Všechno není lehce sdělitelné: naše radost nad pasoucími kravkami, dováděním nově vypuštěné omladiny do výběhů, radost z úspěšného porodu telete či plných vemen krav, vstupujících do dojírny. Vzpomínáme na zvířata, která nás živila a dnes jsou kdesi na věčně zelených pastvinách. Náš vztah ke kravám má sice mantinely, ale snažíme se, aby život, který u nás prožijí, byl pro ně co nejpříjemnější - ve stádě, bez uvazování, na pastvinách.
Nutnost podojit dvakrát denně svazuje můj život už skoro dvacet let, ale zvykla jsem si a patrně mi to bude jednou v důchodu chybět. Kdysi mi maminka hrozila - když se nebudeš dobře učit, skončíš u kravských krdelí. Já se učila dobře, ale stejně se to proroctví naplnilo. Skončila jsem, a dobrovolně, opravdu u krav. Chováme i koně, ale živí nás krávy. A ještě nějaký čas budou.
Zaháníme krávy z lehárny do čekárny před dojírnou tak, že je ženeme kolem stěny a brány - až do prostoru vyvýšeného nad úroveň stáje s hlubokou podestýlkou. Jednou ale jedna z krav vběhla do brány tak, že jedno křídlo vyhodila z pantů a klidně pokračovala, ale mimo stáj, v podstatě správným směrem.
Bez váhání vyběhla po schodišti na sýpku a zastavila se v prvním patře. Ano, byla v podstatě tam, kde nakonec být měla - jenže o tři metry výše. Dojírnu máme vybudovanou pod sýpkou, přistavěnou ke stodole. Na sýpce jsou tři okna, pod nimi však není hloubka jen jednoho podlaží, ale ještě více, protože za sýpkou terén klesá.
Naštěstí milá kráva už v dalším pohybu nepokračovala a zarazila se překvapená, kam že se to dostala?
No tě pic. To jsou situace, kdy musíte něco udělat, ale bojíte se, že jakákoliv akce bude katalyzátorem zhoršujícím situaci. Může se třeba polekat a vyskočit oknem ven. A co já vím ještě? Na druhé straně nebylo možné dlouho váhat, co kdyby se rozhodla pokračovat ještě o patro výše? Schodiště, které vede na sýpku, je sice přímé, ale velice strmé, na hranici schůdnosti i pro člověka.
Ještě musím dodat, že kravám se lépe chodí do kopce než s kopce, jsou trochu jako kozy (ty vyšplhají kamkoliv, třeba na kabinu traktoru), ale dolů po schodech to zaručeně bude horší… Popadla jsem rychle ohlávku a vodítko, zhluboka se nadechla a vydala se za krávou. Ta stála s nohama zabořenýma do hromady pšenice, a asi si myslela, že je už v kravském nebi. Rapl už ji pustil, takže si nechala nasadit ohlávku a otočit ke schodišti.
Fakt jsem nevěřila, že to sejde dolů aniž by upadla, zlomila si vaz či se zalehla, ale měla jsem pocit, že to nejjednodušší řešení musím zkusit.
A tak jsem seběhla schody a za mnou se valila notně gravitací rozjetá kráva. Neuvěřitelné - nějak našla pro dostatečný počet svých nohou oporu na schůdcích, udržela rytmus – no, běžely jsme ještě po dvoře pořádný kus cesty, než jsem si troufla ji přibrzdit bravurní zatáčkou a na druhý pokus ji už nasměrovala do čekárny před dojírnu.
Podařilo se mi ji dostat ven zdravou, bez asistence hasičů nebo nějaké techniky. Jak se říká, víc štěstí než rozumu, ale to vám dojde až za chvíli.
Strýc Jožin choval dvě krávy. Starší mu už dlouho nezabřezla, tak se rozhodl, že půjde k řezníkovi. Jenže v té době nebylo jisté, zda vám krávu na jatkách vůbec zaplatí a pokud zaplatili, tak pouze směšnou částku (tedy částku spíše k pláči) - zaplatili za kůži a kosti, maso si nechali gratis.
Strýc proto uvažoval o domácí porážce, kterou tehdy ještě předpisy nezakazovaly, ale neměl chuť porcovat doma maso do balíčků a prodávat ho lidem a sám by krávu jedl nejmíň rok. Nakonec ale řešení nemusel hledat, našlo si ho samo.
Přijeli dva vietnamští obchodníci: „Němate telatá?“ A strýc jim nabídl Zuzanu. Moc drahe, maló masa, ale nakonec se domluvili pod podmínkou, že si krávu zabijí u Jožina. Strýc uznal, že zabitá kráva se převáží snáze než živá, a když druhý den dostal na dlaň hotově předem požadovaný obnos, uvázal krávu před stájí a šel si po svých, aby ještě nechtěli pomoc se zabitím, stahováním a čtvrcením, protože jinak by ji do kombíka těžko naložili.
Teprve když jejich auto vyjelo ze vrat, šel po nich uklidit – ano, očekával nějakou krev, vnitřnosti, hlavu, ale když došel za roh, zůstal zděšeně stát - nenašel pouze bachor a střeva, ale na zemi ležela celá kůže s kopyty a hlavou, na ní celá kostra, jen bez ořezaného masa. Bylo to jako v hororu - holá žebra, páteř, pánev… Na vesnické zabijačce zbude z vepře jen obsah jeho střev a štětiny, také je snaha všechno co nejvíce zužitkovat. Vietnamce ale zajímalo jen maso, a to si vzali.
Jožin musel tedy uklízet trochu více, než počítal. Kosti naházel do kotle a spálil, kůži dočistil, nasolil a odvezl do města do výkupu – a světe div se, nakonec za krávu měl o tisícovku víc, takže to za práci navíc stálo.
Mladou Zuzanu, když doběhl její čas, už Vietnamcům prodat nesměl; už řadu let smí skot být zabit pouze na jatkách. Dostal za ni tedy jen půlku toho, co utržil za starou.
MILENA
1. musíte sdělit svůj záměr krajské veterinární správě a ta si předem přijede zkontrolovat, zda na to jste zařízení a víte, jak zvíře zabít ( a máte na to porážkovou pistoli)
2. pak až opravdu budete zabíjet, stejně ještě pár dní předem musíte každou porážku ohlásit, aby vás mohli přepadnout přímo při činu
3. maso smí být (oficiálně) pouze pro rodinu, ovšem jak široká je rodina, se neví (jen kdo bydlí v domácnosti? můžu dát, když bydlí jinde, rodičům? dětem?)
My osobně proto volíme variantu zabití na jastkách a dovoz ve čtvrtích domů. Ale zabít doma umíme a dělávali jsme.
Ale odvoz na jatka mi přijde lepší. Zabijí ji tam rychle a odborně a hlavně bez citové angažovanosti.
Je jasné, že i kráva ví, že cesta na jatka je její poslední.
Proto nám ale nepřestane chutnat svíčková.
Aspoň že u vás se mají krávy dobře. Chodí si na pastvu, užijí si za svůj život volnosti i střechy nad hlavou.
Jen víc takových chovatelů !
Jenže krávy dokážou být také přítulný. Ségra měla chalupu nedaleko Senohrab a tam byl teletník. Moderní, chudáci jalovičky tam byly na roštech a sutomatickým krmením. Moc je to tam samotným nebavilo a teletník byl stranou, takže málokdo prošel kolem bez povšimnutí z jejich strany. To se všechny nahrnuly k plotu dožadovaly se drbání za ušima a nějakého pamlsku v podobě zelené trávy, na kterou se mohly jenom koukat.
http://www.navratdoreality.cz/?p=view&id=22097
