Možná jste se i vy zúčastnili párty, kdy se nad ohněm na špízu opéká pořádný kus masa. Vypadá to lákavě, ale výsledkem občas bývá spálený povrch a polosyrový vnitřek. Ono mít stále na starosti oheň, případně hlídat několik hodin rošt, není zrovna činnost přinášející nepřeberné množství zábavy. Co tedy s velkým kusem masa, které se skoro nevejde do trouby?

          Ano, jde to nařezat, naporcovat, ale co to zkusit trochu jinak, způsobem amerických indiánů, způsobem dodnes používaným? Rozhodla jsem se proto vyzkoušet pomalé pečení pod zemí ve vykopané jámě, a podělím se s vámi o výsledek a mé zkušenosti.

Nejdříve si vykopeme jámu. Asi metr hlubokou o průměru taky cca metr. Pochopitelně, záleží na tom, kolik máme síly. Dno jámy vysteleme kameny (ideální by byl kus betonu), zkrátka něčím, co nasaje teplo a dlouho je pak drží. Pokud budete šikovní, je dobré kameny dát i po stěnách, ale pozor, aby se nezačaly bortit.

Připravíme si tvrdé dřevo. Na dně jámy pak rozděláme oheň, a ten udržujeme tak dlouho, dokud nemáme asi 30 cm vrstvu žhavého popela.

Nu, a zatímco oheň hoří, začneme se věnovat masu. Mj. nejlepší je ramínko z prasete, kus hovězího z pupíku, zkrátka něco, co je dobře prorostlé, je toho hodně a jak už jsem se zmínila, nikomu se to nechce krájet a porcovat. Pět kilo je tak ideální váha. Maso prošpikujeme česnekem, obložíme bylinkami, které máme rádi, ničím nešetříme, a nakonec ten flák masa dobře zabalíme do alobalu.

Asi po hodině by měl oheň zvolna dohořívat;  na žhavé uhlíky proto položíme čerstvé uříznuté větve, asi 3-5 cm silné a vytvoříme jimi mřížku. Na ni položíme maso v alobalu, a zaházíme ho listím. Například z kukuřice, vinné révy, atd. – zkrátka něčím zeleným, čeho je hodně a je to potenciálně jedlé, ale nikdo to nechce.

Vrstva listí by měla dosahovat až skoro k vršku jámy. Poté už přijde na řadu vyhrabaná hlína, kterou se jáma zahází, aby z ní neunikal kouř.

Vše je nejlépe dokončit odpoledne, cca před večerem.  Pak máme asi 24 hodin času, ve kterých se zdánlivě nic neděje.

A je druhý den, zase podvečer, přátelé a kamarádi už přišli, takže se chopíme lopatky a začneme opatrně odhrabávat hlínu. Začneme po okrajích, a po chvíli se nám uprostřed objeví naše alobalová koule. To už je vše cítit příjemným kouřem a vůní pečeného masa, takže zbývá jen ten kus masa vyzvednout z jámy.  Pokud si maso v alobalu ještě před vložením do jámy ovážeme drátem, bude snadné ten voňavý balvan bez větší újmy vyzvednout.

Také je důležité, abyste předchozí den nelenili a připravili si pár příloh i nějaké vhodné omáčky.

Nu, a teď už můžete přikročit k rozbalování a servírování masa. To bude měkoučké, takže ho lze i lehce trhat rukou, voňavé, lahodné - něco mezi pečeným či grilovaným. Tuk se roztavil a zbylo jen to báječné maso...

Dobrou chuť vám všem přeje

ELLA

Jo, : Milene

jo. Vypadá to opravdu báječně ale nedostupné. Jámu 1m x 1m kopat nebudu.

srpen 23, 2016 09:21

... : *deeres*

Vypadá to dobře, tak až mně utrhnou proud, vezmu krumpáč a lopatu.
Kdysi jsme na plovárně v Hostivaři pekli i buchty.Vlastně to byla sázka, kluci tvrdili, že my holky buchty neumíme. A když v hlíně, ve stráni, kluci vykopali díru a vyložili cihlami tak , aby se pod cihlami dal rozdělat oheň,tak my holky umatlaly těsto a udělaly buchty. Nebyly jak od maminky, ale jedlý jo.
Na vodě jsme kynutý těsto pekly na klacku, pak potřeli rumem, obalili vanilkovým cukrem a skořicí.
Recept nám ukradli, říkají tomu teď trdelníky a prodávají to na Staromáku za drahé peníze.

srpen 23, 2016 12:06