Plaváček – roky 1998 a 1999. V minulém díle mých vzpomínek na hřebce, kteří prošli naším chovem, jsem popsala své zážitky s perfektním parťákem, standardním shetlandským hřebečkem Goldan Cavalierem. V roce 1998, v posledním roce Goldanovo působení na stanici Málkovice, jsem s ním již nepřipustila žádnou svoji klisnu, ale připouštěla jsem s ním cizí klisny a svou klisnu hřebcem větším.
Již v předchozích letech jsem některé ze svých klisen pony připouštěla velšskými hřebci, klisny jsem za tím účelem vozila (přesněji nechala odvést, svoji dopravu jsem neměla) k hřebcům v majetku Mojmíra Fialy nebo manželů Blažkových.
V roce 1998 jsem Hvězdu nikam vozit nemusela, plemenný hřebec dorazil do Málkovic osobně.
Goldan Cavalier byl státní hřebec, teď jsem si vyzkoušela zapůjčení hřebce soukromého. V podstatě to nebyl můj nápad, ale nakonec se to tak nějak „vyvrbilo“. Chovatel ze Stříbra, Emil Kraus, měl cca 120 cm vysokou izabelu a nedal na mé doporučení, že by bylo dobré připustit ji hřebcem welsh moutain pony. Vybral si pro ni žlutého hřebce Plaváčka pana Chocholy. Jenže – pan Chochola držel svého hřebce v podmínkách, které neumožňovaly dočasné ustájení klisny na připuštění, v podstatě si pro chov koně vybudoval stájku na své parcelce v zahrádkářské kolonii.
Byl nadšeným vozatajcem, tedy denně hřebce zapřahal, tak ten až tak moc netrpěl tím, že mu chybí výběh. Pan Kraus, přestože vlastnil přepravník na koně, nechtěl denně svou ohřebenou klisnu vozit poměrně daleko na skok. Pan Chochola nabídl, že hřebce panu Krausovi zapůjčí, ale ten zase v té době neměl žádné volné místo ve své stáji. A tehdy jsem do hry vstoupila já. My jsme v tom období pro ustájení koní používali sousedovo stáj na vedlejším dvoře, plus celý dvůr – jako jízdárnu nebo zimní výběh. Ustájit dalšího hřebce a k němu i klisny nebyl problém, tak pan Kraus přivezl k nám svou klisnu Zlatku a ten samý den i hřebce Plaváčka, licencovaného pro chov jezdeckých pony.
Během 3 týdnů pobytu jsme tedy připustila s Plaváčkem 3 klisny – Krausovo Zlatku, svoji Hvězdu a Květoňovic Lady, pak byl hřebec odvezen. Příští rok se po Plaváčkovi narodily 3 klisničky a my jsme tuto akci zopakovali s tím, že já tentokrát připustila už 2 své klisny. Hřebec u nás pobyl 2 týdny a všechny 4 klisny byly po něm březí – narodily se 3 klisničky a 1 hřebeček.
Spolupráce tří chovatelů je velmi ojedinělá, ale dokazuje, že když je dobrá vůle, povede se leccos, druhá zajímavost je neuvěřitelný výsledek Plaváčkova působení. Žádná z klisen neměla šanci na připuštění v další říji, přesto všechny zabřezly. Je pravdou, že šlo o klisny ohřebené, tedy s prověřenou schopností zabřezávat, výjimkou byla moje Kráska Koré – ta byla mladá prvnička, připuštěná spíš jen že tu hřebec byl – a povedlo se.
Hřebec byl žluťák, tedy jinak izabel, prostě skoro bílý kůň, a pro mne to byl první větší hřebec, se kterým jsem si musela poradit. No větší - 120 cm KVH je spíše střední až malá velikost pony, když minipony má od 70 do 86 cm a hranice toho, aby koně šlo označit za poníka, je 148 cm. Ale pro mne byl velký dost, do vozu jsme ho nezapřahali, pod sedlo šel asi 2x, takže stáním v boxu nasbíral dost energie; navíc brzo pochopil, že ho beru ven k tzv. zkoušení klisen, kdy jsem si kobyly uvázala porůznu po dvoře a s hřebcem je pak obešla a pokud byla kobylka svolná, připustili jsme ji.
Jak se to pozná? Hřebec si musí klisnu trochu "namluvit, tedy očichat, oňuchat, a podle pachu a reakcí klisny pak jedná dál. Buď dál klisnu dráždí a testuje, zda mu postojí, nebo naopak uhýbá z dosahu jejích kopyt. Je dobré mít zkušeného hřebce, kterého nějaký kopanec (prvničky jsou ještě bojácné, klisny po ohřebení zase mají trochu obavy o hříbě) neodradí, pokud jinak je vše jak má být a naopak ho to víc rozvášní. Mladý hloupý začátečník v profesi plemeníka naopak by sice chtěl připustit i klisnu, co se zrovna neříjí, ale pak ho reakce klisny může odradit od otestování jiné, která "žádá", jak se patří. A co vidím kromě chování obou já? Klisna blýská (pohybuje stydkými pysky), učůrává, poklesává v zadních nohou, dává ocas na stranu. A hřebec? Ztopoří a jde na to.
A co když člověk nemá šikovného hřebce? Pak je potřeba strkat ho ke klisně hlava - hlava, aby nebyl kopnut a přesto se mohl vzrušit. Oni i ti konští chlapi na to potřebují klid.
Plaváčka jsem si připnula na 4 metrové vodítko a v dostatečné, bezpečné vzdálenosti od obou aktérů zkoušela klisny, nebo jsem připouštěla. Pokud skočil, tak po skoku šel domů, ostatní se "prubovaly" znova za cca 12 hodin. Podle počtu zrovna rozříjených byla klisna připuštěná od 1x za 2 dny do 2x denně. Pokud jsem jezdívala s klisnami na skok, jezdilo se obden, to může postačit. Teplokrevní hřebci připouštěli v sezoně přesto třeba i 3 -4 klisny denně, s obdenním intervalem tedy najednou mohlo říjet asi 7 klisen.
Jak už jsem napsala, Plaváček brzo pochopil, že chodí ven za holkama, a jen jsem ho připnula a otevřela dveře, hrnul se ven jak velká voda, řehtal, a táhnul mě k místu, kde jsem mívala kobylky uvázané. Právě veliká síla teplokrevných nebo chladnokrevných koní (proti poníkům) je příčinou, proč u pušťáků mají pracovat a většinou opravdu pracují muži.
Vůbec nejde o to, že by hřebec si na ženu nějak dovoloval, ale to, že když zapracují hormony, může přestat s ohleduplností či poslušností vůči člověku. Ne, neublíží, ale kdyby se vytrhnul, mohl by třeba utéci a připustit klisnu, u které o připuštění majitel nestojí. Také jde o ten správný stereotyp: znám hřebce, kterého v pohodě jezdila subtilní slečna, sportovala s ním. Ale když jsem přišla připouštět, zvedla telefon, do 20 minut došel chlap a moji kobylu s hřebcem připustil. Ten hřebec se naučil, že na závodech, se slečnou na zádech "nic nebude", naopak s chlapem na lonži věděl, že si "zasexuje".
Takže takto vypadá "koňská láska" při připouštění tzv. z ruky...
MILENA
Moc gratuluju a preju hodne dalsich uspechu.
dokáže s láskou věnovat svému koníčku. A i když je to velká dřina, být mezi těmi koňskými hřívami šťastný.
Díky Mileno !
