Okna obýváku mám obložena sazeničkami (psáno v dubnu!) rajčat, tykví a ačokči… vytěsnila jsem pokojové kytky (jsou teď chudinky ve vyhnanství v šeru opodál) i naše kočky (mohou odpočívat jinde než zrovna před oknem, i když se rády dívají ven). Ve sklepě máme také jedno větší okno, to je teď taky obsazené a pravidelně pobíhám po schodech mezi přízemím a sklepem a zalévám a opečovávám…
Tenhle čas je pro nás zahrádkáře hektický, ale krásný. Všechno se vyvíjí a bují tak překotně, že člověk prostě nestíhá přesazovat, rozsazovat, plít, zalévat, natož se kochat všemi těmi květy cibulovin, meruněk a třešní kolem.
Zvlášť malé sazeničky, které ještě nesmějí ven do zimy, jsou roztomilé a připomínají miminka. Jen malá část se ale dočká dospělosti a vydá plody. Číhají na ně mnohá nebezpečí… přesazení ven je pro ty rozmazlence obrovský šok a mělo by se to dít tak nějak postupně, s pomalým otužováním, jenže na to bohužel nezbývá čas. Pálící slunce, sucho, plevely nebo různé hmyzy ale dohromady nepředstavují takové nebezpečí jako španělští plzáci. Skoro veškerou snahu o zachování sazenic při životě zaměřuji na ně. Čerstvě po vysazení jsou totiž pobledlé, šťavnaté a křupavé sazeničky pro plzáky naprosto neodolatelné.
Přežít bez stálé lidské pomoci mohou jenom ty, které stihnou ztmavnout, ztvrdnout a obalit se nepříjemnými chlupy.
Schválně jsem se pokusila odhadnout, kolik času, energie a peněz do svých sazeniček asi tak investuju a ještě budu během sezóny investovat a jaký to bude mít všechno efekt. Výsledky jsou vlastně absurdní:
Plzáky budu muset ručně sbírat, zalévat vařící vodou, lákat na pivo (30 Kč dvoulitrovka asi dvakrát týdně, tj. 60 Kč krát 20 týdnů = 1200 Kč), sazeničky obsypávat Ferramolem (to je přípravek proti plžům na bázi železité soli, ekologicky přijatelný) – asi 3 krabice po 300 Kč, tak řekněme bratru 1000 Kč… takže 2200 Kč + takových 40 hodin práce po 100 Kč (to jsem celkem levná pracovní síla) – 4000 Kč, to všechno dohromady tedy asi 6200 Kč, a co za to získám? Když to dobře dopadne, asi tři misky rajčat a pět kusů tykví, což bych pořídila v obchodě nebo na trhu za takové dvě až tři stovky.
Hm.
Podobné je to s našimi kočkami, které ke stáru trpí nemocemi ledvin. Naše milá Sofinka (Sofja Semjonovna, zvaná též Žofka) se dožila patnácti let, ale bez naší pomoci by to bylo jen asi jedenáct. Náklady na veterinární zásahy a různá vyšetření (sono a podobně) byly myslím kolem 20 000 Kč, nehledě na spousty času, které jsem strávila tím, že jsem ji na ta vyšetření vozila (tím se ta suma možná zdvojnásobí). A teď to začíná být podobné s naším kocourem Hustoušem. No ale nemůžete přece nechat kocoura, takového významného člena rodiny, aby mu bylo čím dál hůř, nebo ho dokonce dát uspat, když je ještě docela čilý a raduje se ze života, jen prostě málo jí a hubne.
Vychází mi z toho, že problém je v tom přepočítávání na peníze. To se prostě takhle dělat a říkat nedá: pak totiž poměřujete záležitosti, které určují kvalitu vašeho života a celé kulturní a citové prostředí, které si vytváříte, jakýmsi hrubým, nelítostným, neomaleným měřidlem, které možná reprezentuje nějakou obecnou normu takzvané rozumnosti. Například kdybych investovala desetkrát víc peněz do koupě nového auta a nahradila svůj dvacet let starý otřískaný vůz, nikomu by to podivné nepřišlo.
