KRAVÍ PŘÍBĚHY
Středa, 11 listopad 2015
Všechno není lehce sdělitelné: naše radost nad pasoucími kravkami, dováděním nově vypuštěné omladiny do výběhů, radost z úspěšného porodu telete či plných vemen krav, vstupujících do dojírny. Vzpomínáme na zvířata, která nás živila a dnes jsou kdesi na věčně zelených pastvinách. Náš vztah ke kravám má sice mantinely, ale snažíme se, aby život, který u nás prožijí, byl pro ně co nejpříjemnější - ve stádě, bez uvazování, na pastvinách.


 

 

 

 

 

Nutnost podojit dvakrát denně svazuje můj život už skoro dvacet let, ale zvykla jsem si a patrně mi to bude jednou v důchodu chybět. Kdysi mi maminka hrozila - když se nebudeš dobře učit, skončíš u kravských krdelí. Já se učila dobře, ale stejně se to proroctví naplnilo. Skončila jsem, a dobrovolně, opravdu u krav. Chováme i koně, ale živí nás krávy. A ještě nějaký čas budou.

 

 

 


 

 

 

Zaháníme krávy z lehárny do čekárny před dojírnou tak, že je ženeme kolem stěny a brány - až do prostoru vyvýšeného nad úroveň stáje s hlubokou podestýlkou. Jednou ale jedna z krav vběhla do brány tak, že jedno křídlo vyhodila z pantů a klidně pokračovala, ale mimo stáj, v podstatě správným směrem.

Bez váhání vyběhla po schodišti na sýpku a zastavila se v prvním patře. Ano, byla v podstatě tam, kde nakonec být měla - jenže o tři metry výše. Dojírnu máme vybudovanou pod sýpkou, přistavěnou ke stodole. Na sýpce jsou tři okna, pod nimi však není hloubka jen jednoho podlaží, ale ještě více, protože za sýpkou terén klesá.

 

Naštěstí milá kráva už v dalším pohybu nepokračovala a zarazila se překvapená, kam že se to dostala?

 

No tě pic. To jsou situace, kdy musíte něco udělat, ale bojíte se, že jakákoliv akce bude katalyzátorem zhoršujícím situaci. Může se třeba polekat a vyskočit oknem ven. A co já vím ještě? Na druhé straně nebylo možné dlouho váhat, co kdyby se rozhodla pokračovat ještě o patro výše? Schodiště, které vede na sýpku, je sice přímé, ale velice strmé, na hranici schůdnosti i pro člověka.

 

Ještě musím dodat, že kravám se lépe chodí do kopce než s kopce, jsou trochu jako kozy (ty vyšplhají kamkoliv, třeba na kabinu traktoru), ale dolů po schodech to zaručeně bude horší…  Popadla jsem rychle ohlávku a vodítko, zhluboka se nadechla a vydala se za krávou. Ta stála s nohama zabořenýma do hromady pšenice, a asi si myslela, že je už v kravském nebi. Rapl už ji pustil, takže si nechala nasadit ohlávku a otočit ke schodišti.

 

Fakt jsem nevěřila, že to sejde dolů aniž by upadla, zlomila si vaz či se zalehla, ale měla jsem pocit, že to nejjednodušší řešení musím zkusit.

 

A tak jsem seběhla schody a za mnou se valila notně gravitací rozjetá kráva. Neuvěřitelné - nějak našla pro dostatečný počet svých nohou oporu na schůdcích, udržela rytmus – no,  běžely jsme ještě po dvoře pořádný kus cesty, než jsem si troufla ji přibrzdit bravurní zatáčkou a na druhý pokus ji už nasměrovala do čekárny před dojírnu.

 

Podařilo se mi ji dostat ven zdravou, bez asistence hasičů nebo nějaké techniky. Jak se říká, víc štěstí než rozumu, ale to vám dojde až za chvíli.

 

 

 

 

 

 

 

 

Strýc Jožin choval dvě krávy. Starší mu už dlouho nezabřezla, tak se rozhodl, že půjde k řezníkovi. Jenže v té době nebylo jisté, zda vám krávu na jatkách vůbec zaplatí a pokud zaplatili, tak pouze směšnou částku (tedy částku spíše k pláči) - zaplatili za kůži a kosti, maso si nechali gratis.

