U nás doma je všechno úplně jinak. Občas mne totiž přepadne "stěhovavá", a to je pak průser. Ano, jinak se to nazvat nedá, takže sorry :-))). Už mnohokrát jsem si (za ta léta, co bydlím na pražském Jižním Městě) říkala, že fakt už všechno bylo všude a hlavně, že tak, jak je to teď, je to rozhodně nejlepší. Jenže - pak přijde den, z hlavy mi  jde plamen a dým... a já zúčtovávám s daným stavem, abych nastolila nový (nojo, okradla jsem, parafrázovala chudáka Bezruče, zneužila jeho Ostravu...)

    Takže i když všude se smejčí i za skříněma, pečou rohlíčky, kolečka, ořechy, vosí hnízda, perníčky, a co já vím ještě, i když se lidé snaží nakoupit všechno možné a nejspíš i nemožné (jen aby nebyli pomluveni), já se oddávám přestavování, tahám různé skřínky z jednoho kouta do druhého, případně z jednoho pokoje do druhého, abych poté zjistila, že lepší to bude, když změním nejen umístění, ale i barvu. A semhle by se hodily polštářky... 

     Nějak mi při té mé úžasné zábavě nedošlo, že Vánoce už nepřicházejí, alébrž jsou téměř tady, že se téměř přezouvají za dveřmi - a já tu nemám lautr nic, čím bych je uctila. Přitom - v komoře spí svůj dlouhý sen překrásný stromek (umělý, pochopitelně, ale téměř k nerozeznání od pravého), na policích leží kvantum škatulek, škatulí i óbrškatul s nejrůznějšími ozdobami a zdobením (mám i staré, ještě korálkové ozdobičky, heč!)  a budou tam dozajista spát minimálně do příštího roku. Ne, prostě letos mi nějaké to svátkování opravdu nesedlo.

     Jednak jsem se dlouhodobě prochcípávala ze dne na den, z široké plejády všemožných antibiotik mám žaludek už nafuj, a teď, když už se to snad všechno hlo k lepšímu, dala jsem se do vylepšování svého hnízdečka. Víte, tak jak některé dívky a ženy řeší nepříjemné i smutné situace nakupováním či jídlem, řeším já je stěhováním. A jídlem. Tím taky... Bohužel... Vánoční cukroví jsem jen ochutnala u jedné kamarádky a pak ještě na posledním letošním jednání naší  jihoměstské Kulturní komise; ňam. Ale jinak - odstup satane, i tak bych potřebovala spíš kalorie ze sebe odškrabávat, než přidávat...

      Jenže - jednoho dne jsem na úžasném pinterestu (už několikráte jsem vám tenhle web vřele doporučovala) spatřila něco tak úchvatného, že to se jednoduše nedalo jen tak opomenout... Pečeného krokodýla. Ne, nelekejte se, je to vlastně lautr obyčejný štrůdl z lístkového těsta, jen poněkud jinak tvarovaný. Ale protože mám kamaráda, který si čirou náhodou krokodýly nesmírně oblíbil, rozhodla jsem se mu toho jednoho urobit. Ale aby to nebylo jednoduché a běžné, nepéct ho se sladkou náplní, ale na slano... Přivedl mne na ten nápad i jeden z dotazů do kudlanky. 

        Nakonec jsem ovšem zvolila před hlavním pečením podniknout jedno zkušební, a tak jsem upekla rybu - ne, asi to není zrovna kapr, nevím, co za potvoru mi z trouby vylezlo, ale mohu vás ubezpečit, že je neskutečně lahodná.

Suroviny:

Mleté maso (pokud možno kvalitní)

Klobásky

Vejce

Okurky

Sušená rajčata

Sýr

Pepř, sůl, pálivá paprika

Černé olivy

Postup:

Maso jsem na pánvi orestovala, slila vysmažený tuk. Klobásky nakrájela na kolečka, orestovala, slila vysmažený tuk. Vejce uvařila, nakrájela na kostičky. Okurky a sýr  jakbysmet. Stejně tak sušená rajčátka a olivy. Když mleté bylo zase studené, dala jsem ho do mixéru a zlehka projela. Z té trupelnaté potvory byla lehounká nadýchaná drť. Nakrájené klobásky, také vychladlé, jsem rovněž lehce projela mixérem, a pak už jen vhazovala do mísy, plus nakrájená vejce, okurky, sýr, koření i pár těch oliv. Nepíšu schválně kvantum, je to na vás, pokud se to rozhodnete zkusit, abyste si sami určili, kolik čeho. Nebojte se moc té pálivé papriky, pokud je to pro dospělé… Zamícháno, a už teď by to byl základ na super salát – přidat trošku majonézy na spojení, jéje, bylo by to zase něco jiného!

