frankfurtská od maminky mohla být jiná protože

ji dělala z hovězího, pokud je z vepřového musí to být s párkem hodně suché, přidala bych anglickou slaninu - možná ta popisovaná vůně mohla být právě přidanou slaninou. Ale taky hlavně kořením, zeleninou - celý pepř, nové koření, bobkový list, mrkev, celer. K paprice mohla přidávat 2 lžíce rajského protlaku příp. kečupu. Hořčici a masox bych nedávala.

Vždy ji dělala jedině z vepřové kýty. Zeleninu určitě nedávala. Slaninu ano, ale tu dávám, to jsem zapomněl nahoře napsat. Hořčici a masox tedy pro příště vynechám, ale v tom to asi nebude, něco spíš chybí.

jaké dáváš párky? pokud kupuješ běžné separáto-škrobové, může to být tím.

ji delala? S tou provonenosti to muze souviset. Ja si pamatuji, ze u nas se v podstate varilo v nedeli od rana, vcetne polivky - proste neslo jen o tu frankfurstkou, ale o cely obed, coz se dneska malokdy zadari (i kdyz zrovna veprovou si klidne pul dne vychutnam )

Nejspíš je rozdíl i v tom, na čem vaříš. Teta na Moravě měla celá léta stará kachlová kamna s pláty, topilo se dřevem. Já vařila na plynu. A to, co u tety dlouze bublalo na kraji tálu, vonělo a chutnalo jinak, než když jsem to samé vařila doma.
Stejně tak jsem doma nikdy neupekla stejně dobré buchty, jaké jsem dokázala upéct na Moravě v tetiný kachlový troubě na litinovém pekáči.

Párky spišské nebo vídeňské, údajně obsahují dokonce i maso (ale kdo ví?), cena cca 18,-Kč za deset deka. Může to samozřejmě souviset se zhoršující se kvalitou masa i párků, jenomže před asi šesti lety to asi o moc lepší nebylo. A navíc, máma na sídlišti nakupovala obojí v Albertovi.
Jak dlouho to dělala, to sice nevím, ale déle než těch 90 až 110 minut to v troubě být nemohlo.

odhadnout, nebo tvrdit, jak moc velký rozdíl je v tom, jaké je použito sádlo, nebo tuk, na kterém se to maso připravuje. Pořád ale mám zato, že domácí sádlo je na takové věci nejlepší. Všechny oleje a margaríny bych akorát nacpal nějakému velice nemilému člověku do určitého otvoru. Ono by mu to vlastně v některých případeh mohlo dokonce i pomoct od nepříjemných bolestí břicha.

Já frankfurtskou nedělám, takže neporadím, ale jen mne napadlo - když to má být frankfurtská, nemělo by to být z frankfurtských párků?

Maminka taky potírala maso před opečením hořčicí? Možná ta "opečená" hořčice na mase dělá tu jinou vůni, než u mámy? Já hořčicí dochucuji až konečnou omáčku, ale já dělám hovězí, ne vepřovou fr.pečeni.
A masox. Pokud neříkáš "masox" obecně všem bujonovým kostkám, to dělá hodně lidí, tak bujonové kostky masox jsou jedny z nejhorších, mně třeba až páchnou. To můžu vůni jídla taky ovlivnit. Pokud nemáš na podlití pravý vývar, zkus jiný instantní bujón. Na netu se dá vybrat a koupit i kvalitní, ale i obyč Marks&Spencer ve skleničce bude lepší, než masox. Nedodá takovou tu univerzální "maggi" chuť, jen zesílí masovou chuť omáčky, vývaru.

Na všechny vývary a omáčky, dušené směsi, kde nevadí trošku zeleninové přichuti, se mi skvěle osvědčuje Nesoldík z Davídkova koření. Najdeš na netu, mají i jiné dobré a přírodní směsi. Je to určitě zdravější, ale taky chutnější než masoxy. U nás se hodně používá kurkuma, kupuju taky u Davídka.
Zrovna do té frankfurtské bych ho ale asi nedala, nevím, tam mi ta zeleninová příchuť trošku nesedí. Když už, tak použít houbový prášek (mleté sušené houby), ten hovězí skvěle doplní.

je to jen tím, že v té vůni jsi celou dobu a tak ji tolik necítíš..

