Slíbila jsem vám napsat, jak se soutěží o poháry... Takže tímto tak činím :- ))). Nejprve je nutno se přihlásit. A tak, jako obvykle, i letos v zimě jsem nabrala krve všem koním, kterým dvouletá platnost vyšetření dobíhala (cca polovině stáda; zbylým beru krev v sudém roce), takže by byli bývali všichni měli jako v jiných letech platné „cestovní pasy“ a mohla jsem v době před uzávěrkou přihlášek vybrat k účasti kteréhokoliv z nich - podle aktuální kondice, či podle záměru, se kterým na výstavu pojedu.

Vloni jsem se tedy rozhodla přihlásit na Regionální výstavu shetland pony, která se konala 29. 8. 2015 v Plasech. Všechno ale narušil výskyt infekční anémie koní v Německu a zpřísnění veterinárních podmínek pro přesun – „ výsledky krve“ platí pouze 6 měsíců, takže lednové vyšetření mezitím propadlo… Nechtělo se mi novým odběrem krve potýrat celé stádo, takže jsem strategii změnila – nejprve vyberu koně na výstavu a těm pak nechám odebrat krev. Vybrala jsem nakonec kobylky pohodářky, o které se v pohodě postarají děti a kobyly jejich celodenní péči psychicky vydrží…

Snažím se sestavu na každou výstavu obměňovat,  nemám ráda  opakování výstavy se stejnými, nejúspěšnějšími koňmi. Recept: „Nalož to nejlepší, co máš doma, ať soupeře co nejvíc „pobiješ, a voz tyto koně všude, ať je pohárů co nejvíce“, tak tohle mi v chovatelské práci nijak nepomůže.

Příprava začala už v pátek, tedy den předem. Nejprve bylo potřeba vyřešit ustájení před výstavou – bohužel už stará stáj dosluhuje natolik, že spadla část stropu a nocování koní zde bezpečné není, nikdo neví, kdy povolí další část. Postupné opravy farmy však mají na programu naléhavější problém – uskladnění obilí - takže stáj používaná pár dní v roce, rozhodně prioritu nemá. Zahrada je obsazená, takže jediné řešení bylo ohradit část některé stodoly pomocí coral-systému. Jednodušší bylo využít toto řešení ve stodole na dvoře, než v té u silnice. Vznikla vcelku prostorná společná ohrada pro šest poníků. Nastlat, nanosit seno a přestěhovat tam i napájecí maltník bylo snadné. Samotné „pony–ohrádky“ večer posloužily jako mycí box na panelech před mléčnicí,  ráno pak jako pastevní ohrádka, než byl čas koně naložit.

Následovala příprava věcí s sebou – ohlávky, vodítka, kyblíky na vodu, „výstavní obleček“, průkazy koní, apod. Pořád jsem nenašla na cestování nic lepšího, než svou, sice prasklou, ale použitelnou bedýnku, která s námi cestuje už roky a dá se na ní i pohodlně sedět, stolovat, a hlavně hodně se do ní vejde…

Nakonec jsme  s Katkou, která mi v roce 2015 oddaně s poníky chodila pomáhat, po dvou vodily koně z výběhu a čistily je, tedy hlavně Katka, protože já ještě drhla od mušinců hrádě. Gemini jsem vyprala ocas v kečupu (opravdu to na zažloutlé žíně funguje), Guineveře jsem vydrbala zablácené nohy…

Ráno už jsme jenom přestěhovaly koně ze stodoly do ohrádky na trávníku poblíž silnice, a když přijela obě auta, šlo to ráz na ráz – naložení koní, rozebrání a naložení ohrady – a jedeme! Koně jsme naložili do koňského přívěsu kamaráda Petra, hrádě, použité v Plasích na postavení ohrady, do korbičky malého vleku Viktora a Šárky.

Přijeli jsme hodinu před začátkem, tak správně včas na veterinární přejímku. Taky včas na to, připravit Gemini do lead reinu, kterým výstava obvykle začíná. Ovšem na louce už bylo plno účastníků, takže chvíli trvalo, než jsem si našla svoje ideální místo: abychom to neměli k ringu daleko, ale koníci měli i trochu klidu, aby aspoň část dne mohli být ve stínu, aby děti, pokud s nimi budou „blbnout“ (vodit, jezdit) nikomu nepřekážely, nerušily jiné chovatele, a aby se poníci i napásli – a takové místo v Plasích se najít dá. Neznám jiný areál, kde by bylo tolik prostoru, aby si vybral každý své místečko.

