Dollom Double Surprice 2003 - Bornea, zlého hřebečka, kterého jsem nezvládla, jsem darovala, a neměla jsem další rok čím připouštět. Měla jsem shetlandku Sametku, welšanku Krásku a haflingu Loretu. Správně by každá potřebovala odvézt za jiným hřebcem, ale to bych se asi nedoplatila, když nemám vlastní dopravu! Což o to, Loretě a Krásce by se dal dostupný hřebec vybrat nebo bych mohla zkusit inseminaci, ale co se Sametkou?
Pořád byl seznam licencovaných shetlandských hřebců zoufale krátký – Artur, Arlott, Arbony, Grand Kavalír z linie A (stejné jako je Sametka, byli to většinou její poloviční bratři) a Borgis s Borneem z linie B. Jediný, který tedy přicházel do úvahy z této nabídky, byl Borgis. Hřebec, kterého jsem znala, ne moc velký, zvladatelný, se správnou ryzou barvou – ale ve svém harému měl 4 klisny, já měla jedinou – patřil tam, kde byl, do chovu kolegy Nováka.
Budu muset Sametku připustit welšem, rozhodla jsem se. Od toho už nebylo daleko k tomu, že mohu připustit všechny 3 klisny velšským hřebcem a vzniknou hříbata welsh part bred různé velikosti. A tak jsem si domluvila zapůjčení hřebce welsh moutain pony Dollom Double Surprice. Jeden mě známý chovatel welšů jej odchoval (Mojmír Fiala), druhý, Pavel Blažek, vlastnil. Půjčování hřebců mi prostě vždycky docela šlo :-))) „Dablík“ měl 115 cm KVH (to je kohoutková výška hůlková, tedy jak vysoko je kohoutek koně, tj. vyvýšené místo mezi hřbetem a krkem, od země), byl tedy o 20cm větší než Sametka a o 25 menší než Loreta. Zkoušela jsem jej pouštět z ruky, abych mu na vysokou Loretu pomohla, ale on o asistenci nestál. Přestal mít o klisnu zájem a z připuštění nic nebylo. Hřebce prostě nedonutíte, aby na klisnu skočil, když nechce. A neplatí to jen o hřebcích, že?
Tak jsem v době říje klisen běhala na louku a když se začalo něco dít, rychle jsem dovedla Loretku k nějaké prohlubni a postavila ji tak, aby stála zadníma nohama v ní. Nejlíp se osvědčila kolej vyjetá traktorem, kde hřebec za Loretou stál v pohodě výše než ona a velikostní handicap se srovnal. Sametka se připouštěla po ohřebení, to se ohlídalo lépe. Kupodivu i s ní měl hřebec problémy, byla pro něj krátká, ale s mojí nenápadnou pomocí se dílo podařilo.
Celkem byly připuštěny 4 klisny, 1 cizí, 3 moje. U mě se pak narodili dva šimlíci Dante a Dakar, Kráska se ohřebila už prodaná a měla stejně jako 4. klisna, klisničku. U porodu Sametky se mi podařilo asistovat, hříbě bylo obvyklé „shetty“ velikosti. Dakara jsem prodala jako odstávče, Danteho skoro dvouletého. Byl totiž nejdřív zamluvený, ale jen ústně, bez zálohy a v 8 měsících mi kupec odřekl.
Internetová inzerce ještě nefungovala jako nyní, takže se inzerovalo v inzertních časopisech a Dante rychle „spadl“ do špatně prodejné věkové kategorie mladých koní. Ročka, co už není roztomilé hříbě, ani kůň s výcvikem či možností jej ihned obsedat, skoro nikdo nechce. Nakonec jsem Danteho prodala za cenu odstávčete, poučená, že příště raději slevím výrazně z ceny neprodaného odstávčete, než se zlobit s dorůstajícím hřebečkem. A hlavně – zájemci si od té doby u mne mohou zamluvit hříbátko jen když složí nějakou zálohu!
Když už jsem u těch welsh pony, tak malý dodatek - o několik let později (víc jak 10) jsem chtěla zkusit návrat k chovu welsh pony a koupila čistokrevnou welsh moutain pony - klisnu s hříbětem. Docela levně, až podezřele. Ale měla být obsednutá, a jak já znala welše od Blažků, nebo moje křížence, považovala jsem všechny za pohodáře.
Bohužel jsem se spletla, přivezla jsem si dva plašany. Nešli chytit, a pokud jsem to nějak dokázala, tak osedlání klisny bylo rodeo a samozřejmě nebyl nikdo, kdo by chtěl na ni sednout. Ano, šlo by s klisnou pomalinku pracovat, ale nebylo by to ani normální obsedání, ale několikaletá práce s nespolehlivým koněm. A já chtěla pohodového kliďase, který mi tak 1x týdně povozí děti z vesnice...
Co teď? Byly dvě možnosti - koně odvézt zpět, a požadovat vrácení kupní ceny, nebo koně prodat. V prvním případě bych musela ještě uhradit přepravu zpět, a ani jednu z cest by mi prodávající asi nezaplatil, musela bych být ráda, že mi vrátí peníze za koně. V druhém případě mi láce koní koupených dohromady dávala jistou šanci neprodělat a tak jsem zvolila tuto možnost. Zapsala jsem matku do plemenné knihy, zaregistrovala hříbě, počkala, až bude k odstavu, a nakonec jsem prodala klisnu i její dceru, každou na jinou světovou stranu. Když jsem si udělala vyúčtování, tak mi to pokrylo jak kupní cenu obou, přepravu k nám i náklady registrace. Náklady za pastvu na našich loukách a trochu sena nepočítám.
Neprodělala jsem, nevydělala jsem, ale nakonec to dopadlo pro mne i kobylky dobře. Mladá se ve stáji (já mám pouze volné ustájení) zklidnila a ochočila, pomohlo i oddělení od mámy, starou chtěli do sportu zkušení koňáci a tak doufám, že tam byla nervozita klisny pozitivní, protože sporťák by měl mít hodně temperamentu, aby ho táhnul do skákání přes překážky na parkuru.
MILENA
Hodne stesti!
A piš, já to čtu ráda!
