Minule jsem tady na popud Daniely spustil diskusi na téma sekaná. Co jsem se dozvěděl, je dost zajímavé. Že totiž v případě sekané zřejmě neplatí (no, skoro), že co domácnost to jiný recept. Ty odchylky v recepturách jsou malé až zanedbatelné, sekaná je levné jídlo, vždy přijde k chuti.
Maso si někdo mele doma, někdo kupuje mleté, už namíchané, a řekl bych, že důvod je jediný - důvěra nebo nedůvěra k dotyčnému obchodu. Sám jsem v komentáři napsal, že maminka nikdy mleté maso nekupovala a mlela sama. Nevěřila panu Daňkovi, řezníkovi na naší ulici. Měla důvod, kdo nakupoval mleté, vždy dostal to, co bylo v mlýnku z minula. No a jak má člověk vědět, jestli není ten den první?
Je celkem jasné, že bez tučnějšího vepřového to nejde, jen z hovězího je sekaná suchá. Pamatuju doby, kdy se striktně doporučovala směs 50:50 vepřové a hovězí. Bylo to zřejmě v dobách, kdy do mletého přišly všechny odkrojky hovězího, a tedy dost loje.
Dnes už je to trochu jinak, tučného hovězího je v mletém míň a musíme to dohnat vepřovým. I zjistili jsme při návštěvě v Česku, jak dobré jsou karbanátky jen a jen z vepřového a už je jinak neděláme.
Totéž platí o sekané.
BÍBÍ psala o sekané ze zvěřiny. Nemohu posoudit, zvěřina je tu tak drahá, že dávat ji do sekané by byl příšerný luxus.
Souhlasím ale zase s přidáním prasátka; zvěřina je tak tuku prostá, že to prostě jinak nejde. Co se česneku, majoránky, Harmonie chuti a dalších směsí týče, záleží to na okamžitém nápadu, na tom, na co má člověk zrovna chuť. Bez česneku a cibule to nejde, množství se pochopitelně liší. Někdy i ten protlak přidám, prostě okamžitý nápad.
Každopádně děkuju za diskusi, která byla, jak se na schůzích říkávalo - plodná.
Teď mám jiné téma:
R E M O S K A
Když se objevila, byl to přímo trhák.
Pak, v průběhu doby, zdálo by se, že byla zapomenuta. Ale žije dál. V 90. letech minulého století se na našem trhu objevily doposud neznámé mikrovlnné a horkovzdušné trouby, které se staly velkým hitem a postupně vytěsnily remosku z českých domácností. Proto v roce 1991 byla výroba remosek zastavena.
Jak se později ukázalo, bylo to chybné rozhodnutí. Už tehdy na to poukazovala čísla prodeje: po celém světě se jich do té doby prodalo přes 2,7 milionů kusů.
Tady si dovoluji přidat pár faktů.
Remosku vymyslel elektrotechnik Oldřich Homuta, její první prototypy vznikly v letech 1953 - 1955. Motivaci pro tvorbu tohoto „kouzelného" hrnce získal Homuta ve Švédsku, kde viděl elektrický hrnec, který vařil, ale ještě nepekl. Funkce pečení se objevila až u českého vynálezu. Před válkou vlastnil Oldřich Homuta firmu na výrobu elektromotorů, která se po znárodnění spojila s firmou REMOS (zkratka Revize, Elektro, Montáže, Opravy, Servis).
První remosky byly označovány HUT, což je složenina z počátečních písmen tvůrce remosky a jeho spolupracovníků: Homuta, Uher a Tyburec. Remosky se vyráběly nejprve ve Zdicích. Zdejší podnik se už v té době specializoval na pečící trouby. Od roku 1957 až do roku 1990 se remoska vyráběla v továrně Karma v Kostelci nad Černými lesy. Výrobek se záhy stal velmi oblíbený v českých domácnostech a dodnes se těší značné oblibě pro svou univerzálnost přípravy jídel, dlouhou životnost a nenáročnou obsluhu i údržbu.