Děti si rozebrali poníky pro čištění a já šla zařizovat jiné věci.

Lead rein A - Gemini

Složili jsme ohrádku, složili jsme koně a já se snažila sejít s partou, které jsem slíbila půjčit Gemini. Nepomohlo ani vyvolávání v rozhlase a čas startu v lead reinu se blížil a blížil… Bohužel jsem zapomněla vyměnit si s Janou W. telefonní čísla a tak jsem netušila, zda a proč účast vzdali, ale že už nepřijedou, se minutu po minutě zdálo jisté a jistější.

Netušila jsem, že se bude opakovat situace se startem Sametky (před lety) v LR se Sašenkou, kdy tedy jezdkyně čekala, ale klisna dorazila na poslední chvíli (nasedlali jsme a uháněli tenkrát k předvadišti). Tentokrát dorazila na poslední chvíli jezdkyně a sedlo. A navíc ani sedlo, ani uzdečky kobylce nepasovaly. Se sedlem toho moc udělat nešlo (příště tedy jedině vlastní sedlo,ověřené na malé SHP a jejich kohoutek), uzdečku jsem použila naši, i když úplně nejlepší pro LR není. Ale už nebyl čas nějak uzdečky zkombinovat…

Chudák malá Kristýnka – sedlo se v zadní části zvedalo a lezlo Gemini dopředu na krk! Jako kdybychom se vrátili v čase o víc jak 15 let zpět, když Eliška jela ve Hvožďanech na Zlaté podkově na Samantě a také jí sedlo podobně zlobilo – později už jsme věděli, jaká sedla na naše koně kupovat…

Nicméně si myslím, že šanci porazit děti, které startovaly na svém shetlandovi, Kristýnka neměla, ani kdyby jela na našem sedle, ale hlavní dosažitelný cíl byl splněn – malá se „svezla“.

Mladý vystavovatel – Grácie, Locika, Fláje

Protože Filip ani Šárka letos u nás vodění koní nijak netrénovali, zvolila jsem pro ně koně, které už znají a předváděli je loni – Šárce Grácii a Filipovi „jeho“ Lociku. Pro Katku jsem vybrala Fláji. Samozřejmě, že oproti dětem, které se svými poníky pracují pravidelně, a hlavně k nim jsou velikostně přiměřené, mají tyto děti handicap, když předvádějí minishetlandy. Ale já pro ně welsh pony prostě nemám!

Děti účast v této soutěži mají za odměnu, že mi pak předvedou koně i v chovatelských třídách, navíc je výhodné, že si vyzkoušejí předváděcí systém (ten bývá na každém předvadišti jiný, závisí také na posuzovateli) a v chovatelských třídách je už nic nepřekvapí.

Dopadlo to bez překvapení - děti se neumístily, ale dostaly drobné dárky za účast.

Standardní SHP – 4 leté a starší klisny – Gemini 3. místo

Podruhé se Gemini v ringu objevila ve své třídě standardních klisen SHP. Byla jsem vcelku ráda, že jsem mohla účast standardních shetlandů posílit – klisny se sešly jen tři. Obě soupeřky byly o třídu jinde než drobná Gemini a samozřejmě lépe odpovídaly typu. Vítězná Morgenster je také standard jen o málo vyšší než hranice minitypu, ale vážila asi o polovinu více než naše „Džimi“ a oprávněně se nakonec stala i šampiónkou SHP standardního typu!

Gemini předváděla Katka a já za nimi vodila Pierota (hříbátko). Jak už jsem psala výše, Gemini je „přerostlý minísek“, což potvrzuje i tím, že dává souladná hříbata minitypu; ale znamená to, že mezi minishetlandy na výstavu nesmí a mezi standardními klisnami mnoho šancí nemá. Takže její třetí místo ve výsledkové listině bylo víc, než jsem očekávala a jsem spokojená.

Minishetlandi – 4 leté a starší klisny – Grácie 3. místo

V této třídě jsem doufala v lepší umístění, ale soupeřky byly šťastnější, vítězka třídy Login Yelow Rose se později při vyvrcholení výstavy stala vice-šampionkou celé plaské výstavy, a druhá Titania oplatila Grácii loňskou porážku.

