Milá Danielo Kudlanko, už po tolikáté přemýšlím nad svým životem a chce se mi brečet. Je mi 33, jsem skoro sedm let vdaná a mám dvě děti; 5 a 6 let. Připadám si stará a nemilovaná a taky jakoby se přede mnou zavíraly dveře, že mě vlastně už nic hezkého nečeká. Trápí mě bulimie a deprese a nevím jak z toho ven. 

     Vdávala jsem se těhotná po krátké a velmi intenzivní známosti. Můj manžel je muzikant a tehdy jsem k němu vzhlížela v posvátné úctě. Myslela jsem, že  teď už budeme šťastni až do smrti. Věřím tomu, že i můj muž si to myslel, ale asi měl trochu jiné představy. Ještě před porodem jsem přišla na to (vlezla jsem mu do mobilu), že si píše se slečnou a pak i že to pořád pokračuje - ne s tou samou, ale s mnoha dalšíma. Pochopitelně že říká, že s nima nic nemá, ale už jsem četla i hodně odvážné maily a ani jsem nemusela slídit (prostě se zapomněl odhlásit ze své adresy apod.). Těch ženských už bylo... Mně něco podobného nenapíše, prý nemá chuť, prý to se mnou nejde a on hledá vzrušení a to mu chybí.

      Můžu si za mnohé, vím to, nejsem stoprocentní, ale vždycky se to dalo nějak zvládnout; ale v poslední době už mě to nebaví. Trápím se a nevidím v našem vztahu žádné východisko. Mám výbornou, dobře placenou práci, dvě úžasné děti, které si nezaslouží žít v takovém dusnu. A mít matku, která pořád myslí na to, jak a kde se po jídle vyblít. Mám strach, hrozný, příšerný strach… že to nezvládnu. To mě před tím krokem, ke kterému naše manželství směřuje, vždycky ochromí a já zjihnu, uznám, že vlastně na těch SMS nic není a že je to úplně normální - a pak se doprošuju… Ano, protože u nás se neřeší nějaké velmi intimní manželovi SMS, ale způsob, jak jsem se o nich dozvěděla.

     Říkají mi to všichni, ale kde mám sebrat sílu a říct mu vypadni (už jsem to párkrát řekla, ale vždycky jsem pak prosila, ať to nedělá - směšné, že?) a zamknout nad tím všivákem  a hlasitě si oddechnout…

     Bojím se, že zůstanu sama.

Andrea

 ODPOVĚĎ:

     Milá Andreo, ano, je to hrozný, ale zkus situaci přirovnat třebas k nějaké hrozné zubní záležitosti… Že máš nateklou pusu, zhnisaný zub, dejme tomu stoličku…strašlivá bolest, že byl si hlavou tloukla do zdi… No, a myslíš, že v podobné chvíli ti dokáže někdo pomoct tak, že udělá „čáry máry fuk, ať je pusa zase zdravá a nebolavá“ – a ono se to fakt splní? Tomu určitě nebudeš věřit, víš, že neexistuje doktor, který by to takhle „lusknutím prstů“ zvládnul.
    
     A zůstanem u tohodle přirovnání ještě chvilku: ani ten zub nezačal tak třeskutě bolet zničeho nic, ze zdravého se mžikem oka nestal nemocný. Taky to trvalo nějakou dobu… Proto musíš i tomuhle svému problému – tedy jeho řešení – dát taky nějakej čas. Ber to tak, že sis teď konečně řekla, že přeci jen k tomu zubaři zajdeš :-).

     Hele, to, že ho vyhodíš a pak zase odprošuješ, z toho si nic nedělej, nejsi první ani poslední. Ale vyvoď si z toho důsledky: prostě jednoznačně to nezvládneš najednou, nedokážeš ho odstřihnout. Proto ti poradím něco jiného: odstřihni ho v sobě, ve své duši, ve svém srdci. Řekni si: „Tak, pacholku, máš to spočítaný, a teď to zase bude podle mě!“ A začni se v duši pomalu připravovat na to, že se zase staneš samostatnou ženskou, která ví co chce, a která ví, co komu dovolí a co ne!
     
