Ještě vám dnes dopovím vše o Picovi - stále říkám, že dobrý kůň musí mít svých pět „P“: původ, postavu, povahu, pracovní použitelnost a plodnost. A jak je na tom můj hřebeček Pico? Výborně, to mi věřte!
Původ a postava, o tom není žádná pochybnost. Pico by nebyl vybrán k chovu, kdyby jisté minimální parametry nesplňoval. A že je kvalitou exteriéru naplňuje víc než dostatečně, svědčí krásná umístění z výstav.
Povaha souvisí s pracovní použitelností. Respektive využíváním koně pro práci si povahu prověříte – je snadné být mazlíkem, když vám lidi jenom nosí ňamky a nic jiného od vás nechtějí. Ale pokud koně sedláte a vozíte na něm děti, nebo zapřaháte, vodíte od kobyl a zase zpět, velmi si prověříte nejen povahu koně, jeho ovladatelnost, ochotu pracovat, ale i drobnosti – klidné stání při sedlání, voditelnost jen na ohlávce, ale také jen pomocí vodítka lehce omotaného kolem krku, když člověk nic jiného po ruce nemá, přesné rozlišování lidí od koní (tím myslím, že ani ve vypjatých koňských situacích – rvačka s jiným hřebcem – si vás hřebec nesplete a ani se na vás „nezamračí“…), pozornost vůči malým dětem apod. Pico obstál na jedničku s hvězdičkou. Jediné drobné problémy jsou někdy při strouhání, když nohou dlouho zvednutou zkouší zacukat, nebo musí být o zvednutí nohy požádán 2x, než vyhoví.
Nejdůležitější vlastností chovných zvířat je plodnost. Exteriérově průměrné, ale plodné zvíře, které dá dejme tomu 20 hříbat (u hřebců) a 10 hříbat (u klisen) vám dává možnost vybrat si z nich jedince alespoň o malý kousek kvalitnějšího než je původní chovný kus. Takže sice pomalu, ale můžete dojít v chovu dál a výše. Sebekvalitnější šampion, který žádného potomka nezanechá, sice vyhrál spoustu pohárů, ale pro chov byl zbytečný… Ideální je samozřejmě docílit obojího – mít kvalitního plemeníka a odchovat od něj dostatek hříbátek. Nemusí jich být stovka, v naší české populaci je, úspěchem jeden až dva synové v chovu a cca deset dcer. Pico si svého syna zplodil už v hřebčíně Permoník – Prince Permoníka. Z hřebečků, které zplodil v Málkovicích, zatím před licentační komisi žádný nepředstoupil. Velmi nadějným se jeví třeba Perun z Aslanu.
Klisniček se Picovi narodilo, jestli dobře počítám (a počítám pouze dochované k odstavu), 17 (11 v Málkovicích), z nich, pokud je mi známo, je zatím zapsáno do plemenné knihy 9 (6 jsem nechala zapsat já, a 5 z těchto klisen stále mám), Ostatní klisničky zápis teprve čeká někdy v budoucnu, většinou jde o klisničky na zápis do PK příliš mladé. Pico má tedy šanci mít jednou těch žádaných 10 dcer v PK mít a tím si úkol plemeníka splnit dokonale. Pico si nejraději klisny ve stádě vyhledá k připuštění sám, nebo se jimi nechá vyhledat.
Z hlediska dotací splňuje Pico podmínky akceleračního programu, do kterého byl zařazen prostřednictvím kvality potomstva. Budu moc ráda, když vydrží připouštět klisny zařazené do AP ještě hodně let!
Hřebec Pico má dalších 5 P, které mi také velice vyhovují:
Jedním z nich je, když to tedy napíšu tak, aby to začínalo písmenem P – poučenost ohradníkem. Ano, v nynější době zná ohradník skoro každý kůň. Ale respektování ohradníku, když mám v něm pastvu, vodu a kamarády, a nic mě nenutí proběhnout ven, a dokonalé respektování natažených lanek, i když je za nimi jiný hřebec, říjná klisna či něco jiného, je jiný „level“. Pica mohu oddělit od jeho stáda ohradníkem, aby se stádo klisen mohlo spojit s mladými klisničkami – a hřebec bude v klidu pozorovat ostatní koně, ačkoliv zůstal za plotem sám. Takový opravdu každý poník není…
Pobyt ve stádě – jak už jsem napsala, Pico své klisny sexuálně neotravuje. Má tedy za toto u mě plus. Ale je hřebcem, je šéfem svého stáda a dokáže si ho dirigovat podle okolností – jsou vedle v ohradě valaši? Tak holky, ne abyste mi chodily k dělicímu ohradníku! Pico, když někde kobylky mít nechce, tak je zahání náznakem, nebo až velmi agresivně, shání si stádo dohromady a netrpí v něm vetřelce. Člověk by řekl, že když mu tam vběhnou odvedle klisny ČT, že je uvítá jako rozšíření harému…
Omyl. Klisny, co zná a ví, že byly vedle ve výběhu, k sobě nikdy nepřijal! Do harému přijal nové klisny, jen pokud tedy byly už součástí jarního stáda, ke kterému byl při zahájení připouštěcí sezony vpuštěn, nebo přijely na připuštění s tím, že se hned přidaly k ostatním jeho kobylkám. Kobyly vnímané, že patří za plot, honil tak dlouho, až je zahnal zpátky! Přičemž klisny se sice snažily zařadit se do stáda, Pico však nepolevil a vyháněl je pryč… Poněkud despotické chování ohledně toho, kde smí jeho stádo odpočívat nebo se pást, patrně pozitivně působí na odrostlá hříbata. Je dobré, že hřebečci se začínají seznamovat s nějakými pravidly, a pokud vzdorují, jsou potrestáni.
MILENA
překrásné fotky: Věra Marková
