Leden se blíží ke svému konci, dozněly poslední petardy, z oken a zahrad zmizela světýlka vánoční výzdoby a u kontejnerů smutně postávají opadané kostry stromečků, které nám dělaly v pokojích radost o vánočních časech. Blíží se únor a jsou tu oslavy Masopustu. Název Masopust je zavádějící, oslavy začínají na Tři krále a končí Popeleční středou a v té době se můžete nacpat masa až k prasknutí.
Doba, kdy se maso nejí, je teprve až od Popeleční středy do Velikonoc. Velikonoce jsou pohyblivým svátkem a tak ani oslavy Masopustu nemají pevné datum. A protože se jedná o zimní období, bývají oslavy spojené se zabijačkou.
U dědy na vesnici se slavil Masopust v únoru, kdy se poráželo prase a my děti měly zimní prázdniny. Pro mne to byla, jako notorického nejedlíka čehokoliv - ale zvláště masa - doba hrůzy. Kdysi roztomilé selátko Jaroušek se změnilo v bagouna, který na nás zlomyslně zíral škvírami očiček zarostlých sádlem a žlutými tesáky ohlodával dřevěné bednění chlívka. Řezník přišel brzy ráno a pak to šlo ráz na ráz. Na kamnech stály hrnce vařící vody, do nich přišlo maso na jelita, jitrnice, prejty a ovary, a mně se dělalo špatně nad mastným puchem, který se vznášel nad dvorem. Jen jsem vstala z postele, bylo to tady.
K snídani teta flákla na stůl pekáč, právě vyndaný z trouby s prejtem a k tomu na dosycení černou polívku s chlebem. Ten byl také domácí a byl to jediné, co jsem byla ochotna sníst. V poledne jsem stávkovala u řízků a baštila pouze zelí a brambory. Pak jsem se tajně vloupávala do komory, kde stávaly na prknech sádelňáky a bohatě s ním mastila pajzáky chleba. Sádlo v tuhém stavu mi nevadilo, to jako Jaroušek nevypadalo.
Jenom jsem si nesměla splést sádelňák, bylo tam sádlo čisté, pak sádlo s rozemletými škvarky, to jsem si směla vzít, a další kameňáky byly s jitrnicemi, nebo masem zalitým sádlem. Kdybych hrábla do masa, tak to by byl mazec...
Masopustní průvod byl ve vesnici jen jednou ročně, ale zabijačky se dělaly ve většině stavení, prasata se porážela postupně, jak bylo předem domluveno s řezníkem a sousedé se navzájem obdarovávali svými výdobytky, které by jinak, v době bez mrazáků, podlehly rychlé zkáze. Můj děda měl v hlavě seznam, co je pro koho určeno a takhle to měli, podobně jako můj děda, roztříděno třeba i u Nepilů. Tohle je z jeho knihy „Střevíce z lýčí“:
První okruh – sousedé v epicentru zabijačky - ti dostali jitrnicovou polévku, jitrnice a ovar
Druhý okruh - přátelé - obdrželi jelítko a kousek sulcu
Třetí okruh - vesnické služby, jako listonoš, švec, krejčí, kominík, kovář... - ohodnoceni dle ročních zásluh bylo jitrnicí, jelítkem, prejtem, či sulcem
Čtvrtá skupina - doktor, farář, učitel - polévka, jitrnice a maso
Pátá skupina - přímí příbuzní - od všeho něco plus maso
A poslední, šestá skupina, to byl nejužší rodinný klan, včetně řezníka, který mohl sníst cokoliv, včetně budoucí tlačeny a vyuděného masa.
Výslužku rozdávat po sousedech bylo povinností nás dětí. Ve vzpomínkách mám, že byl vždycky sníh, i když možná nebyl, ale já si to tak pamatuji. Děda měl statek stranou, výslužka nám byla naložena na rohačky a my jí vezly do vsi. Cesta byla kolem hřbitova a kostela, a já mazánek, jsem ze všech sestřenic a bratranců byla nejmladší. Druhá nejmladší byla moje ségra a i ta měla o čtyři roky více, než já. Oblíbenou zábavou mých bratranců bylo mne strašit. Hezky dlouho mne ve snu pak pronásledoval oběšený kovář s vypadnutým fialovým jazykem, který vylezl z rakve ve hřbitovní kryptě. Přítrž tomu udělal až děda, když jsem s řevem prchala kolem hřbitovní zdi a saněmi s výslužkou jsem vymetla hnojůvku.
Na masopustní průvod u dědy se moc nepamatuji, na letošní u nás se pamatuji moc dobře, protože ten proběhl v sobotu. Tradičně, letos to byl již 19. ročník. Začal u zámku volbou královny, tou je zvolena nejhezčí a nejvypečenější (rozuměj nejhubatější) neprovdaná dívka. A že bylo z čeho vybírat ! Ta děvčata, co se nestanou královnou, jsou pak její fraucimor, vymetačky. Královna je korunována, jsou jí předána masopustní práva, je vysazena na Klibnu, vlastně dva statné mládence. Statní být musí, protože královnu nesou až na památný vrch.
Nezvolené královny obdržely košťata a před královnou na Klibně umetají cestu. Na starobylém Šibeničňáku se tancují bujaré kolové tance, tančí tu Smrtka i Půst a medvědář hlídá nebezpečné medvědy, se kterými se zde utkají jenom ti nejstatečnější ze statečných.
Nakonec masopustní mrav káže učinit něco hrozného, ukrutného, ale nevyhnutelného. Ta nejvýznamnější maškara Klibna, se musí utratit, aby byla její síla i veselost zachována na období, kdy přijde smutek, půst, všední dni a hlavně spořádaný život.
Ale teď se ještě tančí a k večeru se jde do místního pivovaru, kde čeká hudba, zabijačka a světlé, svrchu kvašené 16° pivo Bock, které se vaří jen na Vánoce, Velikonoce a také o zdejším Masopustu.
Jo, my se máme…
DEERES
je fajn, že se tu objevily články od Justíka, Wendy a Tebe. Příjemná změna od politiky, oddychovka a Daniela má alespoň částečně ušetřenou práci. Já teď nějak už několikátý měsíc zaostávám s články .
Článek potěšil. Já byla na zabijačce jednou. Asi před 30 ti lety. Nutili mne míchat prdelačku. A nejen míchat ale taky jíst. To bylo hrozné. Nikdy jsem ji neměla ráda. Opečenou jitrnici jednou za čas nepohrdnu. Ještě můžu libovou tlačenku. U nás v Praze je Masopustní průvod začátkem února, ještě jsem nikdy nebyla, tak jsi mě tím vyprávěním naladila. A nemyslím, že to je jenom nějaká módní vlna, Prahu opustila spousta rozených Pražáků a zabydlela se na západ od Prahy a pořád ještě se tu hodně staví. A k obnovování českých tradic dávají většinou podnět, ti, co sem přitáhli z města. Znovu tu začaly fungovat různé spolky, slaví se Velikonoce, Dožínky, Martin, Mikuláš, Vánoce a i ten Masopust. Je tu nově opravený velikánský statek na náměstí, kde sídlí OÚ, knihovna , společenský sál i tělocvičny a hospoda. Jsou tu obnovené polní cesty s výsadbou stromů a i nově někdejší Boží muka, které vyrobil místní kameník částečně z toho, co zbylo, zbytek vytesal z pískovce. Nebydlím v Roztokách, ale kousek vedle v menší obci, je tu i zámek, tam jsou zase filmová a divadelní představení hlavně pro prcky.
On je to teď tak trochu problém, dostat se k takovým pochoutkám. I na trzích prodávají podvodníci, je to předražené a když se to pak vybalí doma, ani to nemusí být k jídlu. Jistě jsou na trzích i poctiví řezníci, ale jak je rozeznat? A "pochoutkám" z Alberta nebo z Tesca je nutno se rovnou vyhnout velkým obloukem.
Takže plně souhlasím s Deeres. Jó, vy se máte.
Jednou přijeli i kamarádi z Prahy, čichli do kuchyně, odběhli si za roh odložit, nasedli a odjeli (přijeli v dopoledních hodinách). Podruhé už to vydrželi celých 10 minut. Dáváme jim tak rok, dva a možná už zůstanou.
Jinak jsem si v souvislosti s masopustem vzpomněla na pečivo boží milosti, hodně sladké, ale kdysi oblíbené místo koblih.
Zrovna smažím vepřové řízky z kýty z Tesca, u toho aspoň, když už nic jiného, vím, že nejím separáty. O kvalitě vlastního masa, "votom žádná".
http://www.masojiko.cz/prodejny Prodejny mají stejného dodavatele, tak snad i stejnou kvalitu.
Stejně bych ale raději zažil zabíjačku se vším všudy, s horkým třaslavým ovarem, s výpečky z krkovice, s notnými panáky pravé slivovice, s pivem, s kytarou a se všude panující bezva náladou.
U mě se to hodně mění s věkem, kdysi dávno jsem měla ráda jelita, to bych teď nevzala do pusy, naopak jsem nemusela jitrnici, ani čerstvou ani opečenou, teď si na ní pochutnám.
Ovšem řízek z čerstvého masa, čerstvá kotleta nebo krkovička na pánvi z doma krmeného pašíka, z masa jen odleželého (z mrazáku už to taky není ono) - to je lahůdka, to bych mohla pořád.
Masopust ve vsi teprve bude, já tyhle obecní trachtace moc neprožívám, ale jsem moc ráda, že se konají, líbí se mi lidi, co nelení a ve svém volnu něco nachystají.
Když jsem byla malá, jezdívali jsme na zabijačky k tetě. Mamka dopředu navařila kroupy, nakrájela asi 20 rohlíků a ráno jsme jeli. Většinou už prase viselo na šraňkách. No a jako děti jsme si jen užívaly ovaru s křenem, kterej tehdy tak štípal do nosu, jelítek, jitrnic a prdelačky.
Masopusty se držely v okolních vesnicích. Moc jsem na ně nechodila, jen si pamatuju, když nás třeba zasavily maškary, když jsme projížděli vesnicí v autě, že jsem se bála. Chlapi bývali i dost v náladě a na mladý holky se přímo vrhali. Někdy to byla docela drsná zábava.