     Rozhodně už nečti jeho e-maily ani mu nelez do mobilu. Protože – s tím nic nenaděláš. Maximálně si bude dávat větší pozor, no. To jako kdybys chtěla, aby večer a v noci nebyla tma… Prostě tma bude, i kdybys vyváděla a trápila sebe i  svý dětičky. Protože – ubrečená a smutná a uzoufaná a nejistá a vyplašená a hysterická a… (doplň si další) maminka – to není nic, co by do hezkého dětství patřilo. Nevím, jaké jsi měla ty, ale – proč by neměly mít hezké a příjemné dětství tvoje koťátka? Dětičky přeci za nic nemůžou… Takže se přestaň nad tímhle nějak vzrušovat.  Poradím ti pár triků, jak se psychicky trošku postavit na nohy. Ale raději e-mailem, protože nejsou zrovna „podle běžných pravidel“.

     Uvědom si, že muzikanti jsou (jako ještě pár profesí) prostě lidi, kteří ve svém rejstříku zrovna věrnost nemají. Určitě znáš manželky dalších a můžeš to tedy jen potvrdit… Ale ty prostě na tohle nemáš nervy,  ty se s tím nedokážeš smířit, přenést se nad to, přijmout fakt, že se budeš jen participovat. Jo, jsou takové, ale – já bych to taky nesnesla.. :-))). Začni uvažovat o tom, co bys dělala, kdybys byla rozvedená. Zkus si to všechno představit, ne jen nějak mlhavě, ale třeba si to zkus i jakoby rozplánovat… co bys všechno dělala, kdybys byla „volná“. Co bys měla z toho za výhody, co za nevýhody. Co by ti ubylo, co přibylo. Co všechno by se změnilo. Nad tím přemýšej. Stejně tak se na něj přestaň koukat jako na toho nádhernýho milovanýho chlapa. Není to už ten samý, co byl ze začátku, on už v podstatě je někdo jiný, on ze tvého vlaku vystoupil, on k tobě vlastně chodí jen domů, stejně, jako chodíval předtím do svého bytu, nebo k rodičům. Nemůžeš chtít od něj zájem lovce, když už je z tebe vydělaná kůže před postelí…

     OK, jsem drsná, ale nemá cenu, abych ti povídala nějaké pohádky. Základem nápravy je přiznat si pravdu – zubař taky musí zub napřed zcela očistit, vrrrrrrrrtat, všechno zlé dát pryč. Někdy se povede zub zachránit, někdy musí ven, aby tě to nezahubilo. Taková otrava krve je skoro stejně hrozná, jako takovýhle vztah. Ten je horší, protože na rozdíl od té otravy, na kterou můžeš i umřít, bys se mohla trápit třebas i dvacet let…

     Samozřejmě, že se „zub“ i manželství někdy povede zachránit. To jsi chtěla slyšet, viď? Ale v tom případě to vyžaduje pevnou vůli a disciplínu. Důslednost. Stejně jako ve výchově dětí…

Ale – s tou důsledností jsi taky dost na štíru, viď?

Napiš mi, co si vybereš.

d@niela

hele NČ : zmatenaalena

kup si knihu od Pondělíčkové -Mašlové ospíváme v muže. Tam to máš všecko. I s vobrázkama. A neházej flintu do žita, když se trochu učešeš, budeš mít čisté zuby a ponožky a odpustíš si trapné kecy, určitě nějaké slušné děvče splašíš. Držím ti palce.Jinsk času máš dost, jak jsi se v jiném příspěvku dočetl, i v šedesáti si budeš moci užívat...

duben 24, 2007 09:40

... : Andrea

Kdybys měla pocit, že se něco takového děje, nechtěla by ses přesvědčit, jak to je? Do mobilu ani pošty mu nechodím, vždycky to nějak přiletí samo, už jsem psala, nechá si otevřemý mail na obrazovce se na mně smějí lechtivé slovíčka, no nečti to , O svém problému jsem informovaná ze všech stran a antidepresiva jsem čerstvě začala brát, zatím ještě nezabrali. Myslím hlavně na sebe a své děti.

duben 24, 2007 10:44

Ve 33 jsi mladá, ne stará. : bb

A už máš dvě úžasné děti, jak píšeš, co by za to jiné třicítky-pryč daly Uráží a ponižuje tě, co dělá? Tak mu to netrp. Prostě ho vyraž s tím,že až dospěje, může se zkusit vrátit, pokud ho budeš chtít. Takhle v tom budeš lítat pořád. S bulimií musíš k psychologovi, ale dokud budou trvat tvé problémy doma, tak se nezlepší ani tohle.

