Kdo by je neměl rád? Já se po nich můžu utlouct. Kdysi dávno, bylo mi asi jedenáct, mi je představil můj nastávající otčím, dnes mu říkám tati. Jedli jsem je docela primitivně připravené, neznali jsme to jinak a táta byl, vlastně je kuchařský antitalent.

     Prostě uvařil špagety, scedil, prolil studenou vodou aby se neslepily (chyba!), do nich na talíři vetknul kousek másla, vše zalil kečupem, (hrubá chyba) posypal strouhaným sýrem, a už se mi dělaly boule za ušima.   

     Pak jsem se naučil vařit si omáčku sám, chutnala mi, tak co bych vymýšlel jinou, no ne? Osmahnul cibulku, na to hodil nastrouhaný kabanos, plechovku protlaku, rozředil vodou a bylo to.

     Dnes vím, že se špagety mají vařit v slané vodě, měla by být slaná jako moře, po uvaření neproplachovat. Spláchnul by se škrob a na ten se musí omáčka nalepit. Špagety se pak dají do pánve s omáčkou, promíchají a servírují.

     Na lasagne mám jinou fintu, ty nudle vůbec nevařit! Prostě dát na dno pekáčku vrstvu marinara sauce, na to poskládat vrstvu suchých lasagní, na to zas majdu. Na ní má přijít vrstva ricotta, ale tu my neradi. Místo toho míchám cream cheese (to by měla být česká Lučina, nebo se také už prodává Philadelphia cheese) a zakysanou šlehačku (ono to naředí). Na to přijde náplň - co na ni máte chuť - špenátové listy, plátky šunky, podušené mleté hovězí, no máte představu, ne?

     Potom zas ta náhražka ricotta, marinara omáčka, nudle, marinara, až je toho dost. Peču při 200°C asi 45 minut, pak na to pokladu plátky Mozarella sýra, může být strouhaný, na to něco parmazánu (strouhaného, nebo na teninké plátky, dobře to jde škrabkou na brambory), a dám ještě zapéct.

     Mezitím už to v kuchyni strašidelně voní, vyndám to z trouby a ochutnávám, než přijde má pracovitá a pracující Anička z práce.

     Zmínil jsem tu o Marinara sauce, Námořnické omáčce. Co to je? Jednoduchost sama: Námořnická omáčka je všestranná a základní omáčka na těstoviny, stejně jako na maso a mořské plody.

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie: (můj neumělý překlad)

     Marinara (námořnická) omáčka je dnes italsko-americká červená omáčka obvykle vyrobená z rajčat, česneku, bylinek (např. bazalky), a cibule. Nicméně je mnoho variací. Některé z nich používají krom oliv ještě kapary a koření.
Tradiční italsko-americká kuchyně používá tuto omáčku do těstovin, rýže, mořských plodů a pizzy. Italové používají tuto omáčku pouze ve spojení s dalšími recepty, které obvykle obsahují mořské plody nějakého druhu, inu je to námořnická omáčka. Například Spaghetti alla marinara doslovně se překládá jako námořnické špagety nebo "námořnický-styl špaget" a musí obsahovat mořské plody, případně korýše, a nemusí nutně obsahovat rajčata vůbec. Ve skutečnosti se základní rajská omáčka v Itálii nazývá salsa al pomodoro nebo "pummarola". V Austrálii tento termín odkazuje na omáčku založenou na mořských plodech, obyčejně, ale ne vždy, obsahujících rajčata.

Ingredience:

3 lžíce olivového oleje
2 cibule, nakrájené (lepší jsou šalotky, nebo aspoň bílá cibule)
1 stroužek česneku, mleté
2 1 / 2 hrnku loupaných na kostičky nakrájených rajčat
1 / 4 lžičky sušené oregano
1 / 4 lžičky cukru
špetka sušené bazalky
sůl a pepř

Příprava:

     Rozehřejte olej v kastrolu, přidejte cibuli a česnek a osmahněte do průsvitna, asi 5 minut. Přidejte rajčata, oregano, cukr a bazalku a dusíte až to zhoustne za občasného míchání asi 1 hodinu. Dochuťte solí a pepřem.

     Pokud omáčku budete chtít použít třeba pro lasagnu, nemusíte se obtěžovat s vařením, jen smíchat vše krom oleje, ono se to jaksi udělá v troubě při zapékání samo.

A jako vždycky vám přeju dobrou chuť

Michal,

v kuchařkách se mi říká Drobek.

