U mého povídání o Bigos napsala Mia I do komentářů, jak jim ve škole tohle zelí vařili. Protože na něj mám osobní vzpomínky, a protože ho máme rádi, musím ho, chtě nechtě, zařadit. Kdysi dávno, když Mrtvé moře bylo ještě nemocné, jezdili jsme s kamarády na čundr, a jedli, samozřejmě hlavně konzervy.
Teprve časem jsem se povýšil na osadního kuchaře a věnoval se vaření s celým úsilím, ovšem musel jsem se to nejdřív naučit.
Můj stěžejní repertoár byl guláš, vařený podle mých dnešních znalostí poněkud špatně, ale nám to tenkrát nesmírně chutnalo. Vzpomínám se slzou v oku na jízdu motorákem kdesi na severu Čech, jeli jsme ve vlečňáku, byla zima a uprostřed vozu stála kamna.
Máme oheň, je skoro poledne, je tu teplo, takže je čas guláše. Jak řekli tak udělali a k nesmírnému pobavení spolucestujících jsem na těch kamnech spáchal guláš.
Samozřejmě, jako parta trampů a recesistů, nabídli jsme ochutnat všem spolucestujícím, hlavně aby byla sranda. No, byla a je na co vzpomínat.
Tenkrát stála konzerva leča s klobásou 5,40 Kčs, konzerva golubců (zelný list) dokonce jen 4,50 Kčs, teda pokud se dobře pamatuju, ono už je to let....
Prodávaly se tenkrát tři maďarské konzervy, přímo luxusní, byly totiž drahé. Bákony, Kolozsvár, a jméno té třetí jsem zapomněl. Bákony jsem se mnohem později naučil, jsou to libové vepřové kotletky, bez kosti, ve smetanové omáčce a s houbami. Kolozsvár jsem se naučil ihned, moc nám chutnal a na ohni uvařený byl cenově mnohem příznivější.
Vařívali jsme to s malou obměnou. Místo rýže jsme používali brambory a protože jsme sebou troubu nenosili :o)), vše jsme vařili v kotlíku na ohni. Pak už to ovšem nebylo vrstvené Kolozsvárské zelí, ale směs v kotlíku. Ale stejně nám to chutnalo.
Tak a tady vám teda předkládám ten, aspoň podle mě nejlepší, recept na Kolozsvárské zelí.
Receptů je moc, liší se v drobnostech, podle toho jak si chcete usnadnit život. Podle mého soudu je nejlépe znát ten nejlepší a pak můžeme hledat různé zkratky a usnadnění, že.
Potřebujeme:
Na perkelt:
200 g plecka
2 lžíce husího sádla
1 středně velkou cibuli
1 lžíci mleté sladké papriky
2 lžičky rajského protlaku
1 rajče
pasta z červené papriky
2 stroužky česneku
sůl
Dále pak:
100 g anglické slaniny
1 kg kyselého zelí
100 g rýže
paprikovou klobásu
3 krkovice nebo kotlety
1 zakysanou smetanu
1/4 l sladké smetany
sůl
Nejdříve si připravíme perkelt. Na sádle zpěníme drobně nakrájenou cibuli, přidáme papriku, česnek a maso nakrájené na malé kousky. Přidáme rajský protlak, nakrájené rajče, podlijeme vodou a podusíme doměkka. Rýží uvaříme jako obvykle, na jeden díl rýže dva díly vody. Naložené zelí udusíme se slaninou do poloměkka. Na dno zapékací misky dáme vrstvu rýže, na to vrstvu zelí, vrstvu perkeltu, nakrájenou klobásu. Na to ty tři kotlety nebo řízky z krkovice. Pak zbytek zelí a navrch zbytek rýže.
Pečeme přikryté asi 25 minut v troubě na zhruba 200 stupňů, poté vyjmeme, vše zalijeme směsí obou smetan a ještě asi 20 minut dopékáme. Tak, to je ten nejsložitější způsob. Na čundru jsme samozřejmě vynechávali ten perkelt, místo něj a těch kotlet tam přišlo jen na kostky nakrájené vepřové. Ovšem v dobách, kdy jsem si ráno na ohýnku vařili severskou snídani, to byla konzerva hrášku s vejci, vše smícháno, to byl luxus.
A jako vždy vám přeju dobrou chuť
Michal (dávný tramp)
Představ si, že jak jsme tu tuhle o tom psali, tak se mi zas vybavila ta středoškolská výborná jídelnba a já to zelí prvně v životě zkusila udělat. Nebylo to špatný , ale do toho školního mělo daleko. Měla jsem recept z kuchařky naší vesnice, ten tvůj recept mi přijde pikantnější, i když pracnější - určitě ho vyzkouším. ahoj.Madarskou konzervu Bakony si pamatuju, zajimava chut, ale nekdy byly ty kotlety takove drevnate. Jo, a taky meli neco s hraskem.
Michale, rika se, ze zivot jsou vzpominky a ve stari jednou tolik.....
Polentu opékáme a jíme jako přílohu místo pečiva k salátům, nebo samotnou s česnkem, kořením jako slaný zákusek k pivu, vínu, nebo jako přílohu k dušené zelenině, brokolici se smetanou apod.
http://www.chemievjidle.cz/krupice/kukuricna-polenta-instantni-pro-bio-obchodni-spole
Ať ta nebo ta, na opékanou dávám při vaření o trošku míň vody než uvádí základní recept. Do kaše se může a nemusí přidat koření, lisovaný česnek nebo strouhaný tvrdý sýr nebo bylinky nebo nějaká zelená nať.
Uvařenou slanou kaši nalít na vyšší plech, nechat zchladit až ztuhne, nakrájet na menší kousky (je křehká, větší kousky se lámou), opékat jak je kdo zvyklý - na pánvi na másle, na sucho na kontaktním grilu apod.
Nebo do základu nic, jen osolit, opéct a jíst jako čipsy s miskou dressingu/dipu, jak je kdo zvyklý - třeba obyč studený - tvaroh bylinky česnek pažitka apod., nebo dělám teplou rychlou - krájená rajčata na cibulku a česnek, koření, zakápnout červeným tabascem.
Nebo uvařenou polentu (jedno celé balení inst.polenty) - třeba s vmíchaným česnekem, bylinkama apod. rozetřu na vymazaný plech, zasypu strouhaným sýrem, chvíli nechám zatuhnout a zprudka zapeču, aby sýr udělal kůrčičku.
Nebo na menší plech rozetřít zhruba polovinu uvařené polenty, na to poklást dobrou, teda hodně dobrou, ne mokré bláto z folie, šunku, postrouhat sýrem, rozetřít druhou část polenty - to jde trochu ztuha, takže si pomáhám tím, že tu druhou část kapku naředím smetanou.
Nebo místo šunky osmažené/podušené houby, výraznější, lesní, ne žampiony.
K tepelně upravené zelenině dělám obvykle tu nejjednodušší verzi - jen osolenou polentu na plechu postrouhat sýrem, ztuhnout a zapéct do zlatava, pak krájet. Nebo pokrájím a opékám zvlášť, to je trošku piplačka a taky to nasaje trochu másla, ale oč je to nezdravější, o to je to chutnější :-)
Atp., naše oblíbené úpravy jsou obvykle dílem prvotní improvizace :-)