 

Strýc proto uvažoval o domácí porážce, kterou tehdy ještě předpisy nezakazovaly, ale neměl chuť porcovat doma maso do balíčků a prodávat ho lidem a sám by krávu jedl nejmíň rok. Nakonec ale řešení nemusel hledat, našlo si ho samo.

 

Přijeli dva vietnamští obchodníci: „Němate telatá?“ A strýc jim nabídl Zuzanu. Moc drahe, maló masa, ale nakonec se domluvili pod podmínkou, že si krávu zabijí u Jožina. Strýc uznal, že zabitá kráva se převáží snáze než živá, a když druhý den dostal na dlaň hotově předem požadovaný obnos, uvázal krávu před stájí a šel si po svých, aby ještě nechtěli pomoc se zabitím, stahováním a čtvrcením, protože jinak by ji do kombíka těžko naložili.

 

Teprve když jejich auto vyjelo ze vrat, šel po nich uklidit – ano, očekával nějakou krev, vnitřnosti, hlavu, ale když došel za roh, zůstal zděšeně stát - nenašel pouze bachor a střeva, ale na zemi ležela celá kůže s kopyty a hlavou, na ní celá kostra, jen bez ořezaného masa. Bylo to jako v hororu - holá žebra, páteř, pánev… Na vesnické zabijačce zbude z vepře jen obsah jeho střev a štětiny, také je snaha všechno co nejvíce zužitkovat. Vietnamce ale zajímalo jen maso, a to si vzali.

 

Jožin musel tedy uklízet trochu více, než počítal. Kosti naházel do kotle a spálil, kůži dočistil, nasolil a odvezl do města do výkupu – a světe div se, nakonec za krávu měl o tisícovku víc, takže to za práci navíc stálo.

 

Mladou Zuzanu, když doběhl její čas, už Vietnamcům prodat nesměl; už řadu let smí skot být zabit pouze na jatkách. Dostal za ni tedy jen půlku toho, co utržil za starou.

 

 

MILENA

 

 

 

 

Komentáře
Moc hezké, : Pernella_
děkuji smilies/smiley.gif
listopad 12, 2015 08:53
Vzpomínka je staršího data, : Milena Nováková
dnes už jsou domácí porážky povolené. Ale:
1. musíte sdělit svůj záměr krajské veterinární správě a ta si předem přijede zkontrolovat, zda na to jste zařízení a víte, jak zvíře zabít ( a máte na to porážkovou pistoli)
2. pak až opravdu budete zabíjet, stejně ještě pár dní předem musíte každou porážku ohlásit, aby vás mohli přepadnout přímo při činu
3. maso smí být (oficiálně) pouze pro rodinu, ovšem jak široká je rodina, se neví (jen kdo bydlí v domácnosti? můžu dát, když bydlí jinde, rodičům? dětem?)
My osobně proto volíme variantu zabití na jastkách a dovoz ve čtvrtích domů. Ale zabít doma umíme a dělávali jsme.