Také to může být prostou idealizací toho, co jsme zažívali v dětství. Jak prosluněné byly prázdniny, jak veliká zahrada ...

je fakt, že my mužský jsme vyrostli na maminčině kuchyni a celý život s ní budem srovnávat. Máme totiž kromě paměti normální ještě chuťovou. A taky, jak praví šídlo:

je to jen tím, že v té vůni jsi celou dobu a tak ji tolik necítíš..

Mimochodem, má teta byla kuchařka od pánaBoha, ale potrestaná. Cokoli vařila byl strašidelnej blaf a já to tu a tam musel jíst, jsa pozván na návštěvu. To se prostě sníst musí a já se snažil ty kusy tlustého hovězího hodit do krku, ne do pusy a rychle spolknout abych se nepoblil. Má Anička vaří excelentní španělské ptáčky, ještě jsem neviděl člověka, který by je nevelebil - krom mých dvou bratranců. Byli zvyklí na blafy od tety.

Kdysi dávno jsem tu byl nad jedním článkem ve při s Alenkou puntíkatou. Už ani nevím na jaké téma to bylo. Dával jsem jí však příklad, který se pak celou dobu, nevím proč, obracel proti mně. Tehdy jsem jí řekl, že když dvě ženy uvaří např. svíčkovou, bude mít vždy rozdílnou chuť. Je to úplně stejné, jako když se budu milovat postupně se dvěma ženami. Zážitek z milování, tedy pocit, chuť, bude také různý. Tehdy jsem se tím příkladováním snažil omlouval chlapy, kteří rádi ochutnávají jiné masíčko. To jsem si ale dal...Se svým příkladem jsem tu byl u ní za zvrhlíka....
Myška to tady také vzpomněla. Různost chutí u frankfurtské. :-) Ony jsou vlastně znát rozdíly i od jedné ženy při opakovaném vaření jednoho jídla. A pokud se vrátím k příkladování, i milování s jednou ženou je v sobotu jiné než třeba ve středu. To je fakt faktoucí, na kterém ani puntíkatá nic nezmění. :-)
Někdy se povede přímo kulinářská mňamka, někdy ne. Nikdy to ale nebude absolutně stejná svíčková, rajská či koprovka. Proč by to mělo být u frankfurtské jinak, že?

přesně tak.

Tohle byla URČITÁ SPECIFICKÁ vůně něčeho, co bylo vždycky JEN v té frankfurtské. Čili, buď jde o špetku nějakého koření, které nevím, anebo tu chuť přebíjím něčím, co tam nepatří nebo toho dávám moc. Třeba cibule? Nevím. Příště to zkusím bez cibule a bez pomatlání kýty hořčicí. I když máma určitě o hořčici mluvila, to vím jistě, je možné, že jen trochu potřela párky před špikováním (dík, Mio 1). Nic rajčatového ani zeleninu nedávala, to vím též jistě.
Např. na chuť a vůni "maminčiny" kuřecí nebo hovězí polévky jsem přišel čirou náhodou. Ty vařím docela často, vždycky výborné, ale taky to nikdy nebylo to ono. Až jednou jsem si náhodou v kuchyni nějaké dámy čichnul k muškátovému oříšku a TO BYLO ONO. Teď stačí párkrát strouhnout nožem z oříšku do hrnce a je to! Tak asi tak nějak.....
Pěkný den všem. J.

Podle mě česnek. Nebo aspoň v původním receptu není uvedenej.
Takže 1-2 stroužky utřít a přidat zhruba ve fázi "vaří se ještě cca 20 minut". Čím později, tím výraznější šmak.
K množství pazourků i času na vaření se dojde metodou pokus-omyl

už mi napadá jen špetka tyminánu, která se dává do omáček typu rajská apod. Ale zrovna u frankfurtské nevím, jestli přidat. Nenakládala to maso maminka do něčeho před přípravou? Co smetana nakonec, tu nedáváš?

tymiánu

Smetana určitě ne (i když, se smetanou jsem to také někde v hospodě měl a ušlo to). Tohle byla téměř čirá šťáva, jen nepatrně zabarvená paprikou a nakonec jen nepatrně zahuštěná máslem se ždibcem mouky. Česnek určitě také ne. Tymián - nevím, nemám, někde bych si k němu musel čuchnout. Nové koření - nevím, nemám, také si musím někde čuchnout.
Mně už fakt nejspíš napadá, že to kazím výraznou vůní cibule a hořčice, že tím třeba přebíjím jemnější voňavou chuť špeku a párků.