duben 24, 2007 10:50

ano, ano, ano - to psala daniela - DŮSLEDNOST! : Květa

duben 24, 2007 14:37

A mě se zase líbí odpověď Carie : Gita

Je to tak, některé věci se nedají změnit a nezbývá, než se s tím smířit. S muzikanta papučáře neuděláš, můžeš plakat nebo zvracet třeba zbytek života (nic ve zlém). Mně by ty sms teda vadily hodně, přiznavam, že bych asi měla dost velky problem se ovladnout, abych se nepodivala do mobilu,... Jediná rada stejně ale je nechat toho, protože on potom může řešit blbosti typu: "kdys mi lezla do telefonu", ale neřeší se podstata, tj. vztah mezi vámi dvěma a co je v něm špatně. A já se bojím, že tohle ani pro tebe uspokojivé řešení nemá. On nemá důvod se měnit, protože mu situace vyhovuje. Má svá povyražení, ty na něj čekáš doma, brečíš, vyhrožuješ, slídíš, ale stále jsi tu, k dispozici, a on tě ještě degraduje vyjádřeními, že mu nepřipadáš dost zajímavá na to, aby takové sms psal tobě. Že by tě bral jako kus nábytku nebo možná jako chůvu pro své děti? Kruté, ale bohužel asi pravdivé... Jo, pravda bolí, ale pokud ji neznáme nebo nechceme slyšet, nikam se neposuneme. Tady jsou jen dvě možnosti: zvyknout si (ale to ti zjevně nejde) anebo odejít. Když ne naráz, tak aspoň po té náležité přípravě.

duben 25, 2007 08:49

Andrejko - ještě jedna rada: : d@niela

Píšeš, že když tě ušlape tak, že už máš jen "jedinej nádech", tak zase začne být hodnej, něžnej, pozornej... Holka, to je stará známá hra, to je manuál starej snad jako samo lidstvo...
To si pak asi obvykle říkáš: "JÉ, ON SE ZMĚNIL..." prdlajs, má drahá, to jen přešel k bodu dva . Nechá tě se trochu vzpamatovat, snad se i postavit na všechny čtyři... A když bys si myslela, že Ó BOŽE, JÁ JSEM TAK ŠŤASTNÁ, SVĚT JE NÁDHERNEJ! tak zase nechá někde "nenááááápadně" nějakou tu "volně loženou sms", případně "zapomenutej e-majlík" - a šups s tebou zpátky na dno, holka, a kmitej!!!!!!

Ne - poradím ti jedno: zkus se předem uhadovat jeho reakce. Přeci za těch cca 7 let už ho trochu znáš, ne? (Zvlášť když on tě má na dálkový ovládání.) A když zareaguje tak, jak sis předpověděla, hurá! máš bod!! Hraj si takhle s ním tajnou hru... No, a pak už můžeš zkusit jednat tak, abys si jeho jednání předem naplánovala. Počkej, uvidíš, jak ti tohle dá perfektní náladu... Víš, když budeš DŮSLEDNÁ, tak bys klidně mohla situaci zcela otočit... Neříkám, že by napsal do Kudlanky on, ale ...
Jo, a víš, co ti ještě řeknu? Až by se ti povedlo situaci otočit, tak dám téměř krk na to, že bys ho asi už zas tak moc nechtěla...
Tak zapřemejšlej

duben 25, 2007 12:09

Co dodat : Andrea

Měla jsem nehezké dětství a jak sleduju, přesně opakuju chyby svých rodičů. Přitom jsem si říkala, že tak nikdy nedopadnu. Vybrala jsem si špatného chlapa, když to nejde a prostě ne, tak teda ne! Danielo s tou hrou to zkusím, třeba se ještě na závěr dobře pobavíme, ale přála bych vám vidět ty jeho zjihlé pohledy a snaživé kecy. Takhle se chová jen když to potřebuje. Blbé je, že ho pořád chci, ale říkám si, že ho nechci, ať si s ním užívá zase nějaká pipka, která ho určitě pochopí a dá mu to zázemí, co ta jeho trapná manželka neumí a ještě má doma bordel a nefouká do polívky , teď je mi ouvej, ale až zaberou prášky a terapie a já, doufám, že bude hej.