Obě klisny přitom na rozdíl od Grácie měly pod sebou hříbě a tedy o to víc oceňuji, že to Grácii „nandaly“. Sice nevím, v čem byly lepší, protože mě osobně se ani jedna z nich až tak nelíbí (bez ohledu na jejich barvu), ale účastník soutěže na vodítku jiného koně nebo divák za ohrazením vidí vždy méně než posuzovatelé, a já rozhodnutí posuzovatelky respektuji.

Pokud dejme tomu byla Titania srovnatelná s mou klisnou, přestože je opakovaně matkou, asi by toto mohlo být rozhodujícím faktorem…a tedy si Titania své 2. místo zaslouží. Začalo to vypadat, že si letos budeme v ringu chodit jen pro třetí místa …

Minishetlandi – hříbata pod matkou – Pierot 2. místo

V této třídě se sešla tři hříbata a na rozdíl od předešlé třídy klisen se mi soupeři líbili velice a odhadovala jsem, že tedy opět převezmeme červenou kokardu (tj. bronz). Pierot nepatřil k  nejpovedenějším hříbatům ročníku, měli jsme doma hezčí, takže jsem nakonec byla překvapená, že bereme 2. pořadí!

Pierota už Katka doma naučila na vodítko a v Plasích tedy dostal závěrečnou lekci. Ani nebylo potřeba jej vodit za matkou, jak se později ukázalo v šampionátu hříbat. Před několika lety se předváděla hříbata na volno vedle matek, nyní už jen na vodítku, což se mi moc nelíbí, ale pravidla jsou pravidla.

MiniSHP – dvouletí pony – Fláje 1. místo, Locika 2. místo, Guinevera 3. místo

Tato třída byla sólem pro hřebčín Aslan, jiní účastníci s dvouletými minísky nepřijeli. Mě osobně se také Fláje jeví jako zatím nejlepší Picovo dcera, Locika z hříběcí sympatické mohutnosti vyrůstá do mohutnosti na minísky příliš hrubé, má i hrubší hlavu a také na ní bohužel nalézám známky podobnosti s matkou Lotte, která se mi moc nelíbila.

Guinevera jako pozdní hříbě začala mohutnět až v poslední době, ale kostru má stále viditelně jemnou. Je v tomto opakem Lociky – čeho ona má hodně, má „Ginny“ málo a naopak. Byla jsem zvědavá, jestli posuzovatelka bude klisničky vidět jako já, navíc díky tomu, že jsem zatím žádnou z nich neprodala, mohly se poprvé spolu oficiálně porovnat a tak jsem toto využila a přihlásila do Plas všechny tři. Předváděla jsem (= měla jsem na vodítku) Guineveru.

Tím jsme měli účast v základních třídách splněnou. Do šampionátu typu postoupil Pierot, Fláje a Locika, nějak jsem nahonem sháněla dostatek vodičů (děti se mi někde zapomněly s jinými poníky) a tak nakonec Fláji nouzově předvedl Jirka od Dany. Šampionem typu se stala ten den neporazitelná Login Yelow Rose, vice-šampionem Ivysen Madlenka (loňská šampiónka minitypu v Plasích a junior-šampionka v Pardubicích, a letošní šampiónka typu a vice-šampiona výstavy z Kadova).

Následoval šampionát hříbat – a zisk titulu vice-šampion hříbat SHP pro našeho Pierota. Hřebeček už byl prodaný (= závazně zamluvený), takže mne jeho titul až tak nebere, to přiznávám, ale dětem to udělalo radost. No, třebas s ním po dalších výstavách budou jezdit jeho noví majitelé?

Šampionát mladých se letos pořádal v Plasích podle pozměněných pravidel. Kromě tříd pro roční a dvouleté pony byla nově vypsána samostatná třída tříletých klisen a šampionát mladých byl otevřen nejen pro vítěze a 2. umístěné v třídách ročků a dvouletých, ale i pro tříleté pony. Znamenalo to, že Fláje jde do boje o šampiona mladých s Ivysen Madlenkou, již několikrát oceněnou klisnou (viz výše), za kterou se před půl hodinou umístila v šampionátu typu. Zdálo by se, že pořadí bude jasné bez velkého rozmýšlení posuzovatelky.

