovat svou lasku, prestoze neni jasne, jestli by ona slecna za nim sla? Nutno jeste napsat, ze mi muj manzel tenkrat rozvratil 6lety vztah, protoze me "hrozne miloval a snasel mi modre z nebe" - nu, a ja odesla za nim... Myslite, ze bude chodit svetem a rozvracet vztahy, a porad jen chtit,neco, co nema?
Dekuji vam predem, Lenka
ODPOVĚĎ:
Milá Lenko,
zaprvé ti musím vytknout něco, co ty si už ani neuvědomuješ - stavíš se k němu víceméně mateřsky, jako dospělec k nezodpovědnému dítěti. A to nejde. On velice dobře ví, co dělá, ale ty mu dávaš možnost... On se ti svěří se svým velkým trápením, ty ho polituješ, dovedeš k panu doktorovi, aby mu pofoukal bebíčko... Víš, celé mi to připomíná onen vtip, jak si jistá paní jde k lékaři-sexuologovi postěžovat, že ji manžel neuspokojí. Doktor jí doporučí milence. Ale - toho má a ten ji taky nestačí... Tak jí doporučí dalšího. Milá paní se vrátí domů: "Tak vidíš, starej, nemocná sem! Žádná ku*va!!!"
Ten tvůj je taky chudáček, trápí se nevyslyšenou láskou, zoufalou, osudovou... jak rád by ji "hrozně miloval a snášel jí modré z nebe..." Ano, nemýlíš se, je to člověk, který nebude nikdy spokojenej s tím, co má, protože je hlavním založením "lovec". Jak je kořist jeho, ztratí zájem...
Rada?
Záleží na tom, co opravdu chceš. Odpověz si sama: chceš mít s ním dítě? Nemyslím mít dítě - ale mít ho S NÍM. S vědomím, že i kdyby se vše nějak vymazalo, kdyby šlo kliknout někde "delete" a bylo by vše zase OK, jestli bys do toho šla i s vědomím, že kdykoliv se může stát něco podobného tomu, cos prožila ty sama na vlastní kůži. Myslím to, jak tě "ukradl" tvému předchozímu partnerovi... Doporučovala bych ti, pokud ještě dítě nemáte či nejsi zrovna těhotná, s tím rozhodně počkat. A zkusit toho svého neposlušného pejska trošku umravnit. (Ohledně toho, že v lecčems jsou naši dvounozí mazlíčci i ti štěkací stejní, se zmíním později a jinde.)
Ty děláš ve vztahu k němu jednu obrovskou chybu, kterou si ho přímo odpuzuješ. (Ovšem, vztahuje se to jen na toho tvého a jemu podobné. Na lovce.) Nesmíš se k němu chovat jako milá a vzorná žínka - "Chtela jsem byt bezva manzelka a prala si, aby byl manzel doma rad."
PŘEDEVŠÍM SI TEBOU NESMÍ BÝT TAK JISTÝ! Jak tě má ulovenou, jak jsi naopak ty jak "fifinka", poslušná a milující, tak už nemá zájem... Uvědom si, že pokud ho chceš znovu získat - a nejen získat, ale i udržet, musíš totálně změnit své chování. Vůbec tím nemyslím mít najednou milence či jinak nepřístojně vyvádět. Stačí, když mu přestaneš dávat najevo svou lásku. Když se tedy k tomu přestárlému nezletilci začneš chovat. opravdu jak nějakému nezbednému frackovi. Musíš se přestat bát o váš vztah, reagovat tak, jak bys reagovala dejme tomu v práci, kdyby se k tobě podobně choval nějaký nezodpovědný kolega... Nesplnil povinnost, ty jsi kvůli němu měla nějaký pracovní problém - takového polituješ a půjdeš k šéfovi, abys vzala vinu na sebe? Začneš študovat knížky o vztazích na pracovišti a budeš se snažit mu vytvořit "kvalitní pracovní prostředí"? Ani náhodou! (Tedy, pokud jsi normální ženská...)
Jako první - musíš se přestat bát. Bát, že přijdeš o něj, že příjdeš o manželství. Víš, říká se - a je to pravda, že strach je poloviční ztráta. Dělej všechno stejně jako dosud, jen změň svůj přístup k němu. Chovej se k němu jako by to byl dejme tomu tvůj bratr... V žádném případě už nerozebírej jeho "srdeční trápení", to je pod tvou úroveň. Nedávej mu žádná ultimáta: "buď a nebo", on by si mohl vybrat to, co by se ti třebas nelíbilo... Ale pokud možno se snaž pro současnou dobu s ním nebýt moc sama. Tzn. pokud to půjde (nepřeháněj to zas) pozvi návštěvy - bavte se před nimi jako milující běžní manželé - buď milá, příjemná atd. Pro veřejnost - ale i především i pro něj.