Takže nakonec je problém čistě jen v tom, že si tuhle obecnou normu občas připouštím a říkám si, že asi musím být pěkný cvok…
Ale já slípky rozmazluju ráda. Zrovna teď čekám, až se dámy uráčí jít spát. Jedna emancipovaná, která jim šéfuje, a večer je všechny nažene do kurníku, nemá nainstalovanou funkci "go home", takže jí musím podrbat na zádech a do kurníku jí odnést za jejími spolukvokyněmi
.A pěstování kytiček a i zeleniny se nedá počítat na peníze. Protože, když to hezky roste ,přináší to radost a když to všechno vyroste a hezky dozraje, tak vám to někdo ukradne a zůstane vám už jenom ten původní pocit, kdy vám to hezky rostlo pod vašima zelenýma rukama.
Já jsem si tady vysadila do truhlíků jahody, měly být převislé a stále plodící. Převislé zatím vůbec nevypadají, odkvetly jednou a jahody mně někdo sklidil a já teď čekám, co tedy bude dál.
Teď už kohouta nechci, tak mám holt emancipovanou slepici, co plní roli kohouta.
To už je na tom líp marjánka, ta už se teď dá pěstovat v malém množství, ovšem jenom s vládním glejtem na lékařský doporučení.
Podobné je to i s obyčejnou kořenovou petrželí (Hamburskou), ta tady skoro neexistuje, k dostání je jenom jí podobný pastinák. Prodává se tedy jen petrželová nať, která je "hydroponic grow", vyrostlá na vodě.
V nějaké knize o vitamínech, jsem se dočetl, že i ta obyčejná petržel (kořen), když se jí uvaří větší množství, tak ten odvar má prý halucinogenní účinky. Nevím, nezkoušel jsem to.
No to by tak hrálo, aby se nám lidi "sjížděli" odvarem za pár babek!!!
Když už kontrolujeme tu "maryšku", tak nám za ni budete pěkně cálovat!
Petržel si tu pěstuje kde kdo, v lesích si klidně rostou červené muchomůrky (prý na Sibiři je po sušených velká poptávka) a lysohlávky. Durman, tak ten se pěstuje jako okrasná kytka a na rumištích ho vídám i rostoucí divoce. A s tím se člověk ani nemusí nakrmit, halucinogení látka se vstřebává kůží. Jenže se to blbě odhaduje a pokus s touhle okurčičkou nemusí skončit dobře.
U té petržele zahradní, je uvedeno -
Petržel má i léčivé vlastnosti. Silice dráždí ledviny, má močopudné vlastnosti. Protože překrvuje pánevní orgány, není dobře přehánět dávkování petržele v těhotenství. Velké dávky působí "opojně".
Odtod asi to rčení - Dáme mu petržel, aby mu vydržel!
S tím opojením nevím, petržel mám sice rád, ale ještě radši mám dobré červené, či bílé vínko. Taktéž nějaký dobrý ležák. Ale nějaký marjánky, drogy a podobná šidítka, na to mě neužije.
Jo, o těch muchomůrkách na Sibérii jsem taky něco četl. Tam prý ti vykutálení šamani nechali domorodce sníst ty muchomůrky a pak pili jejich moč. Ona se ta droga tím jaksi očistila.
Já znám jednoho takovýho tachonýra, který snad už vyzkoušel úplně všecko. Ten si dal jednou do jogurtu malou, mladou muchomůrku červenou a nic se nedělo, řekl si, že ty mladý jsou asi nějaký slabší, tak si do toho jogurtu přidal ještě jednu. Pak prý to však vzalo takovej fofr, že byl "na tripu" dva dny.
S těma sušenejma muchomůrkama se dá dokonce i obchodovat, někde jsou prý dost ceněný.
Máš rád víno, tak to existuje i petrželové, které upravuje srdeční arytmii i fibrilaci. Vlastně petrželové je ve skutečnosti vlašský ryzlink, jablečný ocet a med a do toho se šoupne několik stonků nasekané petrželové natě. Jinak je to, jak píšeš, používá se pro své vlastnosti při chudokrevnosti, ale s mírou, protože poškozuje ledviny.