OK, nevadí, tentokrát mám Fláji na vodítku já, a pokusím se být Madlence důstojným soupeřem. Po počátečním náskoku do cvalu na začátku klusového úseku rozbíhám Fláji v klusu a zrychluji, aniž by znovu do cvalu naskočila. Fláje jde nádherně a já se usmívám – nedáme to Madlence lacino!

Ringstevard nás za chvíli posílá s Madlenkou do středu, což jsem doufala, ale k mému údivu nás rovná „špatně“, Fláji na první místo. To přece není možné, nebo ano?

Stává se to málokdy, ale stává. Je možné porazit v jeden den koně, který vás před chvílí porazil, podaří-li se předvedení a to se mi tedy povedlo a Fláje na rozdíl od Madlenky ukázala prostorné chody. Dá se to také říct tak, že moje Fláje je stejně kvalitní jako Madlenka a v rozhodující chvíli byla ta šťastnější. 

A také se dá konstatovat, že pokud měly tyto klisny mít jednou pořadí takové a pak obrácené, vybrala si to Fláje správně. Za vice-šampiona typu byla jen kokarda, za šampiona mladých kromě kokardy také veliký pohár. A navíc, porazit už oceněného koně chutná více!

Ať tak nebo tak, po získání titulu šampion hříbat Plasy 2013, Fláje získává titul šampion mladých Plasy 2015!

Mám radost. Velikou radost.

Bylo to nečekané, nenaplánovatelné, nebylo to „za účast“, ale vybojované s velkou soupeřkou, kvalitní a výstavně prověřenou klisničkou. Už nemusím litovat, že po svém hřebci Llanshiver Baggins žádnou podobnou, jako je Madlenka, nemám. Já od něj žádné hříbě nestihla odchovat, ale jak vidno, starý dobrý Pico má také dobré, kvalitní dcery.

(poznámka – otec Madlenky, tj. zmíněný Llanshiver Baggins, byl můj vlastní plemenný hřebec, import z Velké Británie. Zapůjčila jsem ho hned po jeho uchovnění kamarádce, protože jsem v té době měla málo chovných klisen na to, abych je dělila mezi 2 hřebce, a tak dostal v mém chovu před 8 letým Bagginsem přednost 15 letý Pico. Netušila jsem, že osud se mi vysměje, že hřebce Pico budu mít dodnes a naopak mladý Baggins uhyne, aniž bych po něm měla nějaké své hříbě. Tak jsem vlastně pomohla konkurenci k narození Madlenky…)

Loučení a návrat

Zbyl čas na nějaký pokec s přáteli, na sledování finálového zápolení ve velšském kruhu, a nakonec jsme se ještě zúčastnili finálového šampionátu výstavy se šampiónkou mladých Flájí a vice-šampionem hříbat Pierotem. Samozřejmě, jeden nečekaný výsledek už jsme měli, s dalším zázrakem se nepočítalo. V šampionátu výstavy soutěžili shetlandi s vítězi z posouzení plemen welsh moutain pony, welsh pony a welsh cob. Prostě dost velká konkurence.

Naložili jsme koně, ohrádky a všechny věci včetně kokard (každý kůň si nějakou vezl domů, není to prima?), v náručí jsem držela Flájin pohár. Za pár dní se na něj bude prášit ve vitríně, ale zatím jásám – potvrzuje, že se mi odchovy daří.

Po příjezdu domů vypouštíme koně do ohrad, každého kam patří. Pico už na Gemini čeká u branky, také druhé stádo postává u vchodu a očekává návrat výletníků. Uklízíme s Katkou věci, a odpočíváme.

Byl to horký, ale úspěšný den!

MILENA

Kůň je nádherné zvíře, ať velký nebo malý. : mamča

A pokud mají takovou nadšenou a zapálenou chovatelku, myslím, že jsou šťastní. Líbí se mi, že Milena zapojuje do péče o koně i malé děti. Jednou tenhle krásný koníček převezmou některé z nich, a Milena bude mít radost, že "Šetlenďáci" nevymřou a děti se budou věnovat smysluplné práci.
Poblíž naší chaty chovají na statku koně. Velké zapřahají do kočárů, menší strakaté s chlupatými ponožkami, co mívali kovbojové a i tyhle malé roztomilé koníčky. Také se kolem koní pohybuje spousta dětí a za odměnu na nich jezdí po okolí. Ti malí koníčkové jsou ale neuvěřitelně paličatí. Kam se hrabe osel !

leden 27, 2016 08:49