Tady je jedna přímo moje, vlastně dnes už naše

Musím se "pochlubit", : Míša 2

jak jsem poprvé vyráběla lasagne. Předem jsem si připravila dvě skvělé omáčky. Na to jsem se jala studovat návod na balíčku lasagní. Snažili se mi namluvit, že se lasagne nevaří. Usoudila jsem, že to bude asi nějaká blbost a uvařila je jako každé jiné těstoviny. Ty mrchy se slepily tak, že vytvořily jeden kompaktní hranol. Zoufale jsem se snažila oddělit jednotlivé plátky, ale nešlo to. Obrečela jsem to, neboť mi bylo líto těch hříšných peněz, co to stálo, a pak jsem uvařila sáček kolínek. Ty jsem pak servírovala s těma dvěma omáčkama. Rodině bylo sice divné, kam se poděly ty slibované lasagne, ale při pohledu na mě jim strach nedovolil se zeptat.
Jinak těstoviny můžeme opravdu jakékoli a na jakýkoli způsob. Děcka milujou boloňské špagety, ale bez vína, to si dám při vaření.

únor 10, 2011 09:59

No tak kuchyně je zrovna místem, : Krakonoš

kde by si lidi mohli předsudky vodpustit a kde si může každej řádit dle svý libosti a chuti. Takže doporučuju experimentovat a nenechat se zviklat nějakým kategorickým: Tak se to nedělá!
Neboli - jak se uvařej těstoviny (dále nudle, páč mě to nebaví vypisovat :-) ), to záleží zatraceně na vodě. V jiným místě jinej postup. Ve starym bydlišti jsem si moh dovolit vařit jakýkoli (vaječný, nevaječný, drahý, levný) nudle a byly dycky skvělý. Novej domov, jiná voda, asi dost tvrdá, a najednou jsem zjistil, že mám po vtákách. Zátkovy (a podobný druhy a poddruhy) už tu neuvařim, dycky budou rozblemcaný, všechny možný postupy vedou ke stejnýmu výsledku. Přešel jsem teda na ty tvrdolíny (grano duro), který jsem dřív ani neznal. Jsou bez problému. A včera jsem je zrovna vařil a přijel mi řemeslník na vobhlídku - co teď? Nechat je vařit, bude z nich maglajz. Nechat řemesníka čekat, tak se lekne a uteče. Tak jsem je vypnul (ještě nebyly) a šel řešit s řemesníkem. Po návratu jsem je našel uvařený nejlíp a nejchutnějc za ten rok a půl, co tu jsem. Nechal jsem je teda "dojít", což se "nesmí" . Výsledek lepší než jinej postup a ještě jsem ušetřil něco plynu, takže příště už jinak nevařim.
Jo - a když si seženu chutnej kečup a fakt dobrej eidam (ani jedno nejni - bohužel -samozřejmostí a je nutný mít svý zdroje), tak si to český barbarství s chutí dáme celá rodina, kam se hrabou ňáký majdy! (A lepší je dát první toho sejra do horkejch s máslem a promíchat, pak teprf kečup). Chyba? A co je mi po tom, když je to dobrý?

únor 10, 2011 17:01

Krakonoši, : Michal

nečekaně ale naprosto s tebou souhlasím. Je to tvoje kuchyň, tvoje nudle, a jíst je budeš zase ty. Tak co.
Strejdo, samozřejmě, i když třeba škubánky s mákem do mně nedostaneš ani buldozerem
Podívej, jsme v Americku už skoro dvacet šest let, ale mou hubu nikdo nezmění. Jen jsme rozšířili repertoár, protože v roce 1984 meli obyčejné špagety jen v Tuzexu a mušle a krevety byly, to jo, ale jen v literatuře.. A museli jsme jídelníček upravit, protěže třeba smažák bych jed až bych plakal, ale sýry tady jsou z velké části vyrobeny z oleje a roztečou se, jen jim ukážeš pánev.
Takže, obyčky samozřejmě a rádi. Ale, copak vás doma mám učit tohle vařit? Nebo snad jo?
Ale dobře, když obyčky tak obyčky. Příště tu bude Bavorská vepřová pečeně na černém pivu. Nojo, ale to je zas cizina. Ale blízká, a vepřo knedlo trochu jinak, proč ne.

únor 11, 2011 00:45

Michale, : strejda

aby nedošlo k omylu, já jsem tím dotazem nechtěl kritizivat ty Tvé uváděné speciality, to ani náhodou. Jen jsem se ptal, co Ty, jako Čech, jíš tam, kde jsi. Když jedu za dcerou, také mne krmí tamním tuzemským jídlem, mnohdy i "specialitami", které mi třeba moc nechutnají a na které nejsem zvyklý (třeba ty malé potvory zvané jako plody moře). Ale když ona přijede domů, chce jíst to, co tam nemá a co má ráda. Tedy českou klasiku. Nebo obyčky. Třeba takové babiččiny vdolky s marmeládou, tvarohem a smetanou. A samozřejmě - svíčkovou...,rajskou...

únor 11, 2011 01:50

Aleno puntík, : Michal

Já tu pečeni znám z Mnichova a na jídelníčku je to pod tímhle jménem, takže v tomhle případě je to jméno vyjímečně správně. Ale nebude to příště, ale až přespříště, na příště už stojí u Daniely ve frontě.

únor 12, 2011 17:54