Zatímco v předchozích letech chovalo shetlandské poníky několik "statečných" chovatelů, najednou dochází k oživení zájmu o toto malé plemeno koní, což se začalo projevovat v počtu plemenných hřebců. Jejich počet stoupal - a v podstatě každý rok je uchovněno tak 5 nových. V roce 2003 bylo v chovu pouze 7 shetlandských hřebců: Artur, Arlott, Arbony, Grand Kavalír z linie A a Borgis s Borneem z linie B a bělouš Radža.
Rokem 2004 začaly velké změny. Linii A zastupoval stále Artur, Arlott a Arbony s Grand Kavalírem, ale doplnil je ještě Arcyr, B linii stále prezentovala dvojice Borgis s Borneem, a objevili se i noví hřebci: ve Vráži nastoupil britský hřebec Halstock Gobstopper, v ZOO Liberec byl zlicentován jejich Hektor von Tanneck německého původu, a konečně slibně se rozvíjející chov SHP dr. Nováka byl určen jako působiště nově importovaného státního hřebce, holandského Philipa v. d. Schaapshoeve. A na mě „zbyl“ ten, kterého jsem kvůli barvě a velikosti chtěla – hřebec Borgis.
Po pěti letech provizorií a „experimentů“ konečně na nějaký čas vyřešeno. Navíc jsem se hodlala znovu více věnovat chovu shetlandů (než chovu welsh pony) a postupně jsem chtěla vybudovat nové chovné stádo. Doufala jsem, že si koně odchovám, nebo přikoupím nějakou klisnu v ČR; nakonec nezbylo, než hledat vhodné klisny do stáda v zahraničí. Ale to předbíhám.
V druhém roce svého působení – 2004 (prvním rokem byl rok 1999) připustil Borgis pouze Sametku (porodila za rok hřebečka Bontona). Neměla jsem potřebu, jako kdysi s Goldanem, shánět cizí klisny k připuštění, už jsem znala výsledky své snahy – nejen že pokusy připustit starší dosud jalovou klisnu byly marné, ale i když mladší kobylky zabřezly a porodily klisničku, chovatelé zanedbávali evidenci hříbat v knize hříbat, nebo tyto klisny nikdo nezavedl na svod a nezapsal je tedy v dospělosti do plemenné knihy. Proč se tedy tak snažit, když výsledek neodpovídá úsilí? Připustím jen těm, co si mě sami vyhledají, rozhodla jsem se, a toho se držím dodnes.
V další připouštěcí sezoně tohoto období působení hřebce Borgise v Málkovicích (jeho třetí sezoně včetně roku 1999), tedy v roce 2005 – byly připuštěny 3 klisny. Obě cizí kobylky zůstaly jalové, naše Sametka přivedla na svět nadějnou Sasanku. Konečně hříbě, na které jsem čekala – s pěkným odznakem na hlavě, exteriérově velmi vydařené. Klisnička se stala vicešampionem plemene SHP na výstavě ve Valči. V druhém roce života bohužel náhle uhynula, patrně na tetanus, ač byla samozřejmě očkovaná.
Jak se říkává - všechno zlé je k něčemu dobré - ztráta Sasanky mne donutila k importu koní ze zahraničí, postupně jsem si jich dovezla několik a svůj chov zkvalitnila - ale o tom někdy jindy, teď zpět k Borgisovi.
V roce 2006 byly Borgisem připuštěny 3 klisny, Sametka porodila hřebečka Bonsaje, klisna Nicotiana manželů Nosových také hřebečka, pojmenovaného Badyán.
V roce 2007 připustil Borgis v Málkovicích 2 moje klisny – Sametku – měla pak klisničku Selaví a bělku Gemini, které se narodil hřebeček Bonus. V této připouštěcí sezoně jsem se o hřebce dělila s kamarádkou Ivanou Třískovou, která se pustila s vervou do chovu SHP s původem a takto si bez problémů mohla své klisničky připustit.
V roce 2008 Borgis připustil všechny 3 mé klisny, Fientje byla dle očekávání zase jalová, Sametka měla hřebečka Bon Bona, Gemini klisničku Ginevru. Tato bělka (když pominu Sasanku, která by stejně byla s velkou pravděpodobností standardní), se mi z potomků Borgise líbila nejvíce – byla malá (minityp), dobře stavěná, odpustila bych jí i bílou barvu. Bohužel se nelíbila hřebci, se kterým jsem chtěla, aby mi dávala hříbata, a klisna bez hříbat pro chovatele cenu nemá. Takže jsem ji nakonec prodala.
