Borgis – rok 1999. Zatímco v roce 1998 působil Plaváček (žlutý hřebec z minulého vyprávění) na stanici Málkovice souběžně s Goldan Cavalierem, v roce 1999 jsme také kromě větších klisen zajistili připuštění shetlandek a to tak, že jsem si hřebce pro ně také zapůjčila. Souběžné využívání hřebce Plaváčka a shetlandských hřebců ilustruje moje postavení na jakési chovatelské křižovatce.

Přestože jsme kvůli rostoucím dětem změnili chov na WPBR a jezdecké pony, tedy místo koní 85-105 cm KVH (kohoutková výška hůlková) jsme chovali koně 110-130 cm KVH, chtěla jsem chov shetlandských poníků (SHP)  v Málkovicích udržet. Odchovala jsem si po Goldan Cavalierovi dvě klisny s oboustranným původem – Armair Amy (z Alma) a Sametku (ze Samantha).

Jenže – s čím mám odchované klisničky připustit?

Bylo by na místě vysvětlit, že naše ekonomická situace byla velmi svízelná, podnikali jsme 7. rokem, ale co se dalo, se investovalo do skotu, strojů, rozvoje farmy. Na koně jsem vydřené peníze dát nemohla, mohla jsem vzít peníze jen z toho, co si koně vydělali.

Na prvního koně (českého teplokrevníka – klisnu Sonetu)  jsem si ušetřila ještě za studií, po jeho prodeji jsem měla peníze na shetlanda Robina. Klisnu Korinu jsme koupili na splátky, Almu jsem měla zpočátku v pronájmu, Samanthu jsem usmlouvala tak, že jsem její první u nás narozené hříbě, klisničku Sindy, vracela předchozímu majiteli, abych zaplatila za klisnu méně. V podstatě jsem si buď koně odchovávala, nebo jiné pořizovala za peníze utržené prodejem hříbat.

Na koupi hřebce SHP ze zahraničí jsem prostě dohromady peníze nedokázala sehnat. Prioritou bylo ježdění dětí, tedy větší poníci.

Pohled do seznamu hřebců z roku 1998 nebyl moc optimistický, seznam hřebců SHP velmi krátký: Goldan Cavalier, Artur, Allegro, Borgis. Goldan byl otcem mých dvou klisen, Artur a Allegro jeho synové, pouze hřebec Borgis byl novým importem z Německa a byl tedy nepříbuzný. 

Druhou stránkou mých úvah bylo – co s klisnami, které nemám kým připustit? Prodat komukoliv se mi nechtělo, už jsem nebyla naivní optimista, věděla jsem, že by tím moje chovatelské úsilí skončilo černou plemenitbou, tedy produkcí koní bez PP.

Když nemám čím připustit já, jiný si nebude dělat ani ty starosti…

Shrnutí bylo jednoznačné – jediný možný partner pro Sametku a Armair Amy je Borgis, nebo syn Borgise. A tak jsem zahájila vyjednávání s dr. Novákem, majitelem Borgise. Domluvili jsme se takto – já mu dám dvouletou Amy, on mi za ní dá ročního hřebce Borneo.

A k tomu mi jako jakési „dorovnání“ na rok půjčí hřebce Borgise a na něm bude přeprava koní tam a zpátky. Tím jsem vyřešila využití Amy v čistokrevném chovu a pro Sametku jsem měla mít k dispozici Bornea, až tedy oba dospějí.

Borgis připustil v sezoně 1999 tři klisny včetně dvouleté Sametky. Ta nezabřezla, zato obě cizí klisny ano. Obě byly z téže rodiny – Sametčino matka Samantha měla hřebečka Sama a starší sestra Sametky Sindy (po Ramík) měla klisničku Sambu.

Obvykle se připouští klisny až tříleté, po zápisu do plemenné knihy, kdy jsou ve 3 letech (nebo starší) na svodu změřeny a posouzeny. Řád plemenné knihy však možné připuštění 2leté klisny připouští, pak se v jejích 3 letech může klisna ohřebit, nejprve se zapíše do plemenné knihy ona, pak se zaregistruje hříbě. Ale ne každá klisna je připravená v tomto věku zabřeznout, což byl případ Sametky. Poté ve třech letech už zabřezla bez problémů, a pak byla březí rok co rok, nyní čeká 16. hříbě.

x x x

K Borgisovi se ještě vrátím, protože i on k nám po několika letech znovu zavítal.

V popisované připouštěcí sezoně jsem ho považovala za dočasné řešení, vyhovoval mi svou menší kohoutkovou výškou, už jsem nepotřebovala pracovní shetlandy, ale souběžný chov welšských a jezdeckých pony mi umožňoval pokusit se o chov minishetlandů. Borgis měl KVH 91 cm, Borneo dokonce jen 89 cm. To bylo nadějné, Borgis předával jakýsi „zmenšovací gen“, jak jsem o něm zjednodušeně uvažovala. Vyhovoval i barevně – ryzák s hvězdou, povahově byl hodný, ale v té době ještě dost temperamentní.

Svou chovatelskou "křižovatku" jsem nakonec tedy vyřešila - kvůli dětem jsme drželi větší poníky, ale zachovala jsem si ze své první etapy chovu shetlandů Sametku a na ní dále chovala. Jako kdybych tušila, že děti jednou koně přestanou bavit a já se k poníkům vrátím... V té době byl jedním z argumentů, proč držet dál aspoň chovný pár shetlandů, právě ta bída v jejich chovu - už jsem zmínila, že v ČR byli jen 4 plemenní hřebci, chovných klisen s původem nebylo o mnoho více - něco mezi 10 až 20.

Cítila jsem odpovědnost za to, ještě nějaké čistokrevné shetlandy odchovat.

MILENA