Mě

já jsem měl dříve taky takový, podobný problém, s Rajskou omáčkou. Čas od času jsem si ji udělal, ale taky mi tam stále něco chybělo, co by "uzavřelo" tu chuť, na kterou jsem byl zvyklý z domova. Až jsem byl jednou na návštěvě u známých a byla Rajská. No a bylo to přesně takové, jak jsem byl zvyklý jídat doma, tak jsem se kamarádky ptal, co je ten malý "kouzelný" dotek, který tu chuť doladí. Napřed něvěděla, co zvláštního by to mohlo být, tak mi popsala celý postup, až došla ke konci, kdy už je to celé hotové, ale na to dochucení, že dává malou špetku mleté skořice. No, a to bylo "ono", ta skořice mi v těch mých rajských omáčkách chyběla. Ovšem pochybuju, že by to mohlo být i v tomto případě s tou Tvojí Frankfurtskou. A to Nové koření je taky velice vhodné, ale strašně s ním opatrně, může být celé, nebo taky mleté. Ještě mě tak napadá, že by ses na tu frankfurtskou mohl podívat do kuchařky od M.D.Rettigové, to byla Paní Kuchařka, třeba tam na tu ingredienci narazíš. Tož Good Luck !

Já teda nejsem milovníkem českých omáček (jsou na mě moc těžké), ale omáčky od mojí maminky miluju, od nikoho jiného mi nechutnají. Někde jsem četla, že tou tajnou ingrediencí v jídlech našich maminek a babiček je "láska", se kterou to pro své blízké připravovaly. Možná na tom něco bude.
Ani po několika mnohých pokusech se mi nepodařilo docílit chutí jedné omáčky, která nemá jméno, ale mamka do ní krom těch obvyklých surovin (cibulový základ, opečené maso, výpek trochu zaprášený hladký moukou, masový vývar, sůl, pepř, červené víno) přidává i med, zavařované mechovky (klikva bahenní), muškátový oříšek a trochu sójové omáčky. Tak jí tvrdím, že mi naschvál neprozradila tu jedinou ingredienci, která dodává omáčce ten správný šmak - to prostě aby to nikdo neuměl tak dobře jako ona.

I já dávám tajnou ingredienci. Vařím převážně jen, když je to pro děti nebo pro vnoučata. A chutná jim vždycky skvěle, to jen já sám vím, že to pořád není "to vono". Sám pro sebe si docela vystačím se stravou komisaře Rexe (houskami se salámem).

musím s Tebou na stopro souhlasit, ta láska je veledůležitý element, nejen při vaření. Francouzi snad prý mají na to nějaké pořekadlo, že DOBRÉ jídlo musí být dělané s láskou a potřebuje čas. Většinou, když se něco dělá s láskou, tak se to dělá dobře.
S tím experimentováním jsem na tom podobně, jako Tvoje máma, taky zkouším všelijaké/á koření, přísady a kombinace. Jenže já vařím povětšinou jen pro sebe. takže nějaké ty případné "neúspěchy", si musím sníst sám, přesně tak, jak je to v tom rčení - co sis navařil...

To, že Tvoje máma provádí tyhlety různé variace při vaření, mě docela překvapuje, ženy většinou vaří striktně podle kuchařky, nebo podle toho, jak jsou naučené, ale vyjímka se vždycky najde a mně se to líbí. Já, když něco uvařím a je to trošku "nevšední", tak semtam dám ochutnat jednomu kamarádovi, a ten mi vždycky řekne, že je to "mongolský", protože on je Pražák a někteří Pražáci to už tak mají nastaveno, že co je od Prahy na východ, je mongolské. On říká, že na Moravě byli Mongolové a že my (Moraváci) jsme jejich potomci. Jenže on je silný kuřák a má velice slabé chuťové vjemy, tak si musí všechno přesolit a přepepřit, tudíž mě to od něho moc netankuje. Vařit taky moc neumí, klidně se přizná, že to, co uvařil, musel vyhodit, že se to nedalo jíst. To mně se teda nestává, abych musel něco vyhodit, protože to bylo tak špatné. Takže - Ano, šéfe!

Vy jste mě tak naladili, že jsem na nějakou takovou omáčku hnědku s příchutí uzeniny včera dostala chuť :-) a tak jsem na slanině opekla, podlila a podusila hovězí plátky, do "vývaru" jsem přidala trochu hořčice, nakrájené párky a znojemskou okurku, zahustila, výraznou chuť zjemnila trochou smetany a kusem studeného másla. K tomu rýži a bramborové gnocci, a byla teplá večeře na dva dny.

Sidon mě zaujal radou s M.D. Rettigovou. Chtěla jsem se do ní podívat, ale nenašla jsem ji. Kuchařku Juliany A. Fialové taky ne. To znamená, že jsem je někomu půjčila a nevím komu. V letošním kalendáři to není, takže jsem půjčila loni a kdeže loňské kalendáře jsou...
V Klasické české kuchařce od Marie Janků-Sandtnerové jsem frankf. pečeni nenašla. Bavorská, cikánská, hamburská, znojemská...ale frankfurtská ne.
Pátrala jsem dál, v Rodinné kuchařce 1 a Rodinné kuchařce 2 - nic.
Nakonec jsem ji našla v "Stolečku prostři se - kniha kuchařských předpisů" od Hany Koškové, vydání z roku 1947 :

75 dkg telecího masa z kýty, 3 malé uzenky, sůl, paprika, 7 dkg másla, 1/2 l kyselé smetany, 1 lžíce mouky.

Maso protáhneme uzenkami, osolíme je, opepříme a dáme na pekáč rozpuštěné máslo. Pečeme a občas podléváme horkou vodou. Změklé maso vyjmeme, šťávu zahustíme kyselou smetanou, ve které jsme rozmíchaly lžíci mouky. Omáčku chvilku povaříme, procedíme na maso a podáváme s rýží, makarony neb knedlíkem.

:-)

to, cos včera uvařila, to já vařím podobně, ale říkám tomu "rozlítaní ptáčci". Akorát ty plátky masa osolím, popepřím, pomažu hořčicí a nechám hodinku, dvě uležet. Potom už je to stejný postup, jak si popsala. Ještě tam ale dávám i ta nakrájená, vařená vejce. Akorát ty gnocchi se mi nechce dělat, já vůbec nerad dělám věci z mouky, vadí mi ten bo...nepořádek kolem, ať je člověk sebeopatrnější. Takže ten knedlík si radši koupím.

Tu M.D.Rettigovou můžeš mít tady - http://www.scanzen.cz/knihy/domaci-kuchrka

Já to znám pod názvem "Rozstřelení ptáčci", což mi připadá vzhledem k celkovému vzezření pokrmu více vystihující. Většinou tahle úprava vypadá jako když to jídlo už někdo pozřel a pak vrátil. Sorry, proti gustu žádný dišputát.

Sidone, pokud rád vaříš, tak se na kupované knedlíky vybodni. A jestli si netroufáš na ty klasické kynuté, zkus je podle receptu zde na Kudle zatracované osoby "NČ", který sem jednou dal do pléna a já je od té doby již mnohokrát dělala s velkým úspěchem. Jsou velice triviální a nestalo se, že by se nepovedly. On je nazýval "Knedlíky slaměného vdovce", já jim říkám "Knedlíky líného kuchaře". Vzhledově vypadají k nerozeznání od karlovarských, které jsou podstatně náročnější.

Ingredience:
10 - 12 rohlíků podle velikosti
3 celá vejce
150 ml mléka
trochu soli
hrst nasekané petrželky

Rohlíky nakrájet na kostičky do velké mísy, posolit, zalít vejci s mlékem, přidat petrželku a rukama zamíchat do pojivé hmoty. Nejdříve se těsto zdá suché, že se to jako nespojí, ale pak už to jde dobře, až se naopak zdá, že bude těsto moc řídké a rozpadne se. Nic se ale neboj, takhle je to OK. Z těsta udělat 2 šišky, nechat 5 minut odpočinout po obou stranách, a pak dát vařit. Z každé strany 10 minut, celkem tedy 20. Po uvaření krájet určitě nití jak to dělávaly naše babičky, protože to má svůj důvod. Při krájení nožem se knedlík přisrazí a nemá pravidelný kulatý tvar. Rovněž tak nevynikne tolik mozaika na kolečku knedlíku - po překrojení nití je krásný čistý řez.
No, jinak lze do těsta přidat i například osmaženou cibulku, pokrájenou slaninku apod., fantazii se meze nekladou.