V roce 1957 se v městečku Kostelec nad Černými lesy začíná s výrobou malé elektrické pečící nádoby, která je ze shora vyhřívána topnou spirálou ve víku. Tento výrobek si brzy nachází velkou oblibu v českých domácnostech pro svoji univerzálnost přípravy jídel, dlouhou životnost a nenáročnou obsluhu a údržbu. V období 1957-1991 se vyrobilo asi 1 500 000 kusů. V roce 1964 získává výrobek ochrannou známku REMOSKA®. V roce 1967 přichází na trh typ ORIGINÁL, kterého se v letech 1967-1991 vyrobilo více jak 1 200 000 kusů.
V remosce opět uviděl naději pan Blažek, který se rozhodl v 90. letech minulého století koupit ochrannou známku a založil s kolegou Uličníkem závod Remoska s.r.o., který měl sídlo ve Frenštátu pod Radhoštěm. Nová doba si však žádala i nový přístup, proto se ji rozhodli inovovat. V roce 1999 se jim podařilo získat licenci firmy Dupont na teflon, čímž se začaly vyrábět remosky s teflonem uvnitř. Díky tomu se remoska stává opět oblíbenou součástí moderních domácností.
V roce 1994 byla založena společnost REMOSKA s.r.o. Výroba je přesunuta do Frenštátu pod Radhoštěm, který se nachází v malebné podhorské oblasti Beskyd. Firma REMOSKA s.r.o. pokračuje ve vývoji tohoto tradičního výrobku, zlepšuje její funkčnost i design.
Remoska je fenomén české kuchyně a zároveň český patent. Remoska má svoji dlouholetou tradici, na kterou navázal současný výrobce s remoskou světových parametrů.
Remoska úspěšně obstála v konkurenci s nejnovějšími spotřebiči a potvrdila svou nezaměnitelnou funkci i v moderní kuchyni. V remosce pekly již naše babičky, v remosce budou svoje speciality připravovat možná i naše dcery. Remosku dobře znají v Evropě i v zámoří. Renomé značky Remoska v zahraničí vybudovala žena Milena Grenfell-Baines, která se stala dovozcem tohoto spotřebiče do Anglie. Češka, která byla jedním z „Wintonových dětí", byla zachráněna v době 2. světové války odvozem do Anglie.
Při pobytu v Čechách u své sestřenice objevila remosku, neváhala a oslovila přímo výrobce. Chtěla, aby remosku, která byla běžnou výbavou českých domácností, poznaly i její krajanky.
Jo, známe ji, aspoň my Češi v zámoří. Bohužel se k nám do Americka nedováží, poté co dolar proti koruně poklesl (nebo koruna stoupla?) dovoz se zastavil. Objednal jsem si remoskovou kuchařku, vyšla v Anglii, má mít 250 receptů. Teď mi schází už jen ta Remoska. Problém, v Americku máme 110 voltů a nemůžu si tedy tenhle zázrak koupit - až pojedeme do Česka. Totiž, koupit můžu, ale bude mi na nic.
Mám tedy prosbu k obyvatelům a obyvatelkám matičky Prahy. Nemáte na půdě či v kumbálku zapomenutou a ještě nevyhozenou remosku na 110 V? Praha totiž byla poslední místo, kde změnili proud na 220 V, není to zas až tak dávno... Podívejte se prosím, a dejte mi vědět.
Musím honem něco dopsat, než tohle Daniela zveřejní. Pátral jsem i dál, napsal jsem i jednomu, který Remoskami na Aukru obchoduje a kde nic tu nic.
Ale, poslal jsem dotaz na remoska.cz, tedy přímo výrobci, a ejhle! Remosky na 110V mají, ale posílají jen po ČR. Komu, asi mi není jasné, ale mají! Poslali mi i adresu na zástupce v Americe, ale adresa nefunguje, asi si nevšimli, že už tam svého zástupce nemají.
Nevadí, nechám si ji poslat v Čechách, snad přijmou platbu VISA kartou. Přesto má otázka platí dál. Nemáte doma.....?
A když už jsme u těch remosek,
já když se do něčeho pustím, tak pořádně.
Jaké jsou vaše zkušenosti, máte nějaký zajímavý "remoskový" recept?
A jako vždycky vám přeju dobrou chuť,
Michal
Další spoustu receptů najdete v
My na ni s manzelem nedame dopustit. Maso je z ni stavnate, vyborne. Pokud se to do ni vejde, tak to delame v ni.
