Moje maminka měla doma maďarskou kuchařku a vařívala podle ní. Nikdy jsme ovšem v Maďarsku nebyli a vůbec netuším, kde se u ní vzala tahle chuť experimentovat. Jak se říká, každého mužského poznamená maminčina kuchyně na celý život, a celý život bude srovnávat s tím, jak vařila jeho maminka.
Já měl štěstí, Anička vaří líp, než má maminka, což přiznává i ona sama, tedy maminka, samozřejmě. A je pravda, že znám několik lidí, kteří jsou šťastlivci – jako já. Jenže ne, že by jejich manželky vařily tak dobře, ale jejich maminka vytvářela tak příšerné blafy, že vlastně cokoli je lepší. Já u nich jedl, vím o čem mluvím, ovšem jejich "štěstí" jim nezávidím. Ale dost povídání, tady je jeden recept z maminčiny maďarské kuchařky, a nebojte se, časem jich bude jich víc.
Csikos Tokány
1 cibule nadrobno pokrájená,
120 g slaniny na plátky,
3 lžíce sádla,
900 g vepřového z kýty, nakrájeného na kostičky,
2dl bílého suchého vína,
2 lžíce mleté papriky,
sůl,
1 lžička trochu rozdrceného kmínu,
1 zelená paprika, na plátky nakrájená,
400 g konzerva celých rajčat,
kuřecí vývar dle potřeby,
1 dl zakysané šlehačky
Na horké pánvi opražíme plátky slaniny, vyjmeme je a dáme stranou. Na tuku ze slaniny osmažíme cibuli, přidáme papriku, dobře promísíme a dáme stranou. Na téže pánvi na sádle opečeme maso s kmínem dohněda, vyjmeme a dáme také stranou.
Na pánev pak nalijeme víno a uvolníme všechen přípek. Vrátíme pak znovu na pánev vše, co jsme dali stranou, přidáme papriky a rajčata i s tekutinou. Zalijeme horkým kuřecím vývarem tak, aby pokrýval i maso. Pomalu dusíme 1 1/2 – 2 hodiny, až je maso měkké, ale ještě drží pohromadě. A pak už jen jíst…
Podáváme po maďarsku s tarhoňou, nebo po česko-maďarsku s noky. Případně rovnou po česku s knedlíky, k tomu misku zakysané šlehačky, kterou si pak každý přidává sám podle chutě do talíře.
Tak a teď už vám jen přeju, aby se vše povedlo jak má.
Příjemné dny a dobré chutnání
MICHAL
Pro případné databázistky:
Následující Michalovy recepty vyšly na Kudlance
cca před deseti léty.
Ale vzhledem k tomu,
že by bylo škoda je nechat zaváté léty,
zopakujeme si je znovu.
:-)))
Jinak maďarská kuchyně je výborná, ale u nás bohužel dost opomíjená, protože módní trendy jsou někde jinde. Mám doma knihu "Culinaria Maďarsko", která je naprosto skvělá. Nejen že jsou v ní recepty (nejsou prvoplánové), ale je perfektním průvodcem celou maďarskou gastronomií v historii i nyní. Kniha je teda už roky rozebraná, ale na konci listopadu má vyjít druhé přepracované vydání. Doporučuju všem, co rádi vaří a jedí. Je sice trochu dražší, ale zase je to echt bichle. A kdyby náhodou někdo neuměl číst, stojí za to si ji koupit už jen kvůli stovkám nádherných fotografií.
Jenže ne, že by jejich manželky vařily tak dobře, ale jejich maminka vytvářela tak příšerné blafy, že vlastně cokoli je lepší.
Michale, to jsi mě celkem rozesmál. Ale máš pravdu. Já občas mrknu na Primě na pořad Prostřeno a jsem naprosto šokovaná nejen tím, s čím se lidé odváží jít do soutěže o vaření, ale především tím, jaké blivajzy vaří a ještě říkají, že jim to tak chutná a celé jejich rodině taky. Některé pokrmy jsou naprosto otřesné už jen po vizuální stránce, vhodné snad tak pro prasata.
Nedávno mě pobavila moje snacha, když mi řekla, že si kdysi myslela, jak její maminka umí dobře vařit. Prý od té doby, co ochutnala moje jídla, zjistila, že to nebyla pravda.
No, potěšilo mě to - musím přiznat.
Nikdy u nich nechyběl uherák, nebo alespoň čabajka. Podle July se u nás doma vařily halušky s bryndzou, někdy jenom se škvarky a zelím, pagáčky, kapustnice s klobásou, zelné placky,samozřejmě pálivá gulášová polívka, po které vám hučelo v uších a teklo z nosu, ale nejvíc jsem milovala uherské zelí.
Příprava je jednoduchá, kysané zelí trochu pokrájet, napůl uvařit s kmínem a pořádně vymačkat, jinak to neupečete. Vepřové mleté , nebo napůl s hovězím smíchat s usmaženou cibulkou na sádle, solí, pepřem a vajíčkem.
Já peču ve vymazané a strouhankou vysypané Remosce ve vrstvách, na dno zelí, pak maso, zelí.... a zelím se končí. Všechno před dopečením zalijeme rozšlehaným vejcem v kapce mléka, s trochou mouky a pálivé papriky.
Kolik čeho netuším, dělám to od oka, ale není co zkazit, pokud to moc neokořeníte, nebo neosolíte. Já to ráda jen tak, ale příloha jsou asi nejlepší vařené brambory.
Po tetě jsem zdědila i slovensko-maďarskou kuchařku, jenže tu někam odvál čas.
Čím jsem starší tím jsem línější vařit složitá a dlouhotrvající jídla.Kopíruju a ukládám.