duben 25, 2007 15:44

Aleně : Andrea

no hudebník a kretén se vůbec nevylučuje. Ven chodím docela pravidelně, nejsem žena přivázaná k žehličce a plotně, když si zařídím hlídání, můžu kam mě srdce táhne. Jenom ne s ním. Nejsem ušmudlaná chuděrka - i když asi jen navenek uvnitř se tak cítím. Málokdo by do mě řekl, že se takhle užírám, nebo spíš nechám. My na první pohled vypadáme jako super pár. No pod povrchem to docela zahnívá. Díky za radu. Takhle to taky asi nějak dopadne, ve finále budu já ta kráva, co ho opustila kvůli ničemu - kvůli několika pipkám. Prostě nedokážu tolerovat tu křehkou a citlivou duši umělce.

duben 25, 2007 21:48

ještě pro Danielu : andrea

Vybrala jsem si tu disciplínu a důslednost, zatím tomu moc nevěří, myslí si, že když jednou nakoupí a umeje nádobí a zeptá se mě jak jsem se měla v práci atd, že se umoudřím a začnu fungovat, ale už jsem se rozhodla, trochu to občas bolí, ale zvládnu to. Máš ještě nějaké radym jak se vzchopit?

duben 26, 2007 21:03

asi tomu nerozumím... : radana

..to jako že sliboval jedné, či vlastně několika - a možná každé? že s nima bude? a tobě neřekl nic, ani sis ničeho nevšimla, jen když's mu vlezla do mobilu? tak to nechápu...Není on taky náhodou kouzelník?? Přece na chlapovi poznáš vždycky všecko, páni tvorstva...

duben 27, 2007 10:58

... : radana

.o muzikantech něco vím, o kouzelnících nic taky jsem měla chvilky,a často, že bych byla daleko radši někde na zájezdě - třeba i na pláži, když se podařilo - než doma s chlapem a klidně jsem to i ventilovala. Prostě únik z reality, aspoň na chvilku.Nebo jako když tam slezeš z podia a rovnou do autobusu..kdo nezažil, nepochopí..Ale nerozumím,když Ti to dělal už před svatbou - píšeš - jak jsi - jste - to tak dlouho mohli vydržet..jasně, nemám děti,no. Ale přece každá ženská, když už teda je tak hloupá a leze mužovi do mobilu, tak chce vědět jak to je doopravdy..A stejně si to pak zjistí..no ne?

duben 27, 2007 11:12

... : Andrea

Všimla jsem si a proto jsem tem lezla a chtěla jsem zjistit, jak to je, ale on se vymlouval, že to nic neznamená, že je to jen ventil, anbo mě obviňoval, že je to moje chyba, že potřebuje uniknout možná z té reality. Někdo se ale musí postarat, že?
Jak to chceš zjistit, jak to je, on pořád mlží, žiju v nějakém oparu divném. On nechce odejít, nechce vlastně přijít o rodinu, chce vychovávat své děti a taky mě má občas trochu rád . Tak mlží, vyhovuje mít doma teplé jídlo, vyžehlené košile a místo kam se po zájezdu vrátit, ale na druhou stranu potřebuje mít ty holky a já už toho mám dost. Nechci se nechat takle trápit. Mohla bych se tvářit, jako že je vše v pořádku a taky že se vlatně nic neděje, ale to nějak nekoresponduje s mou povahou a představou atd. Prostě mi to vadí a tečka, nevím jestli mi doopravdy fyzicky zahýbá, já mu to nepískám ani ho nesleduju, ale veškeré citové záležitosti řeší s někým jiným, na to pěkné má jiné, ne mně, nežijeme spolu, ale vedle sebe.Chápeš?

duben 27, 2007 11:20

..aha : radana

..tak já myslela, že je k Tobě hnusnej,uráží Tě,ponižuje..nebo i mlátí..??nepsalas to? Jestli "jen" nedělá to co si Ty a hlavně JAK představuješ, tak to fakt spíš o těch představách..a možná vzájemných! Můj bývalý - nemuzikant - taky nedokázal pochopit,proč pořád jezdím po zájezdech nebo po koncertech a mu tvrdím jakej je to opruz a naopak s kolegama se tam těším a vzpomínáme na to v legraci... No a došlo to tak daleko, že to přerostlo v neustálé vyptávání, vyčítání, šmírování a hádky...že už je bývalý Ted jsem s muzikantem a mám pokoj a už mi to vysedávání v autobuse nikdo nezávidí...

duben 27, 2007 13:38

ahoj : Leňula

Ahoj Andrejko, přeju, abys byla v pohodě a věř tomu, že jednou budeš.

květen 10, 2007 15:09