Jo, doufám, že ty tvoje srdeční příhody nevyprávíš své rodině a blízkým... A už tuplem ne v práci... Teď ti třeba může to, že si máš s kým o trápení promluvit, dělat dobře, ale uvědom si, že není dobré, když o tobě lidé moc vědí... Nehledě na to, že nemají rádi "nešťastné a zoufalé manželky"... No, a ohledně vašich intimních kontaktů: ty nezačínej. Ale zase nebuď ta, která trestá tím, že ji "bolí hlava" atd... OK, buď i v posteli bezva, ale bez těch něžností, mazleníčka, vyznání... Víš, aby zjistil, že to sice s tebou je neskutečně fajn, ale: "Proboha, ta ženská mě bere jen jak zubní kartáček!!!"
Nu, je toho pro dnešek až dost, když budeš mít ještě nějaký dotaz, napiš...
Jestli ho pořád chceš, i za cenu toho, že i když se vyblbne teď, tak to může udělat za nějaký čas zase, tak buď fakt na něho tvrdá !! Ty jsi ublížená !!
Jak si tvrdost zvolíš je na Tobě, ale taky bych asi něho tlačila, aby si v nějakém časovém horizontu tento vztah vyřešil a pak uvidíš!!!
pro mě by to bylo na rozvod
Dnes vím, že přílišná tolerance je nanic. On v podstatě asi měl pořád trochu pocit, že by mohl být s "nějakou lepší". A byla pak jen otázka času, kdy se neobjevila nějaká jiná, do které se zamiloval. Ale on je prostě takový. Trápila jsem se dlouho, brala jsem to jako důkaz mojí nedostatečnosti. Dnes vím, že zbytečně.
Radu tedy bohužel nemám, jen tu zkušenost.
Doporučuju trochu podusit, jestli dospěje. Jestli ne, neztrácej svůj drahocenný čas. Rozdělte majetek, dluhy, stůl i lože, a najdi si chlapa, s kterým budeš moct bez obav založit rodinu.
Chlapů v tom správném věku, co na sebe hodlají převzít zodpovědnost za rodinu, není zas tak moc. Je třeba je hledat s lupou a pořádnou baterkou, než najdeš toho pravého. Tak neztrácej čas s přerostlým puberťákem, ať mezitím nevyprší Tvůj biologický čas.
Jenže někteří chlapi by nejradši pořád trhali ojíněné švestičky, a kde se maj ty neochmataný pořád brát ?
Psychická zralost je i o tom, že nepředpokládám, že po x letech manželství se budeme nacházet pořád v tom blahém hormonálním oblouznění. A když ne, tak šupky dupky za nějakou neokoukanou ?
Mně je nejvíc líto holek, co pořád čekají, až ten jejich partner dostane rozum, a budou s ním moct založit rodinu. Mezitím roky utíkají, pak se chlap po dlouhodobém vztahu zamiluje do nějaké dvacítky, a ta hodná holka kolem třicítky, co s ním žila doteď, má najednou málo času a velmi zúžený výběr, aby ještě stihla mít děti.
Přesně jak to popisuješ - esemesky teda nebyly, ale telefon jsme měli.Jinak měl "kámošky" které na rozdíl ode mne četly denní tisk a měly uššlechtilé koníčkyx. Já měla doma dvě mimina, a tudíž jsem se stala nezajímavou slepicí. Dolejzat začal, až po rozvodu - respektive během něho - dodneška nechápu proč, když jsem byla tak přízemní a omezená, že jsem mu "visela na krku" a "bránila mu v rozletu".Věř mi, až se ho zbavíš, pocítíš úlevu.
možná by se mohli chovat je na chov...ale když ta láska je tak krásná Nikdy jsem neviděl ani neslyšel o podobnym neskutečnym pitomečkovi, kterej je tak neskutečně dementní, že vlastní manželce vykládá, jak je nešťastnej a zamilovanej. Ale fakt taky je, že bych si ani vomylem nedokázal představit manželku, která by po takovymhle "vyznání" blbečka-hovado nevykopala na ulici - naopak, že by s ním ještě chodila po poradnách, a ptala se na rady. Hůůůůůů.
Tak v takový nevědomosti jsem žil, a mohl i skonat, kdyby mi Kudla nedala prohlédnout.
Jo, ale vyhledávám Letiště - jedině teda kvůli Pétě. Je naprosto skvělá, dokonalá. K zežrání! Zamiloval jsem se do ní.