Dokonce ji teď využívám víc, když už nevařím pro regiment. A mám jeden speciálně remoskovej recept: Do prostřední misky na vrstvu oleje vyskládat vepřové plátky (plecko, krkovičku - kýta je suchá), osolit, opepřit, hodně potřít obyčejnou hořčicí, poklást silnějšími kolečky cibule a plátky tvrdého sýra. Je lepší si je nakrájet, nebo dát plátkový sýr aspoň po třech kouscích na sebe. Může se zapékat hned, ale lepší je přetáhnout fólií a nechat rozležet v lednici do druhého dne. Při pečení mírně podlévat - šťávičky není moc, ale je mňam. Vzhledem k tomu jako přílohu doporučuju brkaši.
V roce 1999 se jim podařilo získat licenci firmy Dupont na teflon, čímž se začaly vyrábět remosky s teflonem uvnitř.
a pár lidí si díky tomu zabilo papouška
Píšeš že sem pojedeš v květnu - co kdyby si ji někdo v Čechách objednal na svou adresu s ty si ji pak u něj vyzvedneš ?
třeba: http://www.ifauna.cz/clanek/okrasne-ptactvo/pozor-teflon/3083/
nebo: http://cs.wikipedia.org/wiki/Polytetrafluorethylen
Přepadnout je přímo v podniku, ale budou mít tu co potřebuju na pultě? Těžko.
Koupit v jakémkoli obchodě, českou, tedy na 220 V a zkusit zda koupím náhradní spirálu na 110 a předělat to.
Využít svých elektrikářských znalostí a topnou spirálu zkrátit.
Právě přišel E-mail od Nich, mohou poslat na dobírku po ČR, takže asi pošlu Paypal peníze Aniččině sestře aby na dobírku měla a objednám to k ní.
Ať to dopadne jak chce, problém, byl-li to problém, je vyřešen.
Děkuju všem kdo se nás pokusili zachránit.
Ještě k té sekané - vzpomínám si, že v knize Betty MacDonaldové "Co život dal a vzal" autorka zmiňovala, jak v době krize měli doma sekanou každý den (levné jídlo). Ovšem vůbec nezmiňovala, zda si maso kupovali mleté od řezníka, anebo si doma mleli sami. Což by mě v rámci diskuze o sekané velice zajímalo.
Fulghum taky píše o sekané moc hezky:
Sekaná. Když to slovo vyslovím, lidi se obvykle usmívají. A já se zeptám: "Proč se usmíváš?" A oni se dají do smíchu. "Proč se směješ?" Smějou se dál. "Sekaná - ha, ha, ha - sekaná - ha, ha, ha." Jedna z mnoha zázračných vlastností sekané. (...)
Sekaná se dělá hlavně doma. Většinou ji dělají opravdové maminky vlastníma rukama. Sekaná je vytvořená ze všeho, co je po ruce. Dá se tam hamburger, který by se mohl zkazit, kdyby se brzo nespotřeboval, naklíčené brambory, gumová mrkev, cibule, sůl, pepř, stejková omáčka, tuk vypečený ze slaniny, a tak dále. Říkám "a tak dále", protože seznam možností je moc dlouhý, abychom ho tady otiskli. Pak následuje plnidlo, neboli nastavovadlo sekané. Strouhanka, kukuřičné vločky, burisony, ovesné vločky nebo cokoliv - myslím, že by se dalo dát i bláto. A ještě nějaké vajíčko, aby to celé drželo pohromadě. Pak je to třeba promísit rukama, uplácat z toho šišku a vrazit ji do pekáče na sekanou, rodinného výstavního kousku. A dát to péct do trouby. Podává se teplé se šťávou, bramborovou kaší a chlebem značky Zázrak. Ano. Ano!
K téhle americké sekané bych měla taky pár dotazů:
- fakt se Amíci smějou nebo usmívají při zmínce o sekané?
- a jedí k ní bramborovou kaši a zároveň chleba?
- výčet ingrediencí považuji za autorskou licenci, ale podle Michalovy zmínky o mrkvi v minulém článku tuším, že to bude mít pravdivý základ.
Pokud takhle nějak opravdu vypadá (a v 30. letech vypadala) sekaná made in USA, tak by z toho plynulo, že si MacDonaldovi mleli doma sami - tohle přece k řezníkovi nosit nebudou
Děkuju za vtipný příspěvek. Na Fulghumovo pojednání o sekané jsem úplně zapomněla. Budu si muset jeho knížky znovu přečíst.