Ale já tak vrazila syrové vejce, zamíchala a už rovnala na vyválený plát. Taktrochu jsem si to už vyvalovala podle předpokládaného tvaru – tj. úzká tlamička, široké tělo a u ocasu zase zúžit. Jo, zkoušela jsem to i nařezat a překládat jak u toho krokodýla, ale výsledek nejni zrovna malebný, Ovšem i tak se to upeklo suprově.

V podstatě se jedná o to, aby se upeklo hlavně to těsto, protože vnitřní ingredience jsou už hotové, rovnou jedlé. A ještě něco důležitého: nechte si kus těsta bokem. Až bude ta tlustá roura skoro hotová, upečená, přidejte teprve ke konci vytvarovaný ocas a dopředu ploutve. Pokud byste je dali současně, jistojistě by se vám spálily… Mně bohužel nevyšlo těsto na tu horní ploutev, to tedy až příště, až budu péct ten „dárek“. Pevně doufám, že se mi povede stejně dobře, jako tento… A ještě jedno: vřele doporučuje vytaženou potvoru položit na vrstvu savých ubrousků nebo kuchyňských utěrek. Nebude to pak téměř vůbec mastné, jen lahodné.

Taky si pak budu muset dát víc záležet na „sochařské“ práci :-))).

Drahouškové moji, hodně štěstí a braňte si zdraví. Doba je teď poněkud bláznivá; dávejte na sebe víc pozor… nic se nemá přehánět, ať se tu všichni ve zdraví zase sejdeme za těch pár dní.

d@niela

... : mia I

kapr je kouzelnej, přímo k sežrání

Klidné prožití vánočních svátků, veselého silvestra, v roce 2018 především pevné zdraví Tobě Danielo i všem čtenářkám a čtenářům Kudlanky.

A Tobě ještě navíc v roce 2018 mnoho neopakovatelných zážitků s tím chlupatým mazlem - Kayem.

prosinec 22, 2017 14:36

... : *deeres*

Abych řekla pravdu, tak lidem, co se baví proháněním v obchoďácích vůbec nerozumím. Ani párem volů by mne tam teď nikdo nedostal. Stejně tak nechápu stěhovací mánie. Než něčím začnu šoupat, vezmu čtverečkovaný papír ve velikosti místnosti, pak ve stejné zmenšenině to, co má do místnosti přijít a šoupu s tím pouze na papíře. Najdu optimální rozmístění a pak už s tím nehnu. A proto mohu vánočně blbnout.
A taky mám perličkové ozdoby, ale už jsou na dánské jedli. A v kuchyni teď voní čerstvě upečené panettone, ve vzduchu je cítit vanilka, hřebíček a skořice. Na tom má zásluhu pekárna, já tam jenom nacpala to, co tam patří. Vánočku já od dětství nejím, protože moje máma jí vždycky připálila a nutila mně jí jíst s odůvodněním, že se na mne budou smát chlapci. Chlapci se nesmáli, za to mně bylo vždycky po ní špatně.
Rybu mít také nebudeme, kapra jím jí jenom já a vloni jsem ho jedla ještě v červenci. Tak jsem na stánku koupila alespoň hlavu a kelímek velikosti 2dcl s vnitřnostmi na polévku. Když mně prodavač požádal o 150,-Kč, málem jsem upadla. To jsem dřív dala za celého kapra i s tou hlavou a vnitřnostmi. Ale žádná sranda není zadarmo.
Všem abonentům Kudly přeji příjemné Vánoce a příští rok ať se nám vydaří.

prosinec 22, 2017 16:22