Borgise jsem měla původně v pronájmu od dr. Nováka, ale když u nás hřebec okulhal a stav se stal trvalým, vyřešila jsem to odkoupením hřebce, což mi připadalo jednodušší, než se domlouvat na odškodnění. Co se Borgisovi stalo? Muselo jít o následek úrazu, protože do té doby byl v pořádku, nešlo o nějaký pozvolna zhoršující se stav, nebo stav opakující se po obdobích bez příznaků.
Přišla jsem ráno na pastvinu a hřebec kulhal, příčina bez svědků nejistá. Bohužel se asi povolaný veterinář spletl v diagnóze, která zněla na pouhé namožení po kopnutí jiným koněm. Po čase, kdy se stav nelepšil, bylo už pozdě na jiné řešení a Borgis zůstal do konce života invalidou. Já samozřejmě byla zpočátku velmi vyděšená, že jsem – nechtíc – zodpovědná za konec chovného hřebce. Domnívala jsem se, že hřebec, který v podstatě běhá o třech, se zraněnou zadní nohou, již nebude schopen připouštění.
Překvapil mne. Oběhal všechno i o třech nohách, neváhal přerušit hlídání stádečka poblíž silnice a odcválat 300 metrů k ohradě, za kterou postával valach, na něj imponovat postojem a vyhrožovat po koňsku kdoví čím (jestli se přiblížíš ještě víc, tak si mě nepřej?), a poté zase odcválat srovnat rozběhlé holky dohromady. Připouštěl stojíc na jedné zadní noze a druhou jen trochu udržoval rovnováhu, a připouštěl úspěšně – i po úraze po něm klisny zabřezávaly.
Borgise jsem poté, co se mi podařilo vyjednat nákup jiného nového hřebce, darovala jeho „spoluuživatelce“ Ivaně Třískové, u které ještě nějaký čas byl využíván k plemenitbě, poté ponechán na dožití a jako 20 letý zde dodýchal. V posledních letech svého života nebyl v dobré kondici, snad tím intuitivně řešil zatížení pouhých 3 nohou (kdyby byl vykrmený, neunesly by ho), ale kvalitu exteriéru hřebce nelze hodnotit podle toho, jak kůň vypadá ve stáří a nemoci, ale podle toho, jak vypadá v nejlepších letech svého života.
Borgis u nás připouštěl celkem 6 sezon, jeho krev mám v klisně Gemini a jejím potomstvu. V chovu má pouze syna Borneo a vnuka Bon Ami; plemenná kniha eviduje 7 dcer, dále četné vnučky a pravnučky. Svou stopu v českém chovu SHP tento hřebec zanechal. Souhrnně je evidováno 5 potomků Borgise z jeho působení v Plaňanech, 7 (žijících) z připouštění v Málkovicích a 7 z Konětop.
MILENA
Pak záleží na tom, zda chovatel používá prefix nebo suffix, což je název chovu jako součást jména koně. Suffix je za jménem a já ho používám pro koně odchované v rámci české plemenné knihy, např. Sametka se celým jménem jmenuje Sametka z Aslanu. Část letošních hříbat musím registrovat v Británii (vysvětlím v posledním díle seriálu), a tam lze registrovat jen prefix. První letošní hřebeček se proto jmenuje celým úředním jménem Aslan Rasty. Otcem je Parlington Rupert, Parlington je název chovu, takže hříbě má jméno od R - Rasty.
Mám kolegyni, která to podobně řeší také - koně registrované po narození v české PK jsou např. Modřenec of Kadov, koně registrovaní v GB pak např. Kadov Peony.
ale já mít třeba jenom užitkové zvíře, tak kýžený užitek bych z něj určitě neměla a slepičí krákorky by mně na dvorku umíraly jedině sešlostí věkem.Já bych je nedala.
Dospělé klisny, tříleté nebo i starší také občas prodávám a to je fakt souboj rozumu s citem, prodej dospělé má výhodu, že už chovatel nepracuje se svým odhadem kvality, ale kobylka je při zápisu do plemenné knihy změřena a obodována, takže mám objektivní data k úvaze, zda si ji nechat nebo nikoli, také většinou absolvujeme několik výstav a tak vím, jak je na tom v porovnání s vrstevnicemi ostatních chovatelů.
Momentálně mám 11 klisen, 3 plemenné hřebce, 1 letošní hříbě. Pastviny celkem prostorné, ale ti koně potřebují občas vyčesat, vystrouhat kopyta, naočkovat a tehdy si říkávám - musím jich mít tolik? Ale když se stádo pase, je to nádhera...