listopad 12, 2015 09:14
Pěkné povídání, : mamča
spoustu věcí jsem o kravách nevěděla, a Ty o nich vyprávíš s láskou, ale s rozumným přístupem. Já osobně si nedovedu představit porážku krávy "doma". Léta se o ní staráš, vodíš jí na pastvu, dojíš, dopřáváš jí veterinární péči. Chápu, že jednou přijde čas, kdy je kráva zralá na porážku, ostatně, chová se m.j. i na maso.
Ale odvoz na jatka mi přijde lepší. Zabijí ji tam rychle a odborně a hlavně bez citové angažovanosti.
Je jasné, že i kráva ví, že cesta na jatka je její poslední.
Proto nám ale nepřestane chutnat svíčková.
Aspoň že u vás se mají krávy dobře. Chodí si na pastvu, užijí si za svůj život volnosti i střechy nad hlavou.
Jen víc takových chovatelů !
listopad 12, 2015 09:41
... : deeres
Krásné povídání, akorát asi maso přestanu jíst úplně. U dědy jsem vždycky obrečela Jarouška, nevím, proč jejich prase zrovna muselo mít jméno a husu jsem měla jako kámošku. Taky jsem nikdy husu nejedla, i když jsem tvrdila,že se mně hnusí, protože má duté kosti. A zabijačkové snídaně, co se sestávaly z prdelačky, prejtu, jelit a jitrnic, ty jsem vždycky ořvala a nikdo to do mne nedostal. Jediné, cpo mně nevadilo,byl doma upečený chleba, namazaný sádlem zeshora i zespodu, posypaný cibulí, to mně Jarouška nepřipomínalo. I krávy mám ráda, jsou to sice nemotorný buldozery,zvláště, když se splaší a rozběhnou, naštěstí už dneska nemají rohy. ale ono stačí, když na vás hňápnou paznehtem, nebo šlehnou zahnojeným ocasem.
Jenže krávy dokážou být také přítulný. Ségra měla chalupu nedaleko Senohrab a tam byl teletník. Moderní, chudáci jalovičky tam byly na roštech a sutomatickým krmením. Moc je to tam samotným nebavilo a teletník byl stranou, takže málokdo prošel kolem bez povšimnutí z jejich strany. To se všechny nahrnuly k plotu dožadovaly se drbání za ušima a nějakého pamlsku v podobě zelené trávy, na kterou se mohly jenom koukat.
listopad 12, 2015 11:07
... : deeres
Krmení samozřejmě bylo automatické. Já nevím, jestli máte také takovou přítulnou kočku, co šlape po vás i po klávesnici, ale já nestačím opravovat.Ála to sváděla na brejle, respektive na jejich nedostatek, já mám zase chlupaťoura. smilies/grin.gif
listopad 12, 2015 11:11
deeres, : Aggitta
já zvládám překlepy i bez kočky :-)

listopad 12, 2015 12:52
Přítulnou kočku nemáme, : mura1
Ale po klávesnici zvládá šlapat úplně stejně dobře
listopad 12, 2015 16:44
A koho zajímají předpisy? : opas
To se vezme malorážka, kráva padne a je hotovo. Tohle je pro tu krávu daleko lepší než ji vozit někam na jatka.
http://www.navratdoreality.cz/?p=view&id=22097
listopad 13, 2015 08:42
Milena : -doktor-
Milo,díky za Krví příběhy.Hezké povídání o životě selském u mne evokovalo vzpomínání na dětství.Od osmy do deseti jsem chodil pomáhat na statek.Poprvé jsem viděl jak se kravka dojí,poprvé jak s telí,poprvé jsem si okusil kydání hnoje.Sedlák měl deset krav,českých stračen.Vemena měly jak velké balony v nich výborné mléko.V maštali stáli čtyři koně.Poprvé jsem poznal jak se stará o ovce a kozy.Poprvé viděl podsvinče a co jsou ve skutečnosti pomeje.Krmil holubi,slepice a poprvé ochutnal čerstvou smetanu a ovčí vemínko upravené jako řízek.Pásl kravky jako kovboj,z hřbetu koně.Nádhera.Mohl jsem i s koněm vláčet ,pomáhal při setí a žních pohraboval.Dostával jsem též první plat....brambory,zeleninu,jablka,vejce,mléko,smetanu na celý rok.Byl jsem šťastný,spokojený a dnes rád vzpomínám.
listopad 13, 2015 13:38
Opas : Aggitta
Koho zajímají předpisy? Bohužel zemědělce. Dnes je veškerý skot od narození evidován v ústřední evidenci. A když ho prodám, musím ho odhlásit na jiné hospodářství nebo na číslo jatek, nebo tedy označit jeho úbytek ze stavu jako domácí porážku. Tudíž v systému se musím přiznat, co jsem se zvířetem provedla. A nový majitel a jatky provedou recipročně hlášení, že mé zvíře přijali. Pokud hlášení k sobě nepasují - odhlásím zvíře na jatky, ale nedorazí tam, takže oni ho nepřihlásí, přijde chybník a systém mě žádá o opravu mého chybného hlášení!
listopad 18, 2015 19:38

Powered by Azrul's Jom Comment
busy