Madlenky jsou typické francouzské piškotové pečivo, pocházející z Lotrinska.Pravděpodobně se jmenují podle Madeleine Paulmier, která je pekla svrženému polskému králi Stanislavu Leszczynskému.
Král byl v azylu v Paříži, kde žila jeho dcera Marie; ta byla provdána za francouzského krále Ludvíka XV. Tyhle piškotové pusinky výborně doplní odpolední kávu nebo čaj. Patří k běžnému životu Francouzů; v románu Hledání ztraceného času (od význačného francouzského spisovatele Prousta), jsou to právě madlenky, které evokují autorovy zážitky z dětství. Svou roli měly i ve filmu Kurýr: Lai je ráno upeče Frankovi a když na návštěvu dorazí jinak přísný komisař, rozplývá se nad sušenkami, se slovy “ty mi maminka pekla celé dětství“. Na madlenky z dětství se prostě nezapomíná. Jsou pro Francouze něco jako naše "maminčina bábovka".
Je ně pochopitelně velká spousta receptů, pečou se i různé tvary. Frantíci na ně mají speciální plechy, podobně jako jsou na muffiny, ale tvarem spíš připomínají naše vánoční pracinky. Ale dost už šedé teorie, dám vám jeden z receptů, a pevně doufám, že vám budou chutnat.
- Vezměte 2 vejce, 100 g krystalového cukru, špetku soli, strouhanou citrónovou kůru a vše vymícháte do pěny.
- Pak přidáte 100 g hladké mouky a 1/2 sáčku prášku do pečiva a vmícháte do sladké pěny.
- Rozpustíte 100 g másla, které pak zapracujete do těsta.
- Docela hutné těsto ještě dochuttíte lžící pomerančové šťávy a vše nutno důkladně promíchat.
- Hotové těsto dáte vychladit na 2 hodiny do lednice, aby se po vložení těsta do trouby vytvaroval pro madlenky typický hrbolek.
- Poté předehřát troubu na 200 °C, formičky vymazat rozpuštěným máslem a vysypat polohrubou moukou.
- Studené těsto pečlivě promíchat a do jednotlivých formiček dát po lžíci těsta.
- Formičky na plechu vložte do trouby na střední rošt.
- Těsto se nejdříve rozteče, poté nabudou okraje a najednou se uprostřed utvoří takový specifický hrbolek. Řeknu vám, že je to lepší než televize ;-)
- Celkem se madlenky pečou 10 minut. Ale je důležité přibližně po 5 minutách zmírnit teplotu asi na 150 °C.
- Přesněji - v moment kdy se vytvoří hrbolek. Opravdu je musíte hlídat.
- Po upečení je rozložte na cukrářskou mřížku a nechte vychladnout.
Doufám, že jsem vás patřičně namlsala :-)))
Díky za recept, o víkendu zkusím.
Dotaz: nedá se to jen tak kydnout na pečící papír? Musí tam být ta formička?
Je to stejné, jako by se peklo těsto na bábovku mimo formu. Výsledek by taky nebyl bábovka.
Pár let peču cukroví i pro rodiče, od každého druhu něco a k tomu krabici pracen, protože je táta miluje, stejně jako já. Tmavé kakaové pracny, vláčné, výrazně kořeněné a po upečení jen pocukrované, ne obalené v cukru, to je naše nejoblíbenější cukroví. Užíváme si je co hrdlo ráčí, protože kromě nás dvou je nikdo skoro nejí. Jednou jsem měla velké oči a přepískla to s těstem, zadělala jsem z kila a půl mouky jen na ty pracny. Připočtěme kilo másla, půl kila ořechů, půl kila cukru, pár žloutků - no, začala jsem jako obvykle drobnými formičkami, aby na míse byly hezké malé tlapičky, kytičky, těsto tence vymačkané. Pak přišly na řadu velké tlapy, včely, motýly, ovečky, šišky, papoušci, medvědi a vůbec každá pořádná formička, do které se dalo nacpat pár deka těsta. Formičky v troubě div nepřetékaly, vyklepávala jsem takové malé pracnové buchty. Jenže těsta bylo furt moc, pekla jsem sedmý plech a zdálo se mi, že nic neubylo. Do toho volala máma, ptá se co dělám, já že peču pracny a mám toho už plné zuby, že jsem udělala moc těsta. Mamka že jsem blázen a - počkej, dám ti k telefonu tátu, ať si poslechne, jak jeho dcera kvůli jeho mlsnosti trpí. Táta byl hotov hned - nepárej se s tím, pracinky z formiček už máš, jíme to stejně jen my, tak ten zbytek rozválej na plech, upeč a rozkrájej na kostky..;-)
A tak se stalo. Na plech pečící papír, kus těsta jsem roztlačila a rozválela po plechu, upekla, rádýlkem rozkrájela. Trochu se to drolilo, rozlámané jsem později rozdrobila do nepečené rolády, a bylo to. Ty krájené pracny jsme snědli během adventu a chutnaly nám úplně stejně jako ty formičkové, co přišly na řadu o vánocích.
Dobrá rada nad zlato, jinak hrozilo, že dopadnu jako ten maskér z vyprávění herce Donutila - chodila bych po vsi, tahala pracnové formy na provázku a říkala Pracny sem, pracny tam, co já s nimi udělám...:-)
