Pravé chimichurri pochází z Argentiny, takže v našich zeměpisných šířkách může žít spousta takových, kdo vůbec netuší, s čím mají tu čest. Čest je slovo, které bych podtrhla. Mít v kuchyni chimichurri by skutečně mělo být předmětem opravdového vděku, protože kdo ho jednou ochutná, nemůže přestat, a sklání se mu v podstatě neustále. Pravé argentinské chimichurri je obyčejné ochucovadlo z petrželové nati, česneku a chilli papriček, smíchaných s olejem a trochou octa. Na první pohled se jedná o zcela tuctové suroviny, nikoli o dalekou exotiku.I celá příprava vypadá dost tuctově.
Ovšem na talíři chimichurri udělá z grilovaného masa nebeský zážitek a to samé by se dalo říct o pečených bramborách nebo o pečené zelenině.
Taky o chlebu. Nebo o zakysané smetaně, kterou přetvoří ve skvělou studenou omáčku.
Na to, že chimichurri můžete použít i do zálivky na salát, přijdete taky dost rychle.
Mrkvové
chimichurri
Tohle mrkvové chumichurri, ve kterém
mrkvová nať zaskakuje za petrželovou, si vás omotá kolem prstu stejně
tak rychle jako petrželový originál. A ještě budete mít skvělý pocit, že
jste zase nezahodili tu krásnou, svěží nať, kterou měla mrkev, když
jste si ji přinesli domů.
Až vám příště bude přebývat petrželová
nať, a je jedno, jestli hladkolistá nebo kudrnka, samozřejmě neváhejte a
postupujte úplně stejně.
Proč vlastně o chimichurri píšu teď, uprostřed října a antikovidového tažení? Jednak je sezóna mrkve s natí, syrový česnek ve stravě taky přijde aktuálně vhod a celá kombinace ladí s podzimními jídly.
No a konečně mám na vás jednu takovou kuchařskou otázku, která se mi honí hlavou už delší dobu. Má se to asi takhle. Nejde si nevšimnout, že téma neplýtvání, šetrného hospodaření, úsporného nakládání se surovinami je zrovna v kuchyních velmi přetřásané. Někdy mi ovšem přijde, že snahy nic zbytečně nevyhodit zachází až do nesmyslných krajností. Tak třeba džem z jahodových stopek, chlebíček z banánových slupek nebo řízky z bílé dužiny pomela? Já tyhle zbytky raději odnesu na kompost.
Přesto připouštím, že mohou existovat suroviny, které se na první pohled tváří jako odpad, ale vyhazovat se nemusí, jen jejich užitečnost není hned patrná. Typickým příkladem je právě dnešní chimichurri.
Suroviny
20 g mrkvové natě, bez tuhých stonků, pouze roztřepené lístky
6 stroužků česneku
2 zarovnané lžičky sušeného oregana
2 zarovnané lžičky sušeného drceného chilli v podobě lupínků
30 ml červeného (případně bílého) vinného octa
120 ml jemného olivového oleje, anebo obyčejného rostlinného oleje
Postup
Mrkvovou
nať nasekejte na prkénku velkým ostrým nožem nejprve nahrubo, a pak
ještě trochu. Zcela najemno ji však nesekejte. Česnek oloupejte,
rozdrťte plochou stranou nože a nasekejte taky najemno. Pokud
přemýšlíte, zda by to šlo udělat v robotu se sekacím nástavcem, tak sice
šlo, ale bylo by to zbytečně na drť.
V misce lžící smíchejte
nasekanou nať, česnek, oregano, chilli, ocet a olej. Přendejte do
zavírací skleničky a uložte do lednice.
Vydržte aspoň jeden den, než
mrkvové chimichurri použijete. Sice tím ztratí svěže zelenou barvu, ale
zato neskonale získá na chuti. Před použitím promíchejte, po použití
zbytek opět uložte do chladu. Ráda bych napsala, že se o trvanlivost
nemusíte bát a že v lednici takto vydrží hodně dlouho, ale to bych
lhala. Sníte ho mnohem dřív.
Poznámky, rady, tipy:
Místo
sušeného oregana můžete použít i čerstvé, ale se sušeným se líp a
jednodušeji pracuje, je podstatně levnější a dostupnější po většinu
roku.
Dokonce mi přijde, že je s ním chimichurri lepší.