což mi připadá vzhledem k celkovému vzezření pokrmu více vystihující. Většinou tahle úprava vypadá jako když to jídlo už někdo pozřel a pak vrátil.

souhlas, proto takhle španěláky nedělám, když už se s tím krájím a mám i vařená vejce, tak už ty plátky zatočím
Ale bez vajec mi to nevadí, je to taková lepší znojemská s párkem, slaninou, trochu jiná chuť a přidáním smetany ještě lepší.

domácí gnocchi nedělám, kupuju je od jedné paní, která se živí výrobou čerstvých těstovin.

V naší rodině, hlavně v té moravské části, se dělají bramborové nočky - z jemného bramborového těsta ze žloutků, brambor, polohrubé mouky se vyválí váleček o průměru cca 2 cm, nakrájí se na kousky, vzniklé válečky se vaří, pak se na pekáči promíchají s troškou husího sádla a podávají se jako příloha tam, kde se jindy dávají běžné bramborové knedlíky. Je to lahůdka, ale jak říkáš, pracná, tak se dělá jen při slavnostních příležitostech. Babička dělala přímo nebeské, tak jemné jsem od té doby nejedla. Máma se tomu pomalu blíží.

to je všechno OK, každej si to dělá podle svých představ a potřeb a taky okolností. Na ty ptáčky, aby se to dalo zabalit, potřebuješ maso - roládu, a ta není vždy dostupná. Potom ty rohlíky, doufám, že můžou být místo toho i žemle, protože rohlíky jsou pro mne taky trošku úzkoprofilové. A taky třeba hrubá mouka, která je potřeba na ty knedle, je pro mne taky menší problém. A jak jsem už řekl, já nemám rád dělat něco s moukou, už i jen to balení řízků mě rozčiluje. S moukou se prostě nesnáším.
Jinak děkuju Míše-šíše za ten recept, možná, že ho vyzkouším, ale hned to nebude, mám ještě v zásobě dva knedlíky v mrazáku, které si kupuju od jedné známé, která je vyrábí na kšeft.
Jo, bb, ono s tím vařením je to malinko zapeklité. Já sice vařím rád, ale ne tak často, jako třeba žena-matka, která má na starosti rodinu, a musí vařit každý den. To by mne asi taky brzo přestalo bavit. Proto si vybírám jídla, která se mi většinou podaří a můžu je na nějaký čas i uschovat - konzervovat. Něco i rozdám, nebo přivezu s sebou, když jedu na návštěvu ke známým. Kdysi dávno, jsem s tím byl velice oblíbený u tří dětí, jedněch mých známých. Jejich maminka na to vaření moc není a tak se děcka musela spokojit s tím, co jim máma uklohnila. Mě to vaření celkem baví, půstím si k tomu nějakou dobrou muziku a popíjím nějaký lahodný mok, nejčastěji červené víno. Pravda, stane, že někdy třeba ta svíčková, má velice zajímavou chuť, ale jedlé to je vždycky. Tož tak.

samosebou že můžeš místo rohlíků použít žemle nebo housky nebo podobné pečivo (třeba i celozrnné). Jedině co bych nedoporučovala, tak je toastový chléb - ten se moc rozdrolí a neudělal by ti tu kostičkovou mozaiku. Mouku do toho těsta žádnou nepřidáváš, stačí ta co je obsažena v pečivu.

má různé levely

Rohlíky nakrájet na kostičky do velké mísy, posolit, zalít vejci s mlékem, přidat petrželku a rukama zamíchat do pojivé hmoty. Z těsta udělat 2 šišky, nechat 5 minut odpočinout po obou stranách, a pak dát vařit. Z každé strany 10 minut, celkem tedy 20.

to mi přijde jako opruz až dost :-D

Já teda rozhodně raději nakrájím 10 rohlíků na kostičky než zadělávat v ruce kynuté těsto. Ručička